Náš druhý společný sraz naplánovala a zařídila Marta a předem nás seznámila s trasou. Měly jsme v plánu navštívit ranč Podolí na prahu Šumavy, členku našeho Klubu Aničku a také dva hrady…Nemohly jsme se dočkat, až spolu budeme zase objevovat krásy naší vlasti…
3.7.2009 jsem vyrazila rychlíkem IC do Prahy, odkud jsem měla autobusem pokračovat k Jitce do Chomutova. Marta mířila na svatbu své dobré kamarádky někam k Praze, proto jsme ji měly další den nabrat cestou na plzeňském vlakovém nádraží.V Praze jsem měla 2 hodiny čas, proto jsem si metrem zajela na Staroměstské náměstí. K orloji jsem dorazila akorát ve 12 hodin, kdy se postavičky daly do pohybu. Potom jsem si zašla na Karlův most a pozorovala jsem malíře při portrétování lidí. Jejich práce se mi moc líbí.Hodiny běžely jako splašené a brzy byl čas k návratu na Florenc, odkud mi jel autobus do Chomutova. Po loňské zkušenosti, kdy jsme s Martou prostály celou cestu, jsem si předem zajistila místenku. A dobře jsem udělala: autobus byl natřískaný k prasknutí. Cestu mi znepříjemnil akorát mladík, který rozhodně „nevoněl“.Do Chomutova jsem dorazila v době, kdy se Jitka chystala jet z práce. Po chvíli čekání jsme se mohly radostně přivítat. Naložila mě s věcma do auta a jely jsme do nedaleké vesnice navštívit Pavlu a Frantu, lidičky, od kterých má hucula Kubu.V ohradě bylo několik koní, převážně huculů, mohly jsme k nim jít dovnitř a fotografovat.Moc se mi tam líbilo, malý rančík mezi lesy a loukami…Cestou k Jitce domů jsme v Černovicích navštívily Danču, abych se podívala na Bongu a Šanyzu. Bylo to příjemné setkání, dokonce měl někdo zrovna narozky a pohostili nás dortem.Kobylky jsme zavedly do kruhovky, Danča je trošku prohnala a my s Jitkou udělaly pár záběrů. Společně s nimi lítali v ohradě tři psíci a snažili se Danče pomáhat.
BONGA
BONGA a ŠANYZA
BONGA Terka a Matýsek ve výběhu…
Jitka zalarmovala Petra, že už jsme na cestě k nim, aby začal grilovat zvěřinu. Sotva jsem vystoupila z auta, přivítala se s Petrovými rodiči a vynosila věci do pokoje, vůně se linula zahradou…Naklusaly jsme do zahrady: nevěděla jsem co dřív, zda se pomazlit s huculem Kubou, želvákem Matýskem nebo se přivítat s Peťou…Jsem vážně ráda, že jsem tam zase mohla být…Želví pár má v zahradě luxusní výběh s vyhřívaným domečkem a kameny z Hasištejna…
Jitčin Kubíček a jeho kamarádi od souseda…
Po snídani jsme ujížděly Jitčiným „Bleskem“ na Plzeň. Cestou volala Marta, aby podala zprávu, jak se jí cestuje a v kolik asi její vlak zastaví v Plzni. Trochu jsme se motaly, než jsme správně najely na odbočku k nádraží. Auto jsme nechaly na parkovišti a šly jsme číhat na Martu. Bude muset od vlaku sejít po schodech do vestibulu směrem k parkovišti. Schovaly jsme se za sochu vedle schodiště a plánovaly přepadení zezadu. Čas jsme si krátily nákupem nanuků a pečiva. Jakmile ohlásili příjezd jejího vlaku, hbitě jsme stály „na značkách“ za sochou. Marta vše potvrdila telefonátem, že už vystoupila a neví, kde nás najde.
Foto: kolemjdoucí muž
Mířily jsme na vodní hrad Švihov, kde se natáčela část pohádky Popelka, jak jsme se později dozvěděly z výkladu průvodkyně. Čas, zbývající do prohlídky, jsme věnovaly pořizování fotografií. Na nádvoří se konaly přípravy na šermířské vystoupení, kde jsme odchytily tři hromotluky, aby se s námi šli vyfotit.
Foto: Jitka Blechová
Foto: zdejší nepříjemná uklížečka
V čas prohlídky jsme se mačkaly u brány. Průvodkyně byla mladá silnější holka, které se nedostával dech a bylo jí špatně rozumnět. Jinak návštěva hradu stála za to, moc se nám líbil, hlavně zvenčí je nádherný. Z interiérů si vzpomínám na malovaný kazetový strop v jedné místnosti, kapli s velikým obrazem a erby, na povídání o natáčení Popelky: z okna jsme viděly plochu, kde býval sad a donedávna kůlna, kam chodila Popelka za sovou Rozárkou, stáje, ve kterých stával Jurášek, bránu, kudy vjížděl princ do dvora…Vlevo od hradu se nacházely stánky s dobovým zbožím. Martu zaujaly skleněné poháry, ale pořád nevěděla, který si má koupit a ochotný prodejce jí radil. Byl fajn, dokonce pasoval Martu na královnu a nechal se s ní vyfotit.
Foto: Marta Mastná
Jitku a mě zlákaly Pikle: sladká lahůdka z odpalovaného těsta sypaná skořicovým cukrem, která se namáčí do husté horké čokolády. Zatímco Marta si šla na maso, sedly jsme si na lavičku, pěkně na sluníčko a „piklily jsme“.Hrad Švihov stojí za to vidět zblízka a pokud možno ze všech stran. Stránky hradu Švihov naleznete ZDE.
Pikle s horkou čokoládou-vážně lahůdka V Podolí jsme hned skočily na koně. Foto: Marta Mastná
Přecpané jsme směřovaly na ranč Podolí, který se nachází poblíž obce Běšiny. Cestou jsme si párkrát zajely, protože se někdo neobtěžoval s ukazateli cesty. Na ranč jsme se těšily. Na 16 hod jsme měly zamluvenou rychlou vyjížďku do terénu a s blouděním jsme stíhaly tak akorát. Na ranči nás přivítal majitel pan Zdeněk Tomášek, dostaly jsme klíč od chatky a rovnou jsme se šly ubytovat, převléct a jezdit.
Foto: místní ošetřovatelka koní
Během chvíle pomocníci nahnali z ohrady na ranč stádo 23 koní, kteří si volně chodili kolem srubů a postupně je odchytávali a sedlali. Na první pohled mě zaujal huculo-fjord GOOFY a neváhala jsem si o něj říct. Marta s Jitkou dostaly haflingy ŠÁRKU a ŠIMONA.
GOOFY a já, foto:Marta Mastná
Svítilo sluníčko, na nebi ani mráček, když jsme vyrazili ze dvora. Jelo nás celkem 6.Vyšli jsme na louku a po prvním pokuse nacválat nám bylo jasné, že jsou koně unavení, bůhví, pokolikáté už dnes jdou ven. Jen Marta se Šárkou zmizela v dáli: prý je to energická klisna a má sílu pořád. Nechtěly jsme s Jitkou koníky nějak nutit, nechaly jsme tempo na nich, přece je nebudeme honit, ale mrzelo nás to. Vyjížďku jsme naštěstí měly zdarma na lístek z Cestovní knihy, kdybychom si ji měly platit, protestujeme.Přesto máme z šumavské přírody pěkné zážitky: kolem cest v mechu rostly spousty kuřátek neboli lišek a výhledy do krajiny byly úchvatné. Na jedné louce u chatek jsme se vyfotili a na rovných lesních cestách alespoň Goofy trochu zrychlil.Stránky ranče Podolí naleznete ZDE.
Foto: náhodný chatař
Nejkrásnější pohled na svět…
Byli jsme v půlce vyjížďky, když jsme najednou zaslechli hřmění, přiletěly černé mraky a začal se zvedat vítr. Pomocníci zaveleli k návratu, dunění hromů se blížilo a nebylo na co čekat. Koně zpátky více zrychlili, nebe zčernalo, hnali jsme se s bouřkou v patách a to doslova: do dvora jsme vjeli s prvními kapkami a sotva jsme doletěly do chatky, spustila se průtrž mračen!Z okna chaty nebylo vidět protější srubové budovy, na střechu chrstaly gejzíry vody, nebylo pomalu slyšet slova. Když se na chvíli déšť zmírnil, letěly jsme do sprch. Jitka tam pak uvízla, protože se zase hodně rozpršelo…
Nebe před bouří a po bouřce…
Se soumrakem déšť ustal a nebe zrůžovělo. Zašly jsme si na něco k jídlu a my s Martou jsme se potom vydaly na procházku. Obešly jsme ranč a vylezly jsme na kopec, odkud jsem vyfotila údolí.V chatce jsem si ustlala nahoře, Jitka spala pode mnou a Marta dole naproti nám.Probudila jsem se celkem brzy, sáhla jsem po časopise, který jsem si tam večer nachystala a trochu jsem se začetla. Najednou rána- do ovčí kožešiny nade mnou se zapíchl šíp. Kouknu dolů, rozřehtaná Marta drží v ruce luk, který visel na zdi. Normálně po mě střílela jako Inčučuna!
Foto: Marta Mastná
Jitka cosi zabrblala, zakryla se i s hlavou a spala dál. My jsme na spánek neměly už pomyšlení, sluníčko nás lákalo ven. Marta šla na snídani a já jsem šplhala po pastvině, neboť jsem slíbila majiteli, že mu koníky nafotím. Konečně bylo hezky.Marta se později ke mně přidala, zanedlouho přišli pomocníci a sháněli stádo dolů na ranč.Škoda, s kamarádem cowboyem Jimmym Magurou jsme se minuli o den, měl vystoupení na Vochtánce, jinak by za námi do Podolí přijel.Po sbalení věcí jsme se rozloučily s Podolím a zamířily do Horšovského Týna, kde jsme navštívily zdejší pěkný zámek, daly jsme si zmrzlinu a potom jsme se ubytovaly v Penzionu Parkur u Marty známého, Pavla Zhoře, který má v blízkosti penzionu stáj se sportovními koňmi.Marta pro něj kdysi v místní restauraci malovala na zakázku koně na bar a na stěnu.
Zámek Horšovský Týn… Foto vpravo: Marta Mastná
Foto: samospoušť
Bar v Penzionu Parkur, zkrášlený kresbami od Marty…
Pěkně nám vyhládlo, proto jsme se hned po ubytování vrhly ke stolu. Po dobrém jídle jsme si dopřály zmrzlinové poháry. Brzy se k nám připojila členka našeho Klubu, Anička Ježková, kterou jsem znala jen z Martiných fotek a během chvíle bylo jasné, že to je bezva ženská…Počkala na manžela, nechala mu děti a vzala nás nejdřív do Hlohové, kde jsme viděly koně ve výbězích i ve stájích a potom nás pozvala na vyjížďku s koňmi, ke kterým chodí.Na statku v Paseckém mlýně má paní Lenka 4 koně: 2 kladrubáky- ryzáka Drahoše a vraníka Aramise, 2 chladnokrevníky- Bajaju a Cézara. Po seznámení jsme se chystaly na vyjížďku.Drahoše si jezdí Anička sama. Marta se smála: prý by mě ráda viděla na vysokém hřebci Bajajovi, ale když paní Lenka řekla, že ostatní nebyli měsíc pod sedlem, dobrovolně jsem se ujala fotografování. Přece jen jsem tintítko a v přetahování s nabušeným chlaďasem bych neuspěla. Sotva holky nasedlaly, spustil se liják a trval víc jak hodinu. Čekaly jsme ve stáji, než se nebe umoudřilo a pak jsem si vyšla napřed mezi pole, kam mě Anička navigovala. Slunce už bylo velmi nízko a světla ubývalo, když holky dojely ke mně a začala jsem fotit.Pod vedením Aničky jezdily kolem mě. Pořádně jsem se nemohla soustředit, protože jsem byla obalená komáry a klela jsem, jak mě otravovali.
Anička sedlá hřebce BAJAJU… Marta na CÉZAROVI
Jitka na BAJAJOVI, Anička se svým oblíbencem DRAHOŠEM
Marta mi potom půjčila Cézara, abych na něm jela zpátky a obecválaly jsme jednu louku, abych prý si to taky užila. Mezi poli se zvedl mírný opar a v kombinaci s paprsky zapadajícího slunce… super romantika.
Foto: Marta Mastná
Foto: Marta M.
U statku jsme se na koních vystřídaly a Jitka si dokonce zajezdila na Drahošovi po louce. Potom jsme se vydaly k návratu do H.Týna. Po sprše jsme si sušily vlasy a vyhodily jsme nechtě pojistky v celém objektu.
Foto: Marta Mastná
Fešák PORTHOS TS
Po příjemné procházce jsme se vrátily do penzionu. Majitel chtěl vyfotit sporťáka Porthose TS, kterého nám vypustil do pískového výběhu a trošku rozpohyboval.Po sbalení věcí a rozloučení jsme zajely k Aničce, která nás pozvala na snídani. Povídaly jsme, prohlížely alba s fotkami, pohledy…čas letěl a najednou byl oběd. Objednaly jsme si tedy pizzu do domu.Jitka nás pak odvezla na plzeňské nádraží a nastalo loučení…Čekalo ji několik hodin za volantem a nás ve vlaku. Marta cestovala na Jihlavu, chytla spojení dřív, já jsem zůstala v Plzni o něco déle a čekala jsem na vlak na Prahu. Probíhala tady nějaká akce od Danone: každému rozdávali Actimel, jela jsem domů pěkně napakovaná…Ve vlaku mě skolil spánek ze všech super zážitků, pak jsem se na chvíli probrala a koukala na hrad Karlštejn!V Praze jsem přestoupila na Olomouc, měla jsem štěstí na spolucestující, cesta vlakem mi rychle utekla. Špatnou náladu, způsobenou čekáním na spoj v Olomouci, mi zlepšilo seznámení se šumperákem Tomem, se kterým jsme debatovali o fotografování až do Šternberka a od té doby se přátelíme.Velký DÍK Martě za skvěle zorganizovaný MAZINBLECH, příští sraz pořádám já a už teď vymýšlím, kam holky vezmu…Když se zamyslím, je vlastně úplně jedno, kam pojedeme a co budeme dělat, protože si každou akci spolu dokážeme maximálně užít…