Následující den po lodním výletě relaxujeme na pláži a dokonce se mi podaří přemluvit syna k podvečerním portrétovkám. Zbývající dny na Brači střídáme koupání na naší pláži s výlety po ostrově…
Ve stínu olivovníků se fotí parádně…
I ve večerním slunci nad pláží…
Natrhal kytičku, kterou si po příchodu do apartmánu dáme do vázy…
Sešlost u nás na terase: pan domácí připraví TV, neboť dnes hrají Chorvati o Mistrovství světa!
16.7. vyrážíme na celodenní výlet po severozápadní a západní části ostrova. První zastávkou je vesnička Mirca…
Pláže v Mirce si pouze prohlédneme, jsou plitké a ve vodě jsou větší kameny a moc se nám do vody nechce…
Zato Sutivan nám učaruje! Nejprve sejdeme pěknou palmovou promenádou do přístavu…
Je tu krásně…
Co do velikosti se po Supetaru a Bolu řadí Sutivan na třetí místo na ostrově…
Okolo přístavu lemují pobřežní promenádu restaurace a nacházejí se zde menší pláže…
Zaujmou nás jezírka na skalách, ve kterých se to hemží živočichy. Davča je ve svém živlu, takže usedáme na betonový schůdek a nakonec si jdeme i zaplavat…
Tohle není h…o ! Jde o sumýše…
Čas běží a je potřeba popojet. Počasí se začíná kazit, ale vykoupaní už jsme a tak přejíždíme do „Přírodního parku Sutivan„, jehož součástí je i malá zoologická zahrada…
Celý prostor parku je krásně upraven jako botanická zahrada flóry ostrova Brače. Rostou tu nejrůznější druhy palem, agáví, aromatických bylin, květin, okrasných dřevin, oliv a ovocných stromů. K vidění jsou zvířata zdejší oblasti: osli, poníci, mufloni, pávi, želvy, ovce, kozy, krávy, drůbež jako např. slepice s kohouty, bažanti, krocani, perličky, husy, kachny, dále divoká i domácí prasata a jejich mláďata, rybičky v jezírku, ale najdete tu i kočky, pštrosa a papoušky…
Máme štěstí: páv se zrovna předvádí v plné parádě. 
Děti mohou využít jízdu na této sedačce…
Pávi se pohybují volně a vypadá to, že si rádi zařádí i na houpačce. Každé větší zvíře má na svém výběhu připevněnou cedulku se jménem a nás ani nepřekvapí, že kravka se jmenuje Milka…
Cestou ze Sutivanu do Milny projíždíme malebnou vesnicí Ložišča, která si zachovala svůj původní starobylý vzhled. Obci dominuje zvonice farního kostela Sv. Ivana a Pavla z 19.století, navržená slavným chorvatským sochařem Ivanem Rendićem…
Přístav Milna (přezdívaný též Záliv tisíce lodí) je příjemnou rybářskou nezkaženou vískou, kterou by kdekoliv jinde na světě již dávno obléhaly davy turistů…
Městečko ze 17. století se rozkládá na konci hlubokého přírodního přístavu, který císař Dioklecián využíval při svých cestách do Splitu…
Potkáváme paní, která rozdává letáčky a zve nás do své restaurace. Jmenuje se Bago a servírují se tu i pokrmy z chobotnice, kterou chceme už dlouho ochutnat…
Díky výborným podmínkám pro kotvení je v Milně umístěna velká marina (ACI Marina Milna)…
Po výborné večeři v Bagu se vracíme zpět k autu. Jídlo bylo výborné! Jestli sem někdy zavítáte, doporučuji z menu: Šufigana hubotnica s krumpirom…
Krásně osvětlený kostel Crkva Gospe od blagovijesti…
Zpáteční cesta z Milny je zážitek: tentokrát odbočíme v obci Ložišča na Dračevicu a Donji Humac. Je tma tmoucí, úzká cesta vede serpentinami. V Nerežišči jen vyfotíme osvícený kostelík Sv. Petra a pokračujeme na jih. Při sjíždění serpentinami po 5-ti km šotolinové cestě k našemu apartmánu zažíváme intenzivní blýskání s hromy. Krajina se střídavě rozsvěcuje a upadá do tmy, je to jako lejzry na diskotéce.Sotva za námi zapadnou dveře bytu, spouští se slejvák s větrem. Teda, bylo to za 5 min 12…
Za dva dny vyrážíme na předem domluvený výšlap s průvodcem Zoranem z Murvici do Dračí jeskyně (Zmajeva špilja nebo také Drakonjina). Proč s průvodcem? Jedině s ním se dostaneme dovnitř, on jediný má totiž klíče od vchodu (a představte si, že v sezonu takto chodí s turisty denně). Zoran ovládá několik jazyků, dokonce žil kdysi s přítelkyní 2 roky u Vyškova v ČR, takže je mu krásně rozumnět i česky…
Sraz se Zoranem byl v 9 hod u malého parkoviště v Murvici. Máme štěstí: původně měla jít ještě skupina 13-ti turistů ubytovaných v Supetaru, ale někdo onemocněl a výšlap zrušili. Tím pádem máme průvodce jen pro sebe a stoupáme za ním do kopců. Jeskyně se totiž nachází na jižním svahu Vidovy gory a z Murvice k ní vede strmá stezka…
První větší zastávku s poutavým výkladem o Murvici a okolí máme u kláštera Silvio a hltáme každé Zoranovo slovo. Rozhodně se nejedná o nudný proslov s poukázáním na historii. Dokáže vás vtáhnout do děje, do minulosti a vy si připadáte, jako byste prožívali vlastní příběh. Jeho znalosti jsou obdivuhodné a velmi zajímavé…
Davča využije přestávku k občerstvení. Je hodně horko a pitný režim je potřeba…
Poté si prohlédneme zbytky mužského kláštera Silvio…
…a pokocháme se okolím. Po bouřkách z předchozího dne je nebe čisté a výhledy parádní: dole obec Murvica, naproti ostrov Hvar…
Pokračujeme ve výstupu: klášter Silvio za námi…
Na obzoru se rýsuje zřícenina ženského kláštera Stipančič, který je oplocený…
Po neznačené stezce, kterou odedávna využívali pastýři, přicházíme k jeskyni…
Zmajeva špilja: průvodce Zoran se chystá odemknout…
Jeskyně je cca 20 metrů dlouhá a je rozdělena do několika částí. Tato jeskyně sloužila jako svatyně a chrám pro hlaholské kněze, kteří uprchli před Turky v polovině 15. století, aby zde pokračovali ve svém klášterním životě. Dozvídáme se, že se kaplička, zasvěcená Blahoslavené Panně Marii, bude rekonstruovat. Ve skále nad kaplí jsou vytesaná zobrazení Panny Marie a Zoran dokáže o každém symbole zajímavě povídat…
V zadní části jeskyně (foto vlevo) jsou k vidění místnůstky, kde se mnichové modlili a spali (v komůrkách není radno se zdržovat, žijí tam drobné mušky, které se na vás okamžitě vrhnou). Po nahlédnutí do okénka na fotografii vpravo je k vidění nádrž na vodu (vytesaná ve skále), která je i dnes plná vody, stékající po stěně jeskyně…
Největší lákadlo jeskyně je reliéf draka z pohanské mytologie (po kterém byla tato jeskyně pojmenovaná) a další křesťanské znaky vyryté ve vápenci…
Mnoho vědců se pokusilo vysvětlit význam reliéfu: většina věří, že reliéfy obsahují prvky slovanské mytologie a křesťanské ikonografie. Jeskyni ročně navštíví mnoho odborníků z celého světa a Zoran si vždy rád vyslechne jejich teorie…
Necháváme se zvěčnit u slavného reliéfu…
Dozvídáme se, že odtud pochází vzácný vzorek chorvatské hlaholice, první tisk mešní knihy z roku 1483, který je umístěn v Dominikánském muzeu v Bolu. Zoran nás upozorní na strop s puklinou ve tvaru vagíny (poprvé na ni upozornila jistá američanka) a chce znát naši teorii. Napadá mě, že se mnichové nudili a po nocích ji tesali. Dodnes slyším Zoranův záchvat smíchu…
Po uzamčení jeskyně se plní dojmů vydáváme na sestup do Murvice. Větší skupiny vodí dolů jinou cestou, s námi seběhl stejnou cestou, kterou jsme sem vystoupali. Dole se loučíme a děkujeme za parádní výšlap se super výkladem. Je vidět, že Zoran historií jeskyně žije a jeho znalosti jsou obdivuhodné…Výstup s prohlídkou a sestupem trvá cca 4 hodiny. Je třeba si s sebou vzít sportovní obuv a dostatek vody, popř. svačinku. Návštěvu jeskyně se Zoranem rozhodně doporučujeme!!!
Odjíždíme do Bolu s cílem vykoupat se, nakoupit a zamlsat zmrzlinu…
Kostelík Sv. Ivan…
Koupeme se na pláži Martinica v Bole s výhledem na kostel s Dominikánským muzeem…
Letos si opět dopřejeme jednu noc na pláži (samozřejmě se souhlasem našich domácích). Usínání při šumění mořských vln je pro nás uklidňující a neskutečně kouzelné, stejně jako pozorování milionů hvězd a mléčné dráhy…
Letos poprvé navštívíme zátoku Veliki Zagradac (též s minimem lidí), kde si zaplaveme…
14 dní na Brači uběhlo jako voda. Právě odplouváme od mola v Supetaru a už teď víme, že se za rok opět vrátíme…
Po vylodění ve Splitu ve 14 hod se vydáváme na cestu do Karlobagu…
V 17 hod přijíždíme k ubytování „Casa Ana“ v Karlobagu. Vítá nás příjemná paní domácí Ana a vede nás do přízemního bytu…
Ubytování je velice příjemné a v lednici objevíme pozornost od paní Any: přichystala nám malé pohoštění…
Po ubytování vyrážíme na pláž Tatinja, která je z části uměle vytvořená. Schází se k ní od parkoviště po schodišti na skalách. Na pláži je, kromě kabinek na převlečení a wc, bar a restaurace, která podává středomořská jídla…
V pozdním odpoledni je tu stále dost lidí a začíná se zatahovat. Na hladinu dopadají kapky, ale nevzdáváme se, plaveme a potápíme se…
Já se pak vydávám po cestě na průzkum a vylezu i na skálu,…
…abych mohla vyfotit pláž i z druhé strany. Večer se vypravíme do městečka, objevíme skryté uličky, kostel se hřbitovem a pevnost, která je v tuto denní dobu zavřená. V dálce hřmí a blýská se. Tak přece jen sem něco přiletí. Na náměstí se zpívá a tancuje. Také se grilují sardinky, na které stojí dlouhá fronta zájemců. Protože se spouští liják, nezůstaneme venku dlouho…
Druhý den po snídani si ještě jednou zaběhneme zkratkou na pláž. A hle, jsme tu druzí.
Dovolená v Chorvatsku sice končí, ale ještě nás čeká noc ve Slovinsku a návštěva hradu Predjama, na který se už moc těšíme…