Protože prázdniny uběhly moc rychle a letos se mi do nich zamíchalo hodně práce, nestihli jsme navštívit tety a strýce v Beskydech. První volný víkend připadl až na září, čehož jsme rychle využili, neboť svatební sezóna pro mě ještě neskončila a další týdny bych odjet nemohla. V pátek jsme odjeli konečně do Velkých Karlovic ke strýci a další den za námi dorazil i brácha s rodinou…
Rozhledna u obce Hostišová…Obec se nachází mezi Zlínem a Holešovem a rozhledna stojí na kopci „Na Strážné“. Je stále zamčená, klíče si můžete vyzvednout v blízkém občerstvení…
Davča odemyká rozhlednu…
Z rozhledny je pěkný výhled na všechny strany: zde obec Hostišová, která pokračuje pod kopcem. Vpravo stojí dům majitele rozhledny, kde si můžete vyzvednout klíče a občerstvit se…
Pohled směrem na Zlín…
Okolní kopce…
Z Hostišové jsme frčeli do Hrachovce u Valašského Meziříčí, abychom stihli otevírací dobu Cyrilova pekařství. Zbožňujeme jejich frgály a při cestě k rodině se tam pokaždé zastavíme.
Navečer jsme dorazili ke strýčkovi na Podťaté. Vzpomínky opět ožily, stejně jako pokaždé…
Druhý den byl Davča v 6 ráno vzhůru (což bývá běžně i doma o víkendu) a už nás hnal do lesa. V noci začalo pršet, ale my jsme se vybavili nepromokavými věcmi, s tímto jsme zkrátka počítali. Syn nedal jinak a škemral tak dlouho, až mě vytáhl o půl 7 ráno do lesa. Manžel se jen obrátil na druhý bok a pokračoval ve spaní…
U nás v lesích není ani prašivka, letošní léto bez deště mělo na podhoubí vliv. Ovšem v Beskydech najdete, ani kdybyste nechtěli. Do lesa jsem brala jen mobil, jednak pršelo, druhak se mi nechtělo vláčet s košem, zrcadlovkou, atd.
Strýček potvrdil, že tu pršelo častěji a tak není divu, že jsme o praváky, modráky a janky zakopávali…
V lese tma, déšť, nezdrželi jsme se dlouho. Přesto se košíky docela plnily…
K poledni dorazl bratr s rodinou a samozřejmě jsme hned po obědě skončili zase v lese…Zdejší klid, přírodu, lesy, vzduch, si vždycky vychutnávám…
Děti neúnavně lítaly po lese a svými úlovky podarovávaly naši rozvětvenou rodinu, kam jsme zamířili na návštěvu…
100% relax: nechyběla grilovačka na terase a pozorování sousedovic kobylky, pasoucí se hned pod okny. Lepší jak televize…
Po nedělním rozloučení s rodinou jsme odjeli do Karolinky a navštívili vodní nádrž Stanovnice. Doufali jsme v procházku kolem nádrže, ale z každé strany hráze je bohužel závora a kamerový systém. Někteří lidé se i přesto klidně po hrázi procházeli, my jsme si netroufli…
Protože od silnice se závorou není skrz stromy vidět nic než hráz, na chvilku jsem ji podlezla a udělala rychlocvaky všemi směry…
Pohled z hráze na Karolinku…
Poté jsme všichni odjeli na Troják a po zelené značce vyšlápli k rozhledně Marušce…
Auta jsme nechali na parkovišti u hotelu Troják. K rozhledně je to cca 2 km po zelené mírně do kopce pohodlnou asfaltkou. Bohužel se nám pokazilo počasí, foukal ledový vítr a trošku zamrholilo. I přes bráchovo brblání jsme se nenechali odradit: jediný z nás neměl kapuci a trošku mrznul, no…
Po asfaltce co chvíli projížděla auta (za kopcem se nachází chatová oblast), proto jsme zvolili pohodovou luční stezku…
Bratranci
Pohled na Troják a parkoviště…
Cesta k rozhledně vede kolem pěkných valašských srubů…
Rozhledna MaruškaSlouží také jako stanoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 12 metrů můžete vidět panorama Hostýnských a Vizovických vrchů, Javorníků nebo Moravskoslezských Karpat…
Výhled z Marušky směrem ke Trojáku…
Uprostřed Radhošť
Na protějším hřebenu mě zaujala rozhledna, která tam donedávna nestála. Až doma jsem vypátrala, že jde o novou rozhlednu Kelčský Javorník, která se měla pro turisty teprve otevírat. Paráda, měla jsem tip na další výlet…
Na Marušce hlásila tabule momentální teplotu 10,7 stupňů. Brrr…Léto je fuč, už abychom si zase zvykli na zimu a chlad. A na ukončení turistické sezóny. Ach jo…Ještěže jsou místa, která jsou celoročně volně přístupná…