Ubytování v Gradaci má své výhody, hlavně coby výchozí bod k výletování. Vždycky jsme se chtěli podívat do Dubrovníka a nyní nám nic nebránilo…
Budíček máme ve 4:30. Vzdálenost Dubrovníka od Gradace je 120 km a projet musíme z části přes menší území Bosny-Hercegoviny s jediným městem Neum. Na hranicích se celník mrkne na naše pasy a vesele mávne rukou: „Češka? Móže jéééť…!“
Ze všeho nejdřív vyjíždíme autem na horu Srď (415 m), která se tyčí nad Dubrovníkem. Nejlepší je tato varianta, neboť lanovka z města je neskutečně předražená a pěší výstup by nás stál hodně času. Na horu je dobré vyjet co nejdřív ráno (my tu byli v 9 hod), protože okolo 10 hod se sem začnou sjíždět taxíky japonští turisté, kteří horu doslova zaplaví…
Před stanicí lanovky hlídkují volně se pohybující koníci a hnědák, somrující něco na zub, prohání turistu…
Jinak jsou to mazlíci, kteří jsou vděční za podrbání. Čím se tu živí a kde pijí, je nám záhadou. Všude jsou jen trnité keříky a od hadice s vodou je vyháněli, jak jsem si všimla…
Na vrcholu je k mání několik vyhlídek. Najdete tu bývalou vojenskou francouzskou pevnost, ve které se nachází muzeum,…
…a pár památníků…
Sotva pomine největší nápor taxíků, „bereme nohy na ramena“ a alou dolů. Cesta je úzká, klikatá a vyhnout se protijedoucím autům se dá jen na pár místech…
Vrchol hory Srď za námi…
I cestou dolů se nabízejí nádherné pohledy na staré město a já neodolám…
Po 10 hodině je téměř nemožné poblíž staré části města zaparkovat. Parkoviště se rychle zaplní a přestože máme vytipovaných několik míst (i podzemních), nakonec bereme za vděk posledním volným místem za závorou malého plácku naproti bráně do Gradu.Avšak hodina parkování zde stojí 75 kuna, což je nějakých 260,-!!! Je nám jasné, že musíme návštěvu města urychlit…
Nejprve procházíme hlavní třídou Stradun. Město se rychle plní. Lidé zatím berou útokem zpoplatněné hradby, které měří po obvodu téměř 2 km…
Nakoukneme do úzkých dubrovnických uliček…
Kostel Sv.Vlaho
Zmrzlina nesmí chybět. Zvlášť peprmintovou mají výbornou…
Z přístavu od velkého mola vyjíždějí výletní lodě plné turistů. Chvíli je pozorujeme…
Nakoukneme dovnitř dubrovnické katedrály Nanebevzetí Panny Marie…
Nebudu se tu sáhodlouze rozepisovat o historii Dubrovníka, můžete si ji přečíst ZDE…
Uličky mají své kouzlo…
Lidí každou minutu přibývá, turisté se sem valí v nárazových vlnách. Hradby jsou plné turistů, tam nepůjdeme. Shodujeme se, že je načase popojet dál. To hlavní jsme viděli a nemíníme se nechat vycucnout na parkovném…
Ještě si vyjdeme po schodišti k pevnosti Lovrijenac, odkud je krásný výhled na Grad,…
…pláž u pevnosti Bokar a menší přístav pod pevností Lovrijenac. Poté již se vracíme k autu a přecpanými ulicemi prcháme z města. Dubrovník je krásný, ale jet se sem vyplatí zřejmě mimo sezonu…
Těšíme se na vykoupání a po cestě do Gradace hledáme pěknou zátoku. Nacházíme ji v Brsečine…
Koupání v Brsečine je fajn. Pláž není přeplněná a podmořský život pestrý…
Zastávka na vyhlídce nad Bačinskými jezery…
3.8. se vyrážíme koupat do Blata u Živogošče, přesněji do kempu Dole. Auto necháme u magistrály nad městečkem a dolů si i s věcmi sejdeme. Známe tu každý kout, neboť v r.2013 jsme tu strávili týden s přáteli v chatičkách kempu. Článek najdete ZDE…
Pláž v Blatu…
Shledáváme, že v kempu Dole přibyly mobilhomy a další řady chatek. Naše (vlevo) stále stojí na svém místě…
Koupeme se na našem oblíbeném místě. Je tu o poznání více lidí než dřív, ale pořád méně než v Gradaci…
Pochutnáváme si na mandlích, které jsme natrhali při cestě z hor nad Gradacem…
Podmořský život okolo kamenů je pořád super. Podaří se nám vylovit tohoto velkého frajera…
Je čas oběda, proto je na řadě sprcha (Davčovy grimasy jsem musela zvěčnit 
Z dřívějška se nám osvědčil Bufet Fredy v Blatu. Plieskavicu zde mají stále výbornou…
4.8. vyrážíme prozkoumat menší pláže mezi Zaostrogem a Drvenikem. Na jedné z nich trávíme celý den (jídlo máme sebou-těstoviny, pečivo a meloun). Podmořský svět je zde báječný. Trsy korálů, škeblí, hejna ryb. Také dobrodružství při pozorování asi půlmetrové ryby zahnané do výklenku skal…
5.8. naše dovolená v Gradaci končí, balíme a v 9 hod odjíždíme. Míříme na sever stále podél pobřeží s cílem přespat 1 noc někde na trase a druhý den přejet do Slovinska, kde nás čeká návštěva jeskyně Postojna…Cestou děláme přestávky a navštěvujeme známá i neznámá místa. Cestování autem je pro nás ta nejlepší varianta…
V horách nad Blatem se nachází vesnička Strnj. První dům patří paní Boženě a Gradimirovi, kteří mají vždy na prodej výborné likéry. Jak alkohol nepiji, u nich se ochutnávce nikdy nevyhnu (nakupujeme pro rodinu)…
Letos zbylo koštování pouze na mě, manžel řídil. Likéry opět výborné, ale stačila by mi na ochutnávku kapka a ne půl štamprle. Paní Božena netroškaří, ale trvala na tom, abych vše dopila, prý by to byla škoda. Dovedete si představit účinek, když alkohol jinak vůbec nepiju celý rok a navíc v tom horku…
Při cestě na sever děláme zastávku v Brele. Vždy nás to sem lákalo a chtěli jsme si prohlédnout pláže na vlastní oči a vyhodnotit její klidnější část, protože bychom se tu rádi někdy ubytovali…
Větší pláže u hotelů praskají ve švech, voda je však krásně čistá v celé Brele…
Symbolem Brely je tzv. Kamen Brela, skalnatý ostrůvek porostlý borovicemi, který bývá večer osvětlený…
Máme jasno: ubytování budeme shánět severně od Kamene v klidnější části Brely…
Další zastávkou je místo naší 1. dovolené v Chorvatsku v r.2009, Baliča Rat u Omiše. Apartmán Rogošič je stále pěkný…
Borovice, povyrostly, pláž je krásná pořád, ale lidí hodně (taková menší Makarska). Je vidět, že je Chorvatsko stále víc a víc oblíbené a turistů přibývá. Brzy bude kumšt najít klidné místo…
Posilněni fíky pokračujeme přes Omiš dál a dál na sever. Foceno za jízdy z auta…
Serpentinami stoupáme nad krásné město Trogir…
Doma jsem předem vytipovala několik nádherných míst k zastavení. Jedním z nich je Vransko jezero…
Mezi Pakoštane a obcí Vrana se nesmí koupat, nachází se zde ptačí rezervace s naučnou stezkou, která je zpoplatněná. Vede po dřevěném chodníku mezi rákosím k rozhledně (pozorovatelně ptactva). Nemáme tolik času, proto se jí vzdáváme, protože v horku raději toužíme po koupání. Slečna z infocentra nás odkazuje na část jezera, kde se koupat smí. Vracíme se do Pakoštane a dle rad bočíme na cyklostezku, která vede kolem jezera…
Zastavíme na místě, které se nám zdá schůdné k jezeru. Zrak mi padne na ranč a s překvapením zjišťuji, že tu budou koně. Venku ale nejsou vidět (je velký žár, jistě jsou do večera ve stáji), pomyslím si: nejprve koupání a při návratu k autu tam zaťukám…
K vidění jsou zatím pouze luční koníci…
14 km dlouhé a 2 km široké Vransko jezero je největším přírodním jezerem v Chorvatsku (30,2 km2)…
Voda v něm je k našemu údivu teplá, má snad 30 stupňů, toš moc se neosvěžíme. Podklad tvoří vápenec, dno je hebké a koupání v něm je příjemné…
Pokud si chcete zaplavat, musíte jít dál od břehu…
Je to paráda!
Opodál vstoupí do vody muž s koněm na ruce. Málem se utopím ve snaze co nejrychleji se dostat ke břehu pro foťák.
Seznamuji se s majitelem a jeho QH reining šampionem Mc Double Star. Dostávám možnost si tohoto krásného hřebce nafotit při plavení. Moje radost nezná mezí, jen musím dávat pozor, abych nezakopla a neponořila se i s fotovýbavou. 
K večeru míříme dál s plánem se ubytovat někde cestou…
Poprvé (a naposledy) sháníme ubytování cestou. Jedeme a jedeme, ptáme se už asi v 10. vesnici a všude nám říkají, že je obsazeno. Padá tma a pomalu nás přepadá zoufalství. Únava, v autě se v Chorvatsku spát nesmí a nemůžeme sehnat volný apartmán. Takhle naslepo už nikdy více!
Po 21 hod přijíždíme do Kopovine, kde se nám konečně podaří sehnat ubytování (noc/35 euro). Jaká úleva. Ihned po sprše a jídle odpadáme únavou (apartmán fotím až ráno)…
Před odjezdem nás čeká poslední koupání u moře. Davča objeví pod kamenem chobotnici a společně ji pozorujeme…
Od vody se nám nechce, ale musíme balit a vyrazit dál na sever…
Za jízdy vidíme z pobřeží most, který spojuje pevninu s ostrovem Pag. Ostrov nás láká a v budoucnu se na něj určitě podíváme…
Cesta podél pobřeží je sice pomalejší, zato jsou na ní krásné přírodní scenérie: NP Paklenica, NP Velebit, malebné vesničky a okolní ostrovy…
Krásná zátoka po cestě. Není čas se jít vykoupat, potřebujeme se dnes dostat přes Rijeku do Slovinska…
Cesta se stále klikatí mezi skalami s výhledy na moře…
Po cestě objevujeme krásnou zátoku v Karlobagu. Jmenuje se Tatinja a jednou se na ní určitě vykoupeme…
Ve 13 hod tankujeme ve městě Senj s výhledem na pevnost Nehaj…
Stavíme u supermarketu Plodine na nákup a po krátké poradě se shodujeme, že zajdeme do starého města na oběd…
Staré město v Senji je obklopeno hradbami…
Jídlo si objednáváme v restauraci Stari Grad. Po návratu k parkovišti u supermarketu se loučíme s Chorvatskem a odjíždíme do Slovinska…
Odkaz na více fotografií zde:https://acijka.rajce.idnes.cz/Gradac,_Dubrovnik,_Strnj,_Blato,_Vranske_jezero,_Kopovine,_Karlobag,_Senj…29.7.-6.8.2017