Když mi Jitka (Stejsy) řekla, že v pátek poveze manžela se dvěma kolegy z práce do vinného sklípku do Valtic, blesklo mi hlavou, jestli by pro mě bylo v autě místo…a neváhala jsem se zeptat.Byla ráda, že nebude po památkách chodit sama a naplánovaly jsme také návštěvu nedalekých stájí.
V 10 dopoledne jsme frčely Peugeotem do Prostějova, na firmě vyzvedly jejího manžela Martina a kolegy a protože byl čas oběda, skočili jsme do restaurace U Antoníčka.Potom už jsme uháněli po dálnici na Brno a odtud k zámku ve Valticích, kde jsme vysadily chlapy a měly jsme pár hodin pro sebe.Měly jsme v plánu navštívit nějaké památky Lednicko-Valtického areálu a také vyjížďku na koních.Naše první zastávka byla u Tří grácií.
Pokud chcete o sousoší a přilehlé půlkruhové stavbě vědět víc, klikněte si ZDE. Od grácií spatříte v dálce Rybniční zámeček.Najdete zde také památný strom, starou borovici s podivně zkrouceným kmenem, kterou chrání před šplhavými turisty dřevěný plot. Pár metrů odtud jsou soukromé stáje se sportovními koňmi, nepřístupné lidem.
U cesty je do očí bijící značka, kterou jsme samozřejmě přehlédly, u brány jsou kamery. Celý objekt je oplocený a zarostlý živým plotem. Přesto jsme chvíli šmírovaly škvírami v plotu a připadaly si jako na Sausforku, jen toho Džejára jsme nepotkaly. Vlastně ano: k bráně přišel nějaký muž, tvářil se divně a informace jsme z něj skoro musely páčit. Čím dál víc se rozmáhají takové snobské nepřístupné stáje, daleko radši mám rodinnou atmosféru jako např.na Q-ranči.Pokračovaly jsme do Hippoclubu Lednice, zaparkovaly u stájí a šly se poptat na vyjížďku.
Hippoclub Lednice
Vzadu právě nějaká dívčina sprchovala kladrubského bělouše, ale po vyslovení našeho přání se netvářila zrovna nadšeně, prý není sezóna a zatím se v týdnu jezdí jen kočárem a vyjížďky jedině o víkendu. Nemínily jsme se jen tak vzdát a šly se poptat do kanceláře, jednak na pohlednice a také jsme se nechtěly nechat odbít.Od paní Myslíkové jsem vyškemrala i takové kousky, kterých měla jen pár (na výměnu s děvčaty z Klubu sběratelek, blíží se náš sraz ) a znovu jsme se ptaly na vyjížďku. Z vedlejší místnosti vyšel majitel p.Myslík a prohlásil: „Ale jenom ať jede, já jí to půjdu říct.“ Domluvili jsme se na 3 hodiny, aby si mohla v klidu nachystat koně a odjely jsme s Jitkou do Rakvic.Teda, 2x jsme bloudily, neboť v Podivíně se neobtěžují s ukazateli. Napřed jsme dojely do JZD, pak do pole a napotřetí konečně do Rakvic. Na pastvinách se tu chovají haflingové, všechny kobylky měly hříbátka, nádherné plyšouny, proto zrovna vyjížďky nedělají, aby měly mámy zasloužený klid.
Zdržely jsme se fotografováním u výběhů a do Hippoclubu jsme dorazily právě včas.Slečna se netvářila o nic líp, když jsme vešly do stáje. Stejsy mi šeptala: „Jen aby nám schválně nedala nějaké potvory, které by nás pozhazovaly…“Líbil se jí kladrubský bělouš, ale toho si brala pod sedlo Petra (tak se dívka jmenovala). Brzy vyvedla ze stáje hnědáka a ryzáka, dva české teplokrevníky, vysoké jak stodola. Stejsy má hnědáka doma, vzala si tedy ryzáka jménem Permon a já hnědáka Reného (mám „štěstí“ na lidská jména). Ani jedna z nás nedosáhla do třmenů, dívka nás musela vyhodit do sedla za holeň.
Foto: naše průvodkyně
Vyrazily jsme ze dvora…Doufaly jsme, že se projedeme po zámeckých cestách (na internetu jsou fotografie ze zahrad), ale prý mají zakázané tam jezdit. Vedla nás přes nějaký val na louku a podél listnatého lesa, který byl celý promáčený. Když jsme však zajely blíž, vrhla se na nás mračna masitých komárů a Jitka jen opáčila: „A je to tady!“ Nevím, zda to byla pomsta nebo se opravdu jinam jet nedá, faktem zůstává, že jsme si komárů užily dokonale. Dívka si jela vklidu jen v tričku na ramínkách (určitě se polila repelentem) a my jsme kolem sebe mlátily bzučící krvežíznivce. Cvalání lesními cestami a po loukách bylo vysvobození jak pro nás, tak pro koně, ale jen se přešlo do kroku, byli obalení a my s nimi.Nebýt těchto upírů, užily jsme si pěknou vyjížďku, koníci byli hodní a dobře ovladatelní.Těšily jsme se, až vyjedeme z lesa a zbavíme se jich, ale mraky komárů nás neúnavně následovaly. Příště, než zaplatím 300,- za vyjížďku, nejdřív se zeptám, kudy povede trasa…Po rozloučení s koníky a Hippoclubem jsme jely zpátky do Valtic pro ty naše ochutnávače, na náměstí jsme si společně dali zmrzlinu a chlapi si „natankovali“zásoby vína do demižónů.Všichni jsme pak vyrazili zpátky do Lednic, prošli jsme se kolem zámku a zahradami, všechno krásně kvetlo, škoda že zámek opravovali a byl z části pod lešením.
Zámek Lednice
Zajeli jsme také na Janův hrad, který je přístupný veřejnosti, ale my jsme tam byli už pozdě a bylo zavřeno, stejně jako na zámku (ještě nezačala sezóna). Janohrad je moc pěkný, stojí na bažinách, z vody ční velké uschlé stromy s pahýly a dokreslují strašidelnou atmosféru. Nedaleko se po zatopených loukách brodili čápi a volavky.
Janův hrad
Obešli jsme hrad, ulovila jsem pár záběrů a byl čas k návratu domů.Přestože nerada podporuji alkohol (sama ho nepiji) přeji si, aby chlapi co nejdřív vyprázdnili zásoby z demižónů a brzy se jelo zase na jih, protože to byl skvělý výlet, za který Jitce a Martinovi ze srdce děkuji…Na ostatní fotografie se již tradičně můžete podívat v Galerii nebo kliknout ZDE.