Napadlo mě, že jsem vlastně nikdy nebyla na Rešovských vodopádech v zimě a tato myšlenka mi nešla z hlavy. Proto jsem ji, na poslední chvíli před oblevou, realizovala…
K vodopádům jsem v minulých letech chodila většinou z Rešova (1,5km), jednou z Dlouhé Loučky (8km), proto jsem chtěla vyzkoušet jinou trasu.Autem jsem vyjela ze Šternberka přes vesnice: Krákořice, Komárov, Paseka, Dlouhá Loučka, Křivá, Ruda.V Rudě jsem zaparkovala nedaleko kostela a po žluté značce jsem se vypravila na 2,5 km trasu k vodopádům.
Na konci vesnice směrem na Trdkov jsem došla k tomuto kříži a rozcestníku. Dala jsem se doprava po žluté turistické značce…
…a zanedlouho jsem narazila na místní hřbitůvek…
Stezka vedla dál k lesu. Jak je vidět, všude byla krásná námraza, ale také mlha. Uklidňovala jsem se, že se třeba vyčasí, až půjdu zpátky.
V lese cesta pozvolna klesala, až jsem došla na mítinu s posedem…
Značky nikde, ve sněhu několik stop, které se rozcházely různými směry, snad od myslivců…Kam teď?
Riskla jsem to a odbočila touto stezičkou. Po nějaké době jsem konečně měla jistotu, že jdu správně, když jsem na jednom ze stromků objevila žlutou značku. Na této trase asi dost šetřili barvou…
Brzy se ze všech stran vynořily skály…
Potěšilo mě, že stezka byla prošlapaná, zřejmě víkendovými turisty…
Následoval prudký sešup do údolí říčky Hutnavy…
…a zanedlouho se přede mnou objevil Fialův mlýn (mimochodem stále na prodej).
Překvapila mě zdevastovaná lávka přes říčku a na chvíli jsem zaváhala, jestli se radši nepřebrodím. Vidina bot plných ledové vody mě také nelákala, proto putovala fotovýbava do batohu a já jsem se sunula (s husí kůží) po zledovatělém polorozpadlém můstku.V tomto okamžiku jsem si vzpomněla na mužíčkovu větu před mým odjezdem: „Jestli se tam někde přerazíš na ledě, tak mi nevolej!“ Obava, že sletím do vody, se u mě střídala s pokušením chytit záchvat smíchu…Na druhém břehu jsem si oddechla a definitivně se rozhodla pro návrat přes Tvrdkov.
Ze skal, lemujících cestu, visely ledouchy…
Rešovské vodopády…
Ovšem za lávkou mě čekalo další překvápko: vše zatopené, kameny pod vodou, takže jsem nakonec přece jen brodit musela…
Odměnou mi byl pohled na krásně zamrzlé balvany a všelijaké ledové útvary ve vodě…
Lávka nad velkým vodopádem a pohled na chatku na skále…
Procházka proti proudu říčky Hutnavy za dalším vodopádem…
Snažila jsem se pořídit snímky co nejdřív, mrzlo až praštělo, zmrzlé prsty neposlouchaly a brodění bylo v botách brzy cítit. Spravila to jen rychlejší chůze…
Schůdky, vedoucí k dalšímu vodopádu…
Čím dál jdete proti proudu, nacházíte menší vodopádky a kaskády…
Podél břehů se utvořily rampouchy…
Pokračovala jsem stále dál proti proudu po levém břehu…
Zimní Hutnava…
Po můstku jsem přešla na druhou stranu…
…a stále pokračovala po červené turistické značce až k rozcestníku u dalšího můstku.
Hutnava…
U rozcestníku jsem přešla opět na levý břeh a stoupala stezkou 3 km ke Tvrdkovu…
Po celou dobu jsem nepotkala ani živáčka, ale o víkendu tu asi bylo živo, jak jde vyčíst z prošlapaných stezek…
Za prošlapanou cestu jsem byla ráda, sněhu na ní bylo dost…
Jak vidno, námraza se držela „zuby-nehty“…
Ve Tvrdkově mě jako první přivítal štěkot psů a tato chalupa…
Pohled zpět na zasněženou stezku, po které jsem přišla a na prohrnutou, která mě dovedla ke kostelu.
Kostel ve Tvrdkově
Odtud jsem zamířila vlevo po silnici do Rudy (4 km). K mému zklamání se nevyčasilo, jak jsem doufala, ba naopak padla ještě větší mlha!Výhledy se tedy opět nekonaly, zato jsem se „protáhla“a nadýchala čerstvého vzduchu bez „Václaváku“ v patách….
Kostel v Rudě, nedaleko kterého mě čekalo autíčko…
Poslední fotka je ze začátku cesty na Křížový vrch, na který jsem si nechala kvůli mlze zajít chuť.
Více fotografií naleznete na tomto odkaze:http://acijka.rajce.idnes.cz/Z_Rudy_na_Resovske_vodopady_a_do_Tvrdkova…1.2.2011/