Na letošní rok jsem měla přislíbeno od kamaráda Toma, že mě vezme na zříceninu Nový hrad u Kopřivné a protože jsme měli oba zrovna volno, média slibovala polojasné počasí a sezení v teple domova jsme měli už dost, večer jsme se dohodli na uskutečnění výletu a ráno vyrazili.
V 7:30 jsem seděla ve vlaku na Šumperk se svou fotovýbavou a doufala, že nám počasí bude přát.V Šumperku (zde počasí vypadalo nadějně) jsme nastoupili na osobák, který nás zavezl do Raškova. Čím víc jsme mířili na sever, tím víc se počasí zhoršovalo, až nás vlak vyklopil do mlhy a deště. Uklidňovali jsme se, že je teprve ráno a počasí se může co chvíli zlepšit, i když nám bylo jasné, že s modrou oblohou se dnes nepotkáme.
Od zastávky v Raškově jsme vykročili po žluté turistické značce a mokrým sněhem zdolávali kilometr ke hradu.
Brzy jsme funěli jako dvě lokomotivy a nabírali dech krátkými přestávkami – fotografováním. Kam oko dohlédlo, rýsovaly se ve sněhu nalevo skály…
…napravo zurčel potůček, který jsme museli přebrodit.
Na jednom místě nás zaujala tato ztrouchnivělá větev, porostlá nějakou houbou…
Strmou pěšinou jsme došli na širší pohodlnější cestu…
…a brzy jsme stanuli před rozcestníkem, od kterého je hrad vzdálen pouhých 300 metrů.
Kráčeli jsme (nebo spíš klouzali a kleli ) po úzké cestě a nad námi se rýsovala zřícenina Nového hradu.
Nezbytná videodokumentace…Video naleznete na Tomových stránkách nebo kliknutím na odkaz na YoutubeZDE.
Zanedlouho jsme dorazili ke vstupní bráně do hradu a mě se zatajil na chvíli dech…V tom ponurém počasí, které atmosféře krásně přidalo, jsem si představila Bílou paní, kráčející po hradbách…
Představovali jsme si, jak asi dříve hrad vypadal a srovnávali zbytky hradeb s obrázkem v Tomově mobilu, který můžete vidět na stránkách: www.novyhrad.cz. Zde se také dočtete něco o historii hradu.
Nebylo snadné vyšplhat mezi ruinami úplně nahoru po zledovatělých cestičkách, pomohly nám v tom do země přimrzlé kameny.
Zvrchu byl krásný výhled na zbytky hradeb a okolní kopce, ovšem jen na chvíli: sotva jsme si stačili všechno pofotit, začalo opět pršet a přihnala se mlha.
Zbytky hlásné věže…
Některé úseky byly samý led a já pevně doufala, že mi neujedou nohy a nezastavím se až někde dole v Raškově s prodřenými kalhotami…
Stále jsme nacházeli zajímavé objekty k fotografování…stačilo se jen pozorně dívat(nejen pod nohy).
Posezení na vrchu zříceniny s výhledem do údolí…
Jedna z hradních bran…
Pohled na hlavní část Nového hradu…
Zbytky hradeb, které někdo “dozdobil” vestavěnou srubovou stavbou…
Když jsme se dosyta vyřádili s našimi fotomazlíky, vrátili jsme se zpátky k rozcestníku a brzy odbočili po modré značce na Lužnou.
Bruslili jsme po zledovatělé cestě chatařskou kolonií, občas nás vyděsil pes za plotem a opět začalo pršet…
Znenadání jsme narazili na tuto zmatenou žížalu, která si to štrádovala po sněhu leden-neleden!
Mezi chatařskou osadou a Lužnou déšť zesílil, proto putoval foťák raději do batohu. Mlha opět houstla a doháněla nás, až nás zcela pohltila. Výhledy do okolí jsem si mohla jen představovat podle kamarádova popisu.Když jsme šlapali po silnici do Osikova, Tom gentlemansky navrhoval, že můžeme počkat na autobus a nechat se odvézt do Šumperka. Jedním pohledem jsme se shodli na tom, vzdorovat počasí a dojít do Šumperka po svých…Těch pár obyvatel Osikova, které jsme potkali při procházení vesnicí, nás museli mít na blázny, když jsme, mokří a zablácení, u družstva odbočili po zelené značce do lesa.
I ty krávy v ohradě na nás nevěřícně koukaly…
Ovšem uznejte, že ta všude nás pronásledující mlha, měla něco do sebe…
Ostatně – atmosféru jsme si přibarvili historkou o bloudění v lese se smečkou vlků v patách.
Po třech kilometrech jsme se přiblížili k Městským skalám…
Když jsme po nějaké době dobruslili po zledovatělých stezkách k Městským skalám, byli jsme mokří od hlavy k patě i s botama a těšili jsme se na přestávku se svačinou, ke které jsme využili místní altánek.
Tímto směrem bývá prý krásný výhled na Šumperk, který se dnes bohužel nekonal…
Pouze na chvíli se více vpravo odhalily kopce v okolí Bratrušova a ihned je zase zahalila bílá kaše…
Museli jsme si najít jiný objekt fotografování, v tomto případě kapky deště na větvičkách břízy, zakořeněné ve skále…
Po zápisu do Vrcholové knihy (Městské skály- 675 m n.m.) jsme pokračovali k cestě do Šumperka.Nejprve jsme museli zdolat železný žebřík na skále, pod kterým jsem na ledovce dostala do těla a málem i můj foťák (přežili jsme oba), který ihned putoval raději do batohu.
Proplétali jsme se mezi skalami po ledovém chodníčku a sjížděli klouzavě prudký svah na širokou lesní cestu.
Mlha houstla a mlžil se mi neustále i objektiv…
Po asi čtyřech kilometrech a krátké zastávce v lomu jsme vyšli na louce u Nových Domků.
“Marně dnes vyhlížím Jeseníky…”
V dálce se na chvíly odhalil kopec s Městskými skalami, odkud jsme právě sešli…
Tímto lesem jsme došli k chatě “Koliba”, která byla zavřená. Chvíli jsme pozorovali změny na obloze: pod kopcem s rozhlednou Háj si hověla inverze a my na chvíli zalitovali, že nejsme právě tam.
Zády k chatě “Koliba”…
Do Šumperka jsme vcházeli v předtuše slunečného počasí a nebyli jsme daleko od pravdy.Co už…nemůžeme mít na každém výletě vymetené nebe. Parádně jsme se prošli a vůbec nelituji promočeného oblečení ani obuvi.Po zkulturnění obuvi na kraji města, jsme si zamlsali v restauraci “Pod Kaštanem”. Tom měl odtud domů, co by kamenem dohodil, popsal mi cestu k nádraží a odletěl směr sprcha jako šíp.Sotva se dal můj vlak do pohybu, sluníčko nádherně osvítilo všechny kopce kolem…Přemohla mě únava a probudila jsem se až dvě zastávky před vystoupením. Od vlaku domů jsem dokulhala jako postřelený jelen, možná se na tom zčásti podílel pád na ledě na levou kyčel, možná jen únava z chůze ve sněhu…kdo ví.Každopádně se už těším na nějaký další výšlap.
Více fotografií naleznete na tomto odkaze:http://acijka.rajce.idnes.cz/Novy_hrad,_Luzna,_Osikov,_Sumperk…12.1.2011/