Jednoho sobotního odpoledne přibyla do naší rodiny jorkšírka TINA. Bylo to rychlé rozhodnutí a ani na okamžik jsem nezaváhala…
Davídek již delší dobu mluvil, jak by chtěl pejska a u kamarádky Hanči ždímal v náručí jorkšíra Pupinka. Babičce (mé tchýni) umřela na jaře stářím fenka a věděla jsem, že by byla ráda za další, i když to popírala.Jorkšíři se mi vždycky líbili, jsou moc roztomilí, do bytu a k dětem vhodní…
Jednoho dne mi zavolala kamarádka Laďka, že by ráda pomohla dívce svého synovce, která musí dát svou jorkšírku pryč. Nejradši by si ji sama vzala, jenže má pejska jorkšíra a musela by Tinu nechat vykastrovat. Měla jsem hned jasno…rádi bychom si fenku vzali a vyřešili tak jejich i náš problém.Lucka nás chtěla samozřejmě poznat, než by nám ji svěřila. Bylo to pro ni všechno velmi těžké a bolestivé, přece jen měla fenku 3 roky.Domluvili jsme se a během týdne přijeli k nám i s Tinou…a rovnou u nás zůstala.Tímto bych chtěla moc Lucce poděkovat za důvěru a statečnost…víc slov netřeba, brečeli jsme prostě všichni. Vím, jaké to je, muset se vzdát milovaného zvířecího kamaráda…
TINUŠKA je naprosto úžasná! Babička je z ní nadšená, Davča ji má moc rád a já?Úlpně jsem se do ní zbláznila! Mám parťáka na výšlapy.
Tinka po koupeli a před ostříháním…
Ostříhaná…