Od sobotního rána venku pršelo a mě bylo jasné, že původně plánovaný výlet do Olomouce na křtění a vzlet horkovzdušného balónu vezme za své…Přemýšlela jsem, jak využít nevyužitý čas a tak jsme aspoň se synkem upekli pizzu a věnovala jsem se domácím pracem.Po obědě sice už nepršelo, ale bylo zataženo, když tu na mě z mobilu zahvízdala esemeska.Šumperský kamarád Tom a jeho přítelkyně Věrka se ptali, co dělám, jestli jsem doma, že by rádi viděli naše město a vyzkoušeli nový fotoaparát. S radostí jsem odepsala ať přijedou a modlila se, aby vydrželo počasí…
Ve 3 jsem je vyhlížela na peróně vlakového nádraží a v hlavě mi běžela trasa, kudy je provedu. Po přivítání jsem začala nesměle s výkladem amatérské průvodkyně (kam se hrabu na Martu!) : „Tam je Billa, vedle Lidl…“Pokračovali jsme do centra města, kde jsme si pošmákli na točené pistáciové zmrzlině a shodli jsme se všichni tři, že je naše nejoblíbenější. Najednou mi připadalo, že máme všechno rozkopané a samé oprýskané omítky…prostě mi záleželo na tom, aby se jim u nás líbilo.Jakmile jsme došli ke kostelu s mariánským sloupem, Tom s Věrkou tasili foťáky a hbitě běhali kolem památek s okem připlácnutým na hledáčku. Připomínali mi dva gumídky, kteří si pořádně lokli hopsinkové šťávy, stála jsem opodál a čekala, až budou se záběry spokojení a vyrazíme dál. Přece jen zde žiji od narození a místní památky mi nejsou tak vzácné a vím, že až někdy za nimi přijedu do Šumperka, budu jim jako sťatá hopsinkovou šťávou připadat zase já…Obešli jsme kostel, nakoukli do Augustiánského kláštera a vydali jsme se ke hradu. Tam už jsme oči pomalu nesundali z hledáčků. Oni dva fotili architekturu a já zase je.
Věrka, zaujatá stádem ovcí
Čas, clona, ISO…
Okénko z hradní chodby
Prošli jsme přilehlý park s výhledem na Šternberk a pak jsem je donutila vyfunět kopec k Zelené budce. Cestou jsem se pohoršovala nad chuligány, kteří si z ní dělají feťácké sídlo s výhledem na město a už z dálky jsem viděla, že opět nezklamali.Najednou se Tom shýbl a zvedl z trávy očazenou skleněnou trubičku (důkaz, že nepřeháním), Věrka mu řekla, aby to rychle zahodil a já, aby si hlavně nestrkal prsty do pusy (mám už hold rodičovskou deformaci).Nahoře jsme se zdrželi tak akorát na pár záběrů, neboť výrostci hulili bůhvíco a přidat k nim jsme se nehodlali. Pokračovali jsme naučnou stezkou, krátce se zastavili v malém lomu a lesem jsme sešli až kousek od Kiosku do městského parku.Všichni jsme se vrhli na fotografování fontány a snažili se zachytit „vodu jako mléko“.
Ne, to vážně není bezdomovec, válející se na lavičce v parku…
Tomův nápad
Pak Tom projevil smysl pro tvůrčí fotografii a my s Věrkou jsme mu zapózovaly…Z parku jsme sešli ke kostelíku, 3.základní škole a přes most jsme přešli do lipové aleje, kopírující břeh potoka Sitky. Podél něj jsme pokračovali až k novějšímu mostu, kterému přezdívám „ponorka“a zde vznikl další zajímavý záběr. Na něj i na další z naší procházky se můžete podívat na Tomových stránkách (www.thomuv.blog.cz) nebo kliknout ZDE.Do odjezdu jejich vlaku zbývala slabá hodinka, proto jsem je přemluvila k návštěvě naší zahrady a ochutnávce pizzy.
Davča přijal novou tetu a strejdu s nadšením a oba zlákal ke hře s míčem. Na nádraží je šel vyprovodit se mnou a mávali jsme, dokud vlak s nimi nezmizel v dáli…