Byl tomu právě rok, co jsem se doslechla, že se na Bouzově každoročně pořádá akce „Balony nad Bouzovem“ a tak jsem si letošní let více jak 20-ti balonů nechtěla nechat ujít.Navíc letos měli 10.výročí…
Dva dny před akcí jsem bedlivě sledovala jejich web a pročítala info o počasí, které je pro let důležité. V pátek byl ranní i večerní let balonů zrušen, ale v sobotu večer slibovali, že se poletí.Kamarádka Hanka slavila ten den narozeniny a pozvala nás na grilování.Přijeli jsme k nim už ve 2, abychom s ní a její rodinou alespoň chvíli poseděli, oslava byla fajn, ale o půl 6 jsme se rozloučili a vyráželi k Bouzovu.U Bílé Lhoty provoz nečekaně zhoustnul a 4 km před Bouzovem jsme uvízli v totální zácpě!Balony měly vzlétnout v 18:30 a já byla na nervy, že trčíme někde v dolíku v lese a ani je neuvidíme. Stejně jako pár jiných řidičů jsem také otočila auto na úzké cestě (byl to mazec!) a napadlo mě vzít to přes Olešnici a přijet tak k Bouzovu jinou stranou.Povedlo se, za chvíli jsme v pohodě sjížděli z kopce s výhledem na majestátný hrad. Všude na posečených loukách a sklizených polích stály desítky aut a stovky lidí koukali ke hradu. Balony jsme nikde neviděli, ale uklidňovala jsem se, že organizátoři vidí, kolik aut s návštěvníky ještě přijíždí a let se zpozdil.Brzy nastal další problém: kde zaparkovat. Skončili jsme až úplně na konci Bouzova za hradem a šlapali do kopce směrem na louku, kde bylo nejvíce lidí. Už cestou jsme potkali mladou rodinu a já se jich ptala, co se děje, že balony ještě neletí…Prý ani nepoletí, je špatné počasí! Informace se mnou málem sekla. Pravda, hodně se ochladilo, malý měl na sobě 3 bundy a pofukoval ledový vítr. Když už jsem se prodrali až sem, nechtělo se nám jet zase hned zpátky a řekli jsme si, že se podíváme na stánky a ověříme si, co se vlastně děje. A také mi chyběla vizitka hradu, který jsem již navštívila.
Po dřevěných schodech a podestách jsem vystoupala až do jeho hlavy, okem jsem se dívala dolů a fotografovala hrad. Právě jsem si libovala, že jsem tu sama, když se najednou za mnou do hlavy koně nahrnula tlupa 10-ti lidí. Zatarasili schodiště a já nemohla dolů…Hlava se začala houpat…a bylo zle! Musela jsem okamžitě ven. Nebylo ale kudy, hlava byla nacpaná turisty k prasknutí. Na moje úpěnlivé prosby: „Šmarjá, už sem nechoďte nebo s námi ta hlava upadne!“ reagovali dva mladíci: „My bychom Vás zachránili…“Musela jsem čekat, až se všichni nacpou do hlavy a pak jsem brala uvolněné schody skoro po zadku, jak jsem se těšila ven! Byl to hrozný pocit (asi jako na věži zámku v Kroměříži) a přísahám, že už nikdy do koně nepolezu!Dole jsem si oddechla a pospíchala ke stanu Ordo Cromen, kde jsme měli sraz s mou rodinkou a také jsem zde potkala kamarádku fotografku Lenku D. s přítelem. Když jsme zjistili výši vstupného, dokonale nás chuť na představení přešla: děti 100,- a dospělí 200,-. Kdybych na této skupině nebyla s Davčou loni (a za podstatně nižší vstupné), možná bych i žadonila, protože jsou vážně dobří.Zbývající čas jsme využili na procházku mezi stánky a také jsme se byli podívat na nedaleké louce, kde se jezdí z kopce po dráze na minikárách. Kdyby nebyla zima a tma, sjeli bychom také. Davča měl zmrzlé ruce a byl zklamaný, že se těšil na balony a ony nejsou, proto jsme zvažovali, že pojedeme domů.Navíc jsme od balonistů vyzvěděli, že nebudou ani nafukovat balony, protože je vítr, vytáhnou jen koše a zapálí hořáky! Vím, že za počasí nikdo nemůže, přesto mě to hodně mrzelo, moc jsem se těšila…celý rok na akci čekáte a pak stejně nic…Vrátili jsme se zpátky do auta rozhodnuti, že pojedeme domů.Když jsem projížděla kolem uzavřené plochy na večerní svícení, zbývalo 10 minut do začátku a protože se dalo zaparkovat u cesty a koukat z auta, vydrželi jsme.Tedy- já ne. Drapla jsem foťák a zmizela ve tmě. Koše už stály přichystány v řadě, tuším jich bylo 26. Potom přiklusal ohňový posel, člen skupiny Ordo Cromen na koni se zapálenou pochodní a symbolicky předával oheň balonistům. Potom podle hudby začali zapalovat hořáky, plameny šlehaly vysoko k nebi, až jich plálo 26. Podle hudby se zhasínaly a zapalovaly, na prostoru před koši řádili machři se světelnými kruhy a tyčinkami…
Měla jsem rozporuplné myšlenky: chvíli se mi to líbilo, plameny, šlehající přesně podle hudby, jen balony mi tam vážně chyběly…prostě to nebylo ono.
Hrad Bouzov z oka Trojského koně…