Nová rozhledna na Kelčském Javorníku byla oficiálně otevřena pro turisty od středy 16.9. Bylo mi jasné, že na ni vyrazí hodně lidí, přesto jsem s takovými davy, jaké se na ni v sobotu hnaly, nepočítala. Naše rodinka zvolila jako výchozí bod Podhradní Lhotu…
Auto jsme zanechali na návsi a vypravili se po zelené značce. Na vrchol je to cca 5 km do pořádného kopce. Hřeben navíc ležel v oparu a proto jsem měla obavy, že zvrchu nic neuvidíme…
Obecní úřad v Podhradní Lhotě…
Cesta mezi domy nás brzy zavedla k lesu a začalo stoupání…
Davča zpočátku vypadal, že se složí, ale nakonec měl nejvíc sil z nás…
Zelenou barvu okolních stromů vystřídala hnědá. Za zmínku stojí, že se tu kdysi nacházely 2 hrady: Zubříč a Šaumburk. Ani z jednoho se nic nedochovalo…
Stezka vede přímo pod kopcem, na kterém stával Šaumburk…
Z hradu se kromě obvodových zdí nedochovalo vůbec nic…
V lese právě probíhá těžba a upozorňují na ni výstražné tabule…
Synek se krásně zabavil stavěním kamenů na sebe…
Bavili se tím i dospělí, neboť po obou stranách cesty bylo podobných „skládaček“ více…
V tomto úseku přišlo mírné klesání, ale neradovali jsme se dlouho. Za ním začal opět pořádný stoupák…
Turistický přístřešek u rozcestí „Pod černou bařinou“…
V následném stoupání jsme si užili vymleté cesty…
Pohled vzad…
Tady asi prší častěji než u nás…
Příchod k Holubově chatě…Odtud opět začíná pořádný krpál. Musím říct, že jsem nohy cítila stejně jako funící manžel a sabotující syn.
Kamenitý stoupák na Kelčský Javorník…
Vysílač na Kelčském Javorníku dává příslib, že už jsme blízko…
A opravdu: nová rozhledna stojí opodál…Bylo tam totálně přetřískáno, odhadem 100 lidí. Nenechte se mýlit: s fotkou jsem si „pohrála“ a turisty „vyzobala“.
Nejdřív jsme si dopřáli pauzu na svačinku. Jak jindy pospíchám nahoru, dala jsem si pauzu…
Celková výška stavby je 35 metrů, výška horní vyhlídkové plošiny je 30 metrů. Rozhledna má 156 schodů a celkem 12 zastavení s vyhlídkou, rozmístěných v pravidelných intervalech. Stavba je dílem ženy, ing. arch. Marty Balážikové z Brna…
Přestože jsou schody roštové, horní vyhlídková plošina je vyplněná, čímž mi udělala paní architektka radost. Také počasí se vyčasilo a tím byla má radost dvojnásobná. Tedy až na davy lidí. Když se jich v jednu chvíli nacpalo nahoru 20 a někdo prohlásil, že překračujeme kapacitu plošiny, dobrovolně jsem se dala na sestup. Předtím jsem rychle pofotila okolí:
Hostýn s mizejícím oparem…
Vlevo Podhradní Lhota-místo, odkud jsme vyšli…
Severozápadní výhled…
Jihovýchodní pohled na rozhlednu Marušku (byla hodně v oparu)…
Nad rozhlednou proletěli 2 černí čápové…
Pohled dolů…
Sestup
Na samospoušť: není ani možné, že nám nikdo neprolítl před foťákem. Všude kolem lidí jako máku, ale poznat z fotek to není…
Stejnou cestou jsme šli i nazpátek. Krátkou zastávku jsme udělali u Holubovy chaty…
Davča si řekl o focení na kládách, tak jsme se chvíli zdrželi…
Cestou dolů jsme si střihli „šiškovou válku“…
Davča v zápalu boje…
Bob v zápalu boje…
Davču nebylo možné zastavit ani při pozovačkách a mířil na taťku ze zálohy…
Za pěkného počasí a ve výborné náladě jsme sešli k autu. Sílu na výstup k další nedaleké rozhledně však neměl sílu nikdo z nás a nechali jsme si ji na příště…
Více fotografií naleznete zde:http://acijka.rajce.idnes.cz/Kelcsky_Javornik…19.9.2015