Po snídani v Křepicích hbitě ujíždíme autem do Dolních Věstonic, kde parkujeme u muzea a čekáme na autobus, který nás zaveze do Mikulova…
Z autobusu vystupujeme na zastávce „22.dubna“ v 9:45. Je odtud pěkný pohled na zámek…
Ulicí obcházíme zámek dokola…
Po modré značce míříme ulicemi ke stoupáku na Svatý Kopeček…
Po modré vzhůru…
Křížová cesta na Svatý Kopeček…
Cestou se otevírají krásné výhledy na zámek a celé město…
Ani silný vítr, zima a pár kapek nás od výstupu neodradí…
Výstup na Svatý Kopeček…
Stráně jsou porostlé záplavou barevných skalniček…
Jedna rodinná ze Svatého Kopečku. Jak je vidět, mraky a vítr dnes řádí…
Poutní kostel sv. Šebestiána (právě se opravoval) a zvonice…
Davča se nechává přemluvit na portrétovku, což je u něj vzácnost (byl prostě na výletě správně naladěný)…
Nádherné kosatce nízké září v různých odstínech po celém svahu…
Kochání tou krásou se nám trošku protáhlo, ale nelitujeme…
Scházíme do města s kapkami deště. Brzy však zase vysvitne slunce, jen chladné větrné počasí přetrvává. Pejsek v okně jedné z ulic vyhlíží sluníčko nebo svého pána?
Po návštěvě IC na Náměstí vcházíme do Dietrichsteinské hrobky. Nemáme však čas na komentovanou prohlídku, proto si prohlížíme nádvoří se zahradou a sochami a pokračujeme k zámku…
Zámek v Mikulově je rozlehlý a je v něm Regionální muzeum. Ani ten dnes nenavštívíme, čeká nás dlouhá cesta. Procházíme alespoň nádvořími (zahrady jsou momentálně v rekonstrukci) a dovnitř se podíváme příště. V Mikulově nejsme naposledy…
Výhled od zámku na Svatý Kopeček…Nebe je opět jako malované…
Výhled od zámku na Kozí Hrádek…sem za chvíli zamíříme.
Od zámku procházíme kolem opravené synagogy, která je však dosud zavřená (což nám dnes vyhovuje 
Přicházíme na Lormovo náměstí a odtud míříme k Židovskému hřbitovu…
Židovský hřbitov v Mikulově je první hřbitov, kde jsme platili za vstup (30,-/20,-)…
S Davčou prolétáme pár uliček a v Židovské pohřební síni shlédneme výstavu černobílých fotografií hřbitova a pohřební kočár…
Pokračujeme na Kozí Hrádek, dělostřeleckou tvrz s ochozem a střílnami. Vstup je možný pouze při vyvěšené vlajce, takže dnes máme štěstí…
Z věže je překrásný výhled na celý Mikulov, přilehlé okolí a Rakousko…
Na severu se rýsuje vrch Turold, kam máme namířeno. V plánu máme totiž i návštěvu jeskyní Na Turoldu…
Jedna čistě chlapská fotka a můžeme pokračovat. Teď už jen stále po červené značce až k autu. Mapu přikládám ZDE…
Budova Správy jeskyní Na Turoldu a pokladna. S překvapením se dozvídáme, že je dnes vstup i focení v jeskyních zdarma. No nemáme my to štěstí?
Vzhůru k jeskyni, která se nachází v opuštěném kamenolomu pod vrchem Turold…
Veřejnosti je zpřístupněna trasa dlouhá 280 metrů. V jeskyni je 7-9 stupňů (jako dnes venku a ještě tu nefouká) a protože postrádá vlhkost, chodí se po prašných uličkách a sestupuje po dřevěných schodech…
Jeskyně je zimovištěm sedmi druhů netopýrů…
Krápníková výzdoba se tu vyskytuje vzácně. Říká se jí Turoldská výzdoba a připomíná květák nebo mýdlovou pěnu. Po devastaci při těžbě vápence se krápníky tvořit přestaly a to, co zbylo, je vystaveno v Pohádkové síni…
Najdeme tu i jakousi výstavku nalezených hornin a zkamenělin…
Pro mě a Davču byl nejzajímavější fakt, že se v jeskyních Na Turoldu natáčely scény z filmu „Třetí skoba pro Kocoura“ (1983). Jako malá jsem tuto detektivku pro mládež milovala a můj synek, který ji viděl poprvé loni o Vánocích, si ji oblíbil také. Vlastně jsme celou výpravu po Pálavě pojali nejen jako výšlap, ale i jako dobrodružnou výpravu „v Kocourových stopách“. Kdyby někdo z vás film neznal, tady je odkaz na děj…A právě v této jeskyni na fotografii výše se natáčela scéna s mrtvolou a komínem…
Opouštíme údolí lomu, kde dnes v rámci vstupů zdarma probíhají i různé soutěže pro děti a znovu se napojujeme na červenou značku…
Poslední pohled přes vinice k zámku a Kozímu Hrádku…
Stezka nejprve stoupá mírně do kopce, vlevo oplocené lány vinic, vpravo les…
V prudším úseku na nás čekají schody. Davča počítá a tím pádem je aspoň o kus napřed…
Sestupujeme k hlavní silnici mezi Mikulovem a obcí Klentnice s pohledem upřeným na vrchy, které nás čekají…
Napravo od hlavní silnice míjíme Kočičí skálu, kde žlutě září hlaváčky jarní…
Postupujeme podél vinic zachumlaní v kapucích, protože tu řádně mrazivě profukuje a blížíme se ke Stolové hoře…
Výstup na Stolovou horu…
Pohled vzad na vinice pod námi…
Z vrchu Stolové hory je pěkný výhled na Svatý Kopeček, Mikulov a okolí…
Vrchol je porostlý prvosenkami..nádhera!
Sirotčí hrádek na obzoru! Na něj se těšíme nejvíc…
Stačí sejít rozkvetým lesem…
…a stojíme pod ním.
Na tento pohled jsem se těšila z celého výšlapu nejvíc: Sirodčí hrádek v plné parádě…
Poznáváme místa z filmu, jen provazový most ze skály na skálu chybí. Kdyby tu byl, věřím, že by se našli blázni, kteří by po něm přecházeli. Stačilo být svědkem, kdy jeden magor ležel přes uhlazený balvan na zádech, visel hlavou dolů a jeho holka ho tahala se slovy „Neblázni!“ zpátky. Dole pod nima náhrobek…některé lidi opravdu nechápu.Zde se točila scéna z filmu, kdy Kocour s kamarádem vylezou na hlásku, přejdou provazový most do jeskyně a v ní najdou mrtvolu…Jak už víme, scéna s jeskyní se točila Na Turoldu.
Společná rodinná fotka nemůže chybět…Počasí si s námi zahrávalo: během chvíle se vystřídalo zataženo, temno, polojasno, jasno a azurová obloha. Díky tomu mám hrádek ve všemožných odstínech.
Stoupáme mezi skalami k hlásce. Davča „naprosto jistě poznává ten stromek, o který Kocour zavadil, když běžel dolů a pod kterým byla zakopaná ta mrtvola!“ 
Pěšinka nás spolehlivě vede k vrcholu…
Posedíme na skalách, posvačíme a kocháme se výhledem…
Děvín a Dívčí hrady se zdají být tak daleko, přesto tam dnes dojdeme…
Kvetoucím lesíkem scházíme do obce Klentnice…
Klentnice
Pohled vzad: Sirotčí hrádek a Klentnice. Červená značka vede chvíli po asfaltce,…
…ale brzy bočíme do lesa a stoupáme Soutěskou…
Turistické odpočívadlo u rozcestníku „Soutěska“…
Stoupáme vzhůru…
Davča opět počítá schody…
Krátce zastavujeme na vyhlídce…
Výhledy jsou okouzlující…
Svahy opět porůstají kosatce nízké a je odtud pěkný výhled na Novomlýnskou nádrž…
Výstup na Děvín…
Výhled z Děvína na Sirotčí hrádek a Klentnici…
Jelikož doba pokročila a ještě více se ochladilo, dlouho se na vrcholu nezdržujeme a pokračujeme na Děvičky…
Dívčí hrady-Děvičky se před námi na chvíli objeví, ale než k nim dojdeme, čeká nás řádný sešup…
Na loukách podél stezky všechno nádherně kvete. Neodoláme a fotíme…
V lese rovněž…
Děvičky v dosahu: stoupáme podél strmého svahu pěšinou na samém okraji…
Dívčí hrady při soumraku…
Pohled z Děviček na Děvín…
Pohled na Dolní Věstonice. Vedle kostela na nás čeká naše autíčko…
Při prudkém sestupu lesem dostávají kolena zabrat a únava začíná být znát. Zvládáme vše s úsměvem a motivujeme synka k chůzi vtipnou slovní hrou „Co máš rád z prasete“…
Zpětný pohled na Děvičky v západu slunce…
Reportík končím západem slunce nad Novomlýnskou nádrží…K autu dorážíme v 8 večer, unavení, ale spokojení, že jsme zvládli k pohodě s Davčou 18 km. Je vidět, že procházky do přírody od ranného dětství mu vštípily lásku k přírodě a odolnost. Rozhodně se raději někde projdeme, než abychom nechali dítě vysedávat u počítače…
Koho zajímá více fotografií, může se podívat do alba:http://acijka.rajce.idnes.cz/Krepice%2CMikulov_a_okoli%2CPalava%2CDolni_Vestonice%2CPavlov%2CPasohlavky%2CPapousci_ZOO_Bosovice_17.-19.4.2015/