Určitě i vy máte svá místa, kam se stále rádi vracíte a pomalu už ani nepočítáte, kolikrát jste tam byli…I já taková mám. Jedním z těchto míst jsou pro mě Rešovské vodopády.
Tentokrát jsme se na výlet vypravili s kamarádkou Laďkou, její Nelčou a mou rodinkou.Ze Šternberka jsme autem projeli tyto vesnice: Komárov, Paseka, Dlouhá Loučka, Křivá, Ruda, Tvrdkov, Horní město a Skály, kde jsme odbočili doprava na Rešov.Auto jsme nechali na parkovišti u místní restaurace Rešov a jen co se děti posilnily zmrzlinou, vyšlápli jsme k vodopádům. Cesta vede z prudkého kopce úzkým údolím mezi chalupami, místy je kamenitá, ale je nejkratší (cca 1,5 km) a zvolili jsme ji kvůli dětem.Na rozcestí jsme zabočili doprava a pokračovali lesem okolo starého mlýna, který se nachází po levé straně za říčkou Hutnavou. Ještě loni na něm visela cedule „Na prodej“, tak by mě zajímalo, zda upadla nebo někdo chátrající mlýn koupil.
Rešovský mlýn
Cesta pak vede do kopce a je rozblácená, s čímž jsme počítali a vzali dětem gumáky. Brzy se objeví po obou stranách skály a v korytu říčky poházené balvany. Od cesty je vlevo již ke spatření velký vodopád. Schází se dolů lesem po blátivé stezce a pěkně to na ní klouže.Hutnava tu vytváří kaskády, peřeje a vodopády, největší z nich je 10 metrů vysoký a nejpůsobivější je po deštích a jarním tání, kdy se ze skal valí nejvíce vody.Vodopády zpřístupňují vybudované dřevěné můstky, lávky se zábradlím, dřevěné a kamenné schody.Napravo od velkého vodopádu je na skále malá pamětní tabulka, připomínající místo dávné tragédie. Nahoře na skále stojí chatka, která slouží turistům jako odpočívadlo, je z ní krásný výhled na vodopád.
Vzpomínky mě zahnaly o několik let zpátky, kdy jsem na „Rešákách“ byla poprvé, nebyly zde žádné lávky, schody, davy vodopádůchtivých turistů ani chatka…Davča měl radost, že může pod dozorem tatínka házet balvany do vody, holky se vypravily na průzkum a já měla čas a klid na fotografování. Na mé výtvory se můžete podívat v Galerii…
Zpáteční cesta do kopce byla horší než dolů, Davídka najednou strašně bolely nožičky a hekal, jak už nemůže. Nezbylo mi, než ho obejít lstí stejně jako loni: celou cestu do prudkého kopce jsme hráli na schovávanou.Pravda, ono moc není kam se schovat, ale hra se neminula účinkem. Dokonce běžel napřed, že se mi teď schová zase on a nedostatek skrýší vyřešil po svém: dřepl si doprostřed cesty, zakryl si oči rukama a volal- uúúúúú najdi si mě…
Oběd v restauraci Rešov jsme si vychutnali, byli jsme nakonec ulítaní všichni a Davča brzy v autě „zalomil“.Ve Skálách jsme tentokrát odbočili doprava, projeli Rýmařovem a přes Stránské a Křížov jsme dorazili na Sovinec.Holky šly na prohlídku hradu, manžel zůstal s malým v autě a já jsem se vypravila fotografovat okolí hradu i hrad samotný. Objevila jsem mezi domy úzkou cestu, která se víc a víc úžila a přešla v travnatou cestičku mezi chalupami. Rázem jsem si připadala jako ve skanzenu. Vpravo pak vedla pěšina mezi houštím, rozhodla jsem se ji prozkoumat. Ocitla jsem se pod hradbami a měla možnost vidět hrad i z druhé strany. Byl odtud krásný výhled na okolní kopce a určitě se jím kochali lidé, co si zde udělali ohniště.
Hradní zeď Sovince
Vrátila jsem se pěšinou a sešla po louce mezi chatami a ohradou pro koně (zrovna nebyli venku) k úvozu, po kterém jsem došla k sadu jabloní a pak k silnici. Hrad mě zlákal svou krásou, ani nevím, jak dlouho jsem poskakovala po silnici. Podstatné je, že jsem si to dobře načasovala, sotva jsem přišla na parkoviště, Davča se probudil a holky se vrátily z prohlídky.
Sovinec
Při cestě domů leží Arboretum Paseka, kde byla naše poslední zastávka.Celý kopec zářil pestrobarevnými koberci květů, nejednomu zahrádkáři srdce zaplesá při jeho návštěvě. Nahoře je pěkný výhled do kraje a tak jsme včas zahlédli blížící se bouřku s ledovou sprchou, která se neomylně hnala našim směrem.
„Šel zahradník do zahrady…“
Rychle jsme si vybrali pár sazeniček na skalku a s prvními kapkami deště prchali s dětmi do auta.Uvnitř jsme si oddechli, jak nám dnes všechno krásně vyšlo a že venku leje jako z konve, nám bylo srdečně jedno…