Rok se s rokem sešel a naše další dovolená v Chorvatsku je tu! 
Z domu vyrážíme 4.7. po 22 hodině. Řídím přes naši republiku a část Rakouska, poté řízení přebírá manžel. Ve 2 ráno stavíme na odpočivadle před městem Graz a pospíme si. Než jet nadoraz, raději si odpočineme a ve 4:45 jsme už zase na cestě. Na přechodu Lučko-Macelj se suneme půl hodiny krokem a za tunelem je mlha, že by se dala krájet a skrz ni omezená rychlost na 100. Tankujeme v Chorvatsku na této benzině…
Od 10-ti hod přebírám řízení a užívám si dálnici, kde se jede jako po másle (s našimi dálnicemi se chorvatské vůbec nedají srovnat). Radost z jízdy mi kazí akorát piráti silnic (nejčastěji Poláci, Němci a Rakušáci), díky kterým zažijeme docela nepříjemné chvíle, ale díky duchapřítomnosti vybalancuji z jejich nájezdů a vytlačování bez kolize. Před Splitem se s manželem opět vystřídáme…
Při sjíždění serpentinami k Brele stavíme ve vesničce Zadvarje u katolického kostela Srce Isusovo…
Líbí se nám chorvatské kamenné domy a kostely. Zahlédneme vyhlídku s křížem a vydáme se k ní…
Vidikovac Križ je pěkné poutní místo, odkud se otevírají nádherné výhledy do údolí řeky Cetiny…
Hydloelektrárna Kraljevac a řeka Cetina…
Vodní nádrž nad elektrárnou…Později se při pátrání v mapě dozvídám, že se nedaleko vpravo v kaňonu nachází krásný vodopád Gubavica, což jsme předem nevěděli. Netušili jsme, kudy nás navigace povede. Dnes už o něm víme a v budoucnu můžeme navštívit…
O veselou příhodu a také zdržení se nám postará tato macatá housenka…
Coby správní ochránci živočichů ji chceme přenést dál do trávy, neboť si to šmáruje přímo k hlavní silnici. Manžel ji nechává vlézt do pytlíku od brýlí a jde ji vypustit. Housence se ale z pytlíku nechce, nějak se tam drží zuby-nehty a nejde zaboha vyklepat ani odlepit! Manžel se zase nechce vzdát pytlíku, takže nasedáme do auta i s housenkou. Sotva sjíždíme serpentiny od Zadvarje, Davča vzadu piští, že housenka vylezla a štráduje si po něm. Brzdíme na nejbližším možném místě a v tu chvíli se housenka drží sedačky a nechce ven! 
Apartmány v Brele jsou postaveny v prudkém kopci a silničky mezi domy úzké. Chvíli tápeme, než najdeme naše ubytování v části Stomarica. Překvapení zjišťujeme, že majitel není doma a již na něj čekají jiní hosté. Volám mu, prý dojede za 5 minut, je totiž taxikář. Po cestě jsme unavení, zpocení a těšíme se na sprchu a pak k moři…Po nějaké době konečně přijíždí mladý taxikář Nikola, ukáže nám místo na parkování přímo na střeše domu a vede nás do bytu. K našemu šoku je tam jako po výbuchu! Ale prý máme být v klidu, zavolá mámu, ona uklidí a my zatím můžeme jít k moři! 
Po chvíli dorazí starší paní a s úsměvem sděluje, že dá vše během hodinky do pořádku, že máme jít zatím k moři. Manžel se odmítá hnout z místa a „hlídá dům“, zatímco my s Davčou balíme plavky a odcházíme dolů po schodech směr moře…
S Davčou zkoumáme menší pláže pod kopcem, z kterého jsme od apartmánu sestoupili cca 150 schodů. Podél pobřeží se dá jít betonovým chodníkem na obě strany. Na jedné z menších pláží kotvíme a jdeme se koupat. Paráda! Ani se nám nechce zpátky, ale doba pokročila a musíme vytáhnout hlídkujícího taťku na večerní procházku…
Vracíme se tedy zpět do bytu. Manžel dříme na terase a uvnitř je pěkně uklizeno, povlečení i ručníky voňavé. Naše auto si takto dovolenkuje na střeše domu s parádním výhledem na moře. Počáteční šok je zapomenut, je tu nádherně..!
Při západu slunce se vydáváme na procházku po betonovém chodníku směr centrum Brely…
Cestou míjíme působivé skalní výběžky. Pobřeží Brely je podobnými skalními útvary poseté. Na tomto se nachází menší jeskyně a za ním pláž Podrače…
Západ slunce v Brele…
Nejznámějším skalním útvarem je tzv. Kamen Brela,…
…,který je po setmění nasvětlen. V sezonu je docela o nervy chtít útvar vyfotit. Tvoří se zde totiž fronty selfíčkářů…
Po 2,5 km přicházíme k přístavu pod centrem Brely. Dá se odtud dojít do letovista Baška Voda, které je s Brelou téměř spojené. Komáři začínají útočit a my se obracíme zpátky. Přece jen se na nás cestování podepsalo únavou a dnes to venku nadlouho nebude. Ve 22 hod odpadáme a spí se nám perfektně…
Druhý den ráno nechávám rodinku spát a vyplížím se s foťákem na procházku. Scházím schody dolů a poté zahnu vpravo…
Pláže z rána zejí prázdnotou, ale rekreanti tu zanechávají lehátka a ručníky, aby si rezervovali místo, což mi na fotkách vždy vadí…
Na pobřeží narazíte na takovéto pěkné bary…
…a na různá romantická zákoutí…
Ráno potkávám jen pár běžců…
Brela má krásné členité pobřeží se spoustou větších i menších pláží, různá zákoutí…
Hledám nejlepší místo k relaxaci směr Jakiruša (tady si později s Davčou zaplaveme)…
…a nacházím tuto boží pláž obehnanou kameny, kde později s rodinkou zakotvíme. Připadám si tady jako na Seychellách…
Na konci Jakiruši chodník končí a nad útesy vede pouze neznatelná pěšina (ano, na fotce mezi borovicemi), která pak končí příkrým srázem. Dál už se jít podél pobřeží nedá, proto se obracím zpátky…
Slunce popošlo a při zpáteční cestě jsou pláže krásně osvětlené…
Vracím se za rodinou, posnídáme a společně vyrážíme na pláž mezi kameny, kde relaxujeme…
Dají se pozorovat pěkně zbarvené rybky…
….a prčovní krabíci…
V Brele jsme jen 2 dny, proto nevydržím dlouho ležet na pláži a láká mě to na průzkum. Už vím, že podél pobřeží se dál za Jakirušu jít nedá. Zkouším to tedy vrchem. Vím totiž z fóra o dalších menších plážích, kde je prý větší klid a chci je vidět…
Chlapy nechávám na pláži a už dnes poněkolikáté zdolávám schody ve svahu (je to docela makačka v tom horku). Musím jít vnitrozemím směrem na Pisak a cestou si prohlížím památky v Brele: kaple Sv. Roka…
Župna crkva Sv. Stjepana Prvomučenika…
Na konci asfaltky v části Jakiruša pokračuje za zatáčkou šotolinová cesta borovicovým hájem…
Na konci cesty se nachází parkoviště a dál už vede pouze úzká pěšina, ze které se dá sestoupit po svahu k několika menším plážím…
Vnitrozemí vypadá též zajímavě: jsou tu kamenné zídky připomínající mi Irsko…
Nad Pisakem se tyčí hora Gradina (642 m), na jejímž vrcholu je patrná nějaká tabule. Dlouho mi trvalo vyzkoumat, co to tam vůbec je. Jde o oplocenou kamenitou část s rezavou tabulí na masivním podstavci, která jde vidět z velké dálky…
Barevná květena nezůstane nepovšimnuta…
Cestou zpět scházím dolů. Směrem k Pisaku se zašívají různě za kameny nudisté, proto se obracím na druhou stranu…
Dole pod sebou vidím další z menších pláží, ale slézat k ní se mi už nechce. Raději se vracím za rodinou, přece jen jsem už nějakou dobu pryč…
Jak je vidět, i tady před časem hořelo. Tento jev není v Chorvatsku výjimečný…
Do večera si užíváme na pláži a potom nám nezbývá než balit. V 8 ráno odjíždíme směr Makarská, odkud se přeplavíme na Brač. Na Brelu máme krásné vzpomínky. Pobyt tu byl krátký, někdy sem musíme na více nocí. Brela je nádherná..!
Makarska po ránu…
Po zařazení do fronty na trajekt (jsme šestí v pořadí, na palubu se dostaneme, jupíííí) zůstává manžel u auta a my s Davčou procházkujeme…
Lidl cedule pobavila…
Vypravíme se na poloostrov Svatý Petr se stejnojmenným majákem, kde se můžete ubytovat…
Na louce u majáku roste divoký česnek. Přemlouvám Davču na focení, slibuji hory-doly. Tak aspoň s nakvašeným výrazem to zvládneme…
Crkva Sv. Petar…
Jedna z vyhlídek v parku…
I zde frčí moresy v podobě zámků na zábradlí. Ach jo…
Památník Svatý Petr…
Vracíme se do přístavu…
Poslední chvíle před připlutím trajektu trávíme se zmrzlinou na promenádě…
Pelješčanka, která přepravuje auta a pasažéry mezi Makarskou a Sumartinem (Brač), připlouvá…
Již zkušeně najíždíme na palubu…
V 11 hod zvedáme kotvu a odplouváme na Brač. Nemůžeme se dočkat. Je to jako bychom se vraceli domů…
Více fotografií z Brely a Makarské najdete zde:https://acijka.rajce.idnes.cz/Chorvatsko_Brela_a_Makarska…5.-7.7.2018