Další společný cyklovýlet s bossem Ráďou (zvaném Endomondo) se neobešel bez počátečních komplikací, kdy tentokrát pro zranění kolene nemohla jet jeho kamarádka a Míša vzdal pro únavu předešlých dní. Zúčastnil se konečně můj manžel, který si minule těsně před plánovaným cyklovýletem odrovnal koleno. 
V 6:15 se scházíme s Jitkou u našeho domu…
Po příjezdu Blanči a Ladika vyrážíme po cyklostezce na Olomoucké Hlavní nádraží. Cestou volá Radek, ať mu koupím bagetu, neboť brzy ráno bylo ještě vše zavřené a má hlad jako vlk…
Nějak to ale celé časově neodhadneme a na nádraží přijíždíme se čtvrthodinovým zpožděním.Vlak s Ráďou, Martinem a rezervovanými háky je v trapu (odjezd v 7:14) a my nevíme, jestli se stydět, smát nebo brečet. Naštěstí má Radek náhradní plán: máme se nalodit na rychlík v 8:19 a oni k nám přistoupí v České Třebové…
Co naplat, stalo se…Radkovi alespoň ty bagety fotím…
Ve vlaku už je veseleji, trapas zaháníme mlsáním tyčinek…
Karviňáci přistupují v České Třebové a jsme komplet! 
Hurá! Vyložit vozítka a můžeme vyrazit!
1. společnou pořizujeme na Choceňském nádraží. Marťa se nějak schoval za Ráďu, ale samospoušť mi to nenahlásila…
Vyrážíme od nádraží…
Zatím si frčíme přiměřeným tempem podél řeky Tiché Orlice…
Před přejezdem (jel vlak, už sice zvedli závory, ale pózujem). Cyklista nalevo nepatří k nám, nejspíš jsme blokovali a ani o tom nevíme…
Mužíček se drží zatím vzadu, koleno má pro jistotu stažené bandáží…
Občas řeku přejíždíme po můstcích, dřevo duní pod rozjetými koly…
Pokus o první zastávku se nevydařil: mají zavřeno. Ještěže máme NAPAKOVÁNO Z DOMOVA…
Fičíme si podél skal, pěknou přírodou…
V rychlosti vnímám zvířátka na Ekofarmě a málem přibírám sebou pána s kolečky na cestě…
Další společná vzniká u řeky po stopnutí projíždějících cyklistů…
První občerstvovací zastávka je na Bezpráví…
Potřebujeme propláchnout močové měchýře a rozhodně to nešidíme. „Bobe, dáf fi Fofolu?“
Jituš „to“ nevydržela a ani cedule ji nezastavila! 
A takhle to dopadá, když se cedule nečtou…
Moc pěkná cyklostezka pokračuje do Ústí nad Orlicí…
Krátká zastávka před novým nádražím v Ústí nad Orlicí. Ráďa se nechal slyšel, že „s tím furt machrujou, tak se podíváme“…
Průjezd Ústím nad Orlicí…
Jitka ostatní prudí vrzajícím hadroletem. Je vykázána na konec naší jízdní čety. Bob jí nabízí náš opalovací krém na promazání…
Tak…a my se můžeme klidně spálit!
A protože „Kdo maže, ten jede“, Jíťa to pořádně rozmete..!
Obědopauza V Dlouhé Třebové: vytahujeme zásoby z domova a máme boule za ušima. Řízky přišly vhod (foto je po jídle-to se nedalo publikovat ty nafouknuté tváře
Někteří nemají dost a obědvají i za plné jízdy!
Sjezd do České Třebové…
Boss ladí další trasu (před nádražím v České Třebové)…
Neodoláme zchlazení v místní fontáně. Jak řekl Ráďa: „Už vám tam chybí jen lachtan.“
Naši zdatní sportovci Martin s Ráďou…
Boss sčítá své stádo…
Stavíme jen krátce na pitný režim z vlastních zásob v Lukové…Začínám pociťovat únavu.
Mezi Lukovou a Krasíkovem nezbývá než projet polní cestou a pěšinou mezi loukami. Skoro se tam ztrácíme…
Mužíček je zatím vysmátý a to je fajn…
Z pěšiny najíždíme na nějaký val…
…po kterém už dost ztrácím. Někdo musí dokumentovat, no né?
Doplnění tekutin před Krasíkovem…
Průjezd Krasíkovem se podobá cestám v Rumunsku…
Zastávka u restaurace „Pod hradem“ na Hoštejně. Sice se tu nevaří, ale dobře se tu sedí a to mi stačí…
Jitčina vyluhovaná vosička pro zvýšení chuti kávy…
Protože mám na Hoštejně kamarádku, která má od nás želváka, chůzí zombíka se vydávám o 2 domy dál na krátkou návštěvu…
Těsně před odjezdem z Hoštejna hlásí Blanča defekt. Opět píchla, ani neví jak…
Ladik se hbitě ujímá opravy, má už letitou praxi…
Cyklostezka mezi Hoštejnem a Zábřehem je pěkná a má zajímavé úseky podél vlakové trati…
Jeden z tunelů, kudy jsme ráno projížděli rychlíkem…
Nechybí ani přejezdy po mostech…
Parádní cyklostezka, krásná příroda, krásně se nám frčí…
Starou lokomotivu vítáme s nadšením…
Zábřeh…projíždíme po hrázi rybníků pěknou alejí…
Posledním bodem naší cesty je pořádně se najíst v restauraci „U barona Prášila“. Na jídlo čekáme déle, ale máme čas do odjezdu vlaku a jídlo je výborné…
Relaxujeme v parádní zahradě oddělené od veškerého ruchu. Dokonce využívám lehátka a sluním se. Málem usínám, když dorazí jídlo…
A to jsem se ráda probrala…
Přijíždí Míša a tak se brzy loučíme s Jitkou, která dál s Míšou pokračuje autem za účelem vyzvednout děti u dědy v Šumperku…
My ostatní míříme na nádraží, kde se opět dělíme: Ráďa s Martinem stopují rychlík do Karviné, my ostatní do Olomouce, odkud pokračujeme na kolách do Šternberka a Babic…S Bobem dorážíme domů ve 20:20 a jsme docela utahaní. Po sprše hned mažeme kolena Mobilinem a druhý den si vychutnávám masáž zad od Blanči, která dojela s dětma na návštěvu…
Více momentek z výletu najdete na tomto odkaze:http://acijka.rajce.idnes.cz/Cyklovylet_Chocen-Zabreh…16.8.2015