Stejně jako loni vyrazila naše rodinka nadýchat se čerstvého vzduchu za Martou a Milanem na Dašov (tentokrát bez převleku). A protože mají maminku turistku, nejelo se start-cíl, ale pěkně jsme stihli cestou navštívit pár měst…
Na Benzině jsme zakoupili dálniční známku a vyrazili směrem na Brno. Pokračovali jsme do Velké Bíteše, kde byla naše první zastávka. Jednak jsem chtěla zajít do IC, vyfotit náměstí a také se blížil čas oběda a těšili jsme se do místní vyhlášené restaurace „U Raušů“, kde jsme nebyli poprvé.Na chodníku slávy před restaurací přibylo několik hvězd, mezi nimi Karel Gott nebo Lucie Bílá.Chutné jídlo opět nezklamalo, jen mi trochu vadil číšníkův škrobený křečovitý úsměv, zřejmě ho má v popisu práce.Když jsme procházeli ulicí k našemu autu, objevil Bob na stěrači vedlejšího auta krásnou velikou zelenou housenku.
Kdo ví, jak by dopadla, kdyby řidič zapnul stěrače. Rodinná rada rozhodla, že dovezeme Martě zvířátko a tak milá housenka putovala do košíku na houby a Davča ji cestou hlídal…Naše další zastávka byla u zámku v Náměšti nad Oslavou, prohlídku jsem obsolvovala již loni, ale chybělo mi razítko do Turistického deníku a také jsem potřebovala nafotit zámek.
Zámek Náměšť nad Oslavou
Seběhla jsem dolů k řece Oslavě, přes kterou vede krásný barokní most s dvaceti sochami, přirovnávaný ke Karlovu mostu. Odtud se mi naskytl celkový pohled na zámek…
Škoda, že nebylo víc času na prohlídku náměstí, ale jezdím tudy poměrně často a někdy si čas udělám.Pokračovali jsme do Třebíče, kde jsem potřebovala stihnout otevřené IC a Martinu výstavu obrázků a šperků v části místní knihovny.IC se nachází v Malovaném domě na Karlově náměstí. Potěšili mě: měli všechny vizitky třebíčských památek, které mi chyběly v deníku.
Na výstavě jsem organizátorku překvapila slovy: „My sem kvůli práci paní Mastné jedeme až od Olomouce…“ S překvapeným výrazem mi dovolila fotografovat a když jsem při odchodu poznamenala: „Věřím, že tato výtvarnice bude brzy slavnější než už je…“, paní oněměla.S mapkou, kterou mi dali v IC, jsme hledali Židovský hřbitov. Z centra se musí projet nahoru kolem zámku a na první větší křižovatce odbočit vpravo a hned znovu doprava. Sukovali jsme se uličkami, hřbitov je pěkně zašitý (leží na konci slepé ulice) a bez mapy bychom ho určitě minuli.
Protože Davča usnul, vypravila jsem se na hřbitov sama.
Vchod na hřbitov se nachází nalevo od Obřadní síně a vchází se kovanou branou. Za ní jsou dvě kasičky. Toto je jedna z nich:
Přes travnatou plochu, obklopenou stromy, jsem se dostala mezi tisíce hrobů, mezi kterými se dá procházet několika uličkami.
Když jsem byla v půli a blížila se nejstarší část hřbitova, kiksla mi baterie! Musela jsem se vrátit do auta a vyměnit ji za druhou. Davča byl už vzhůru a tak šli nakonec kluci přece jen se mnou.Podél hřbitovní zdi rostla spousta hříbků (hlavně babky) a Davča je chtěl sbírat, museli jsme vysvětlovat, že se tady nic trhat nesmí…přece jen- taková šmahula ze hřbitova by nám fakt nechutnala.
Náhrobky v nejstarší části hřbitova jsou obklopeny břečťanem, což dodává na celkovém dojmu.
Některé stromy zarostly do náhrobků…
Židovský hřbitov je spolu s židovskou čtvrtí a bazilikou sv.Prokopa zapsán na seznamu UNESCO a najdete zde kolem 3000 náhrobků.Naší další zastávkou byla bazilika sv.Prokopa, bohužel se prohlídky konají v každou celou hodinu a tu jsme právě prošvihli, proto jsme se, s ohledem na Davču, rozhodli pokračovat rovnou na Dašov.Když jsme přišli do auta, housenka nám přichystala překvapení: v košíku nebyla. Hověla si v synově autosedačce a měli jsme co dělat, abychom ji z ní sundali. Držela se totiž pevně, zřejmě se rozhodla dál pokračovat pouze „bezpečně“.Při cestě jsem konečně vyfotila větrný mlýn, kolem něhož neustále jen projíždíme a který sloužil do poloviny 19.století k mletí borové kůry na výrobu třísla pro vydělávání kůží.
Na Dašov jsme dorazili kolem 5 odpoledne. Marta s Milanem už na nás čekali s opékačkou a tak jsme, po nezbytném vybalení, vyšli na zahradu. Marta dobrovolně přenechala housence část své zahrádky, kdo ví, třeba se z ní vyklube krásný motýl.Chlapi nejdřív chytali ryby, Davča si je fotil Lumíkem (ano, už mi ho zabavil) a my jsme chystaly s Martou ohýnek. Protože chtěla popálit všechny větve okolo, nakonec vznikla super vatra, která nás alespoň z části chránila před dotěrnými komáry a večerním chladem.
Náš malý divoch se dosyta vyběhal po zahradě, večer jsem ho uložila na pec a v minutě spal. Druhý den ráno jsme hned po snídani vyrazili do lesa. Nasbírat koš hub nebyl problém, pěkně jsme se prošli, nadýchali dašovského vzduchu a omrkli jámu pro vznikající nový rybník.Po obědě chystali Marta s Milanem věci na výstavu v Mladé Boleslavi, kam měli odjíždět v pátek ráno a my jsme navštívili Jihlavu, vzdálenou od Dašova nějakých 30 km. Plánovali jsme se podívat do místní ZOO.Výhodně jsme zaparkovali na Masarykově náměstí, Davídek spal, manžel četl své oblíbené Květy a já pádila najít InfoCentrum.
Masarykovo náměstí v Jihlavě
Brána Matky Boží, kde najdete IC…
Jihlavská ZOO se nachází pod náměstím, kde jsme parkovali. Stačilo projít ulicí ke kostelu, nalevo od něj sejít po schodech do parku, kterým se musí projít z prudkého kopce až dolů k řece. Hned při řece leží ZOO, do které se dá vejít třemi branami. My jsme vešli právě tou prostřední.Sotva jsme platili vstupné, náš synek hlásí, že se mu chce kakat! První část ZOO jsme proletěli ve snaze najít urychleně WC…A potom jsme si mohli v klidu užívat pohledu na zvířátka v krásných výbězích. Upřímně: kdybych neznala ZOO Lešná, prohlásila bych, že je to nejhezčí ZOO, jakou jsem viděla. Je vážně krásná, všechno nově vybudované, pro děti spousta možností, jak se vyřádit dosyta na moderních hřištích, zvířátka spokojená v upravených výbězích. Rozlohou je malinká, ale skvěle udělaná.Nově se chystá výběh pro žirafy, které v této ZOO prozatím chybí.
Hodně nás překvapilo, že se zde maličké opičky pohybovaly zcela volně mezi námi, skákaly po střechách pavilonů a plotech a když jedna skočila rovnou ke mě, v klidu jsem si ji pohladila. Vzápětí mě manžel upozorňoval na vedle visící ceduli: KRMENÍ A HLAZENÍ ZVÍŘAT POD POKUTOU 500,-. No nic, byl to zkrátka instinkt.
Tapíra jsem viděla vůbec poprvé…
Pštrosí krasavci a krasavice na nás vykukovali za zídkou…
V jezírku divočily tři vydry…
…To auto řídil pes, ale FÍK to nebyl…!
Minipony
Lovci lvů…
Africká vesnice…
ZOO v Jihlavě rozhodně doporučuji k návštěvě, nejlépe s dětmi, pro ně je tu opravdový ráj.
Cestou zpátky na náměstí jsme potkali FANTOMASE…
Večer Davča zase dobře usnul (na peci se spí báječně), měla jsem čas pomoci Martě a Milanovi se stříháním samolepek, což mě vážně moc baví a v oblíbeném křesílku mi jde práce od ruky…V pátek dopoledne jsme pobalili věci a po rozloučení s našimi přáteli jsme se vydali na zpáteční cestu domů.
Bazilika sv.Prokopa v Třebíči
V Třebíči jsme stihli návštěvu baziliky sv.Prokopa, uvnitř se tyčí mohutné klenby, ve sklepení se nachází krypta, jejíž strop podepírá 50 sloupů a polosloupů, hlavice na sloupech zdobí rostlinné ornamenty, zvířata a fantastické obličeje. Každý sloup je originál. Přítmí v chladné kryptě na nás dýchlo tajemno dávných časů, průvodkyně na chvíli odešla a Davča do tmy šeptl: „Mami, kde je ta paní? Ona nás tady zamčela?“Poslední zastávka na cestě domů byla v Rosicích u Brna. Po nezbytné návštěvě IC (mají zde 4 úžasná veliká razítka, každé jiné!) a procházce po náměstí s pěknou radnicí, jsme absolvovali prohlídku zámku.
Rosická radnice
Zámek se nám moc líbil, uvnitř se dochovalo několik malovaných stropů a vybavení místností, skvělý výklad i výstava panenek Barbie přispěly k pěknému zážitku nás všech.
Zámek Rosice
Ani déšť nám náladu nezkazil, před pokračováním v cestě domů jsme se najedli v útulné restauraci, mužíček pak řídil a my s Davčou jsme prospali celou cestu až do Šternberka…Další fotografie z našeho putování najdete ZDE…