Když mi Jitka napsala mail, jestli by se u nás mohla zase stavit z koncertu Chinaski, jásala jsem jako malé dítě…To je přeci tutovka!
1.5. 2009 v odpoledních hodinách už její koráb parkoval před naší garáží, ovšem ne nadlouho,protože mě vzala na výlet do Želechovic nad Dřevnicí (u Zlína), kde měla zamluvenou a z části zaplacenou samičku želvy stepní (společnici pro Matýska), kterou si chtěla vyzvednout a „ustájit“na víkend u nás. Ze Zlína do Chomutova je to lán cesty, aspoň si u nás želvanda udělá mezizastávku…Moc jsem se těšila, že si s chovateli popovídám a že nás třeba provedou a ukážou nám své želvy, zřejmě jich mají více, když úspěšně odchovávají mláďata. Přece jen se o chov suchozemských želv zajímám už dlouho, máme jich doma 5.Skutečnost předčila veškeré moje představy, něco takového jsem vážně nečekala:Po úzké, klikaté cestě mezi loukami a lesy jsme dorazily k vysokému domu na několik pater, takový palác jsme nečekaly…Otevřít nám přišla sympatická paní, která nás pozvala dál a my jsme se ocitly v terarijním ráji!!!
Když viděla náš upřímný zájem, dovolila nám, abychom si prošly všechny místnosti, které nám postupně odemykala. Měly jsme štěstí: byl svátek a byly jsme tam samy, jindy je prý velkoobchod nacpaný lidmi. Málem mi vypadly oči z důlků, když jsem jako v mrákotách procházela mezi desítkami terárií na patra, ze kterých na mě koukaly želvy všech druhů, velikostí a pohlaví. Jitka si mohla vybrat z několika samiček, obě jsme se shodly na stejné.Paní ji šla zatím uložit do přepravní bedničky, připravit papíry a my se kochaly dál.Páni…představte si, zatímco mým želvám stačí hromádka pampelišek, tady se tráva pro želvy seče kosou na louce!Zanedlouho se k nám přidal majitel, pan Petr Václavík, odemknul nám další dveře do místnosti, kterou obývaly veliké želvy ostruhaté. Nikdy jsem neměla možnost sáhnout si na tuto krasavici a najednou jsem ji držela v náručí (je těžká skoro jako já) a bylo mi v té chvíli „šumafuk“, jestli mě pokadí. Pán s paní byli velice ochotní, mohly jsme na všechna zvířata chytat, fotit se s nimi a odpovídali nám na 1000 otázek.Po želvách jsme se mazlily s papouškem Kakadu Jožanem, který miluje drbání na hlavě, ani se mu od Jitky nechtělo zpátky do klece a radši se jí zamotal do vlasů.
Foto: Jitka Blechová……………………
…………Mazlení s Joženem, foto: Jitka
Viděly jsme malé opičky, ty jsme raději nepouštěly, paní se nás sama ptala, jestli chceme vydělat z terárek i hady, držely jsme hned hroznýše, hned krajtu…Další patro patřilo gekonům, felzumám, leguánům, chameleonům, barevným žábám, jedna veliká místnost byla plná akvárií s rybičkami, sladkovodními kraby…
………….Maličká krajtička, foto: Jitka………………………………A tohle je Jitčina Terina alias „Chinaska“
Prostě jako v ráji…mám moc ráda terarijní zvířata. Pokud i vy, koukněte se na: www.animalsholding.czDo místnosti k želvám jsem se vrátila několikrát, až mě musela Jitka vystrkat k autu, protože už bylo dost hodin a nejvyšší čas k návratu. Tady jsem rozhodně nebyla naposledy…Na klíně jsem držela bedýnku s želvou a vymýšlela pro ni jméno. Začala jsem jí říkat Chinaska a Jitka mi oponovala, že by ji s ní Petr vyhodil, že to bude Terka a basta.U nás doma jsme ji pustily do terárka v obýváku, kde si udělala pohodlí: zalezla do sena a měla nás na háku.2.5. dopoledne jsme jely za mou kámoškou Jitkou do Štarnova (dále „Stejsy“, aby se nepletly), kde jsem domluvila vyjížďku s tím, že holky pojedou spolu a já jim na kole budu dělat fotografa. Jitka si očistila a osedlala Koráda, já jsem skočila na kolo a spolu jsme jely naproti Stejsy, která sedlala na druhé straně vesnice strakáče Šakyho.
Hromadně jsme pak vyrazily do polí. V dálce totiž právě kvetla řepka a zlákala nás žlutavou krásou. Koně moc nechtěli spolupracovat, jen by žrali a žrali…Musela jsem použít ověřenou metodu: pustit řehtání v mobilu.
Potom si holky v hledáčku mého fotoaparátu párkrát zacválaly tam a zpět, vyměnily si koně a odjely na vyjížďku. Čekala jsem na ně u Šakyho majitelky Hanky, slunila jsem se v lehátku hned vedle výběhu. Po příjezdu pustily Jitky oba valachy spolu do ohrady, kde lítali, jakoby toho neměli ještě dost. Pár fotografií z jejich dovádění můžete shlédnout zde.Zašly jsme si do místní cukrárny na nejlepší točenou zmrzlinu v okolí a zvládly jsme každá rovnou dvě dávky.Odpoledne jsme vyrazily do Bruntálu s cílem navštívit zámek a omrknout město. Díky netradiční dispozici tvaru kruhové výseče s renesančním arkádovým nádvořím a hodinovou věží je prý nejvýznamnější kulturní památkou celého regionu.
Měly jsme štěstí: zámek po letitých opravách nedávno otevřeli, stihly jsme tak akorát poslední prohlídku a dokonce jsme dostaly mladého průvodce, který tam byl chvíli a my jsme ho všetečnýma otázkama neustále uváděly do rozpaků. Často zapomínal text, ale prý to bylo včera horší a musel si úplně vymýšlet…Vrátil nám to dokonale: v jedné místnosti viselo krásné zrcadlo, hned jsme do něj nahlížely a šeptaly si:“Hele, určitě má nějakou pověst, kdo se do něj podívá, omládne nebo tak něco.“Až po chvíli průvodce pověst upřesnil: „Když se do něj podívá vdaná žena, do roka bude nevěrná a když svobodná, do roka se vdá…“ Měli jste vidět Jitčin výraz! Zkameněly jsme…Tak to je podpásovka! Čertví, jestli si zase něco nevymýšlel…Potěšilo nás, že jsme za pouhou 20,- mohly fotografovat, co jsme chtěly a tak jsme si zapózovaly hned v několika salónech.
……….Náš průvodce využíval kdejaké „taháky“……
Foto: Jitka……………………………..
Zámek se nám velmi líbil a s prohlídkou jsme byly spokojené. Jitka si pak tradičně nakoupila pohledy, známku a nechala si narazit do deníka razítko.Pak jsme si šly prohlédnout náměstí a na radu Marty zašly do místní Cukrárny, kde jsme si každá vybraly z několika druhů hustou horkou čokoládu.
Příjemný den jsme zakončily grilováním u nás na zahradě, Jíťa si zahrála s Davčou fotbal, takže jsme byli spokojení všichni.Další den, když se vyspala Jitka dorůžova, jsme se rozloučily, nastartovala svého „Bleska“ a uháněla s Žofkou k domovu, chtěla se totiž vyhnout nedělní zácpě v Praze…