Velké Karlovice, rozhledna Miloňová…15.9.2013

Krásné místo: chalupa našeho strýce, Podťaté, Velké Karlovice…sem jsem jezdívala na prázdniny.

Víkend 14.-15.9. patřil návštěvě rodiny ve Velkých Karlovicích. Letos jsme nejeli sami: přidal se brácha s rodinou a strýc měl rázem v chalupě od večera 13.9. sedm lidí. Přestože nám většinu času propršelo, jsem moc ráda, že jsme jeli, neboť se sem dostaneme jednou za rok a loni to bylo horší: nasněžilo.Děcka měly kvůli počasí brzy „roupy“ a aby nezbourali strýci chalupu, déšť-nedéšť, i s pláštěnkou jsme vyrazili do lesa na houby. Ono je tu krásně za každého počasí…mám to tu moc ráda a ráda se vracím…Mám tu kořeny: babička se zde narodila.

Kromě lesů na Podťatém jsme zamířili také do Jezerného, kde máme další rodinu. Auto jsme zaparkovali u tety a vyrazili k jezeru. Jezero je spíš jezírko vzniklé zčásti sesuvem a zčásti uměle. Žijí tu kříženci raka říčního a raka bahenního, také vzácná perloočka.

Všude v lesích jsme naráželi na mloky. Děti je milují, jak někdo najde mloka, ví o tom celé Karlovice.

Ani o tyto krasavce nebyla nouze. Zahoubařili jsme si dobře a hřiby jsme nechali tetě, která už tolik do lesa nechodí…

Protože zase začalo dost pršet a blížil se večer, zaveleli jsme k ústupu zpátky na chalupu. Strýc vždy ví, jak naše neposedy zabavit: tentokrát pomohlo 3D kino. Pořad strhl i švagrovou…
Kromě pobíhání po lese jsme si užili večerního grilování na kryté verandě, popovídání s dalšími členy naší rozvětvené valašské rodiny, tetina vynikajícího koláče a…prostě mě stačí jen tam být. Jediný pohled z okna je lepší než 1000 pořadů v televizi. Zvlášť, když je z něj výhled na pastvinu a pase se tam kůň.

Hotel GALIK
Když jsme se v neděli dopoledne rozloučili se strýcem, přejeli jsme k hotelu GALIK a nechali auta u něj na parkovišti. Předem jsem měla vše nastudované, zbývalo jen na recepci hotelu vyzvednout „Trasu hledání pokladu“ (podrobný popis cesty s trasovými body). Tato turistická trasa byla vytyčená právě pro rodiny s dětmi, aby malé výletníky inspirovala v chůzi. Měří 6 km a vede kolem rozhledny Miloňová (postavena před rokem), takže jsem strategicky „zabila dvě mouchy jednou ranou“.

U hotelu stojí tato vtipná tabule, kterou děti hned využily…
S trasou hledání pokladu, která šla z ruky do ruky (každý ji chtěl mít), jsme vyrazili na dobrodružnou výpravu. Trasa kopíruje zelený okruh a má 8 bodů, které musíte vyřešit, abyste získali kód k otevření trezoru, který se nachází na recepci hotelu GALIK. Nejprve jsme šlapali po asfaltové cestě údolím Léskové proti proudu potoka Velká Hanzlůvka a zapisovali údaje, které jsme dle instrukcí hledali na rozcestnících.

Asfaltka přešla ve štěrkovou cestu do kopce. Kousek od cesty se bráchovi podařil úlovek…

Instrukce z popisu zněly v tomto místě jasně: „Zapiš si počet oken na východní straně a pozdrav se s černým psíkem, který tě provází za dřevěným plotem. Na pravé straně je hospodářská část se slepicemi, králíky a rezavým kocourem a nad ní typická roubená stodola.“ Nutno dodat, že jsme se výborně bavili.

Zákoutí…

Zpětný pohled: stoupali jsme lesem, mezi samotami, přes louky a pastviny a dál po horském hřebenu…a kochali jsme se nejen romantickým výhledem do krajiny, ale také krásou typických valašských dřevěnic.

V louce kvetly ocúny…

Rozcestník s dalším úkolem…

Unikátní roubená zvonička…

Přes louku jsme pokračovali k dalšímu úkolu…

V instrukcích stálo: „Trasa pokračuje kolem zvoničky k nedalekému triangulačnímu bodu a posedu. Při výstupu po žebříku spočítej počet šprušlí…“ což děti plnily s nadšením a každý z nich chtěl počítat sám.

Otisk koňské podkovy v blátě…

V lese byla trochu mlha…

Svižně jsme pokračovali vzhůru kolem této roubenky…

…a brzy jsme dorazili k rozhledně Miloňová.Bohužel tu byla mlha, že by se dala krájet. Už se mi párkrát stalo, že jsem se štrachala na nějakou rozhlednu a kvůli mlze nebylo nic vidět. V duchu jsem si ponadávala PROČ ZROVNA TADY!!!

Výhledy byly naprosto odzbrojující… Co se dá dělat…

Naše rodinka na rozhledně Miloňová s bílým mlíkem v pozadí…

Trasa dál pokračovala lesem s následným prudkým klesáním…

O zábavu ovšem nebyla nouze: každý položil „svůj“ kámen…

Děti stavěly domečky…

„A mám tě!“Kořen smrku, který trčel nad zem, jsem musela využít. Fotka je aranžovaná…

Pohled z cesty Škaredica na sjezdovku…Pak už stačilo jen sejít k hotelu GALIK a pokusit se otevřít trezor s pokladem…

Schránka s pokladem na recepci hotelu GALIK…
Malí výletníci se hnali ke schránce jako šílení. V instrukcích stálo:“Schránku odemkneš čtyřmístným kódem, který je součtem všech získaných čísel na jednotlivých stanovištích. Zapiš se do knihy hledačů, kam můžeš přidat i tvé dojmy z výletu. Ve schránce nalezneš i další předměty, když se ti některý bude líbit, můžeš jej vyměnit za něco svého. Vypočítaný kód si nechej pro sebe, aby se do schránky nedostali nepovolaní hosté!„U jednoho bodu jsme si nebyli jisti řešením a schránku jsme napoprvé neotevřeli. Naštěstí tu mají hodnou paní recepční, která poradila…

Každý z dětí si vybral medaili, zapsali jsme se do knihy a trezor zase pečlivě uzamčeli…
Pro děti i pro nás to byla krásná nenáročná procházka, všechny nás to bavilo a tleskáme za výborný nápad hotelu GALIK!!!Následoval oběd ve zdejší hotelové restauraci a pak jsme se rozloučili s bratrovou rodinkou. Oni jeli rovnou domů, my jsme ještě po cestě navštívili Karlovské muzeum. Tolik let sem jezdíme a v muzeu jsme nikdy nebyli.

S překvapením jsme zjistili, že se tu zrovna dnes koná zahájení 10.ročníku vernisáže s výstavou fotografií „Pocta Valašsku“.

Fotografie pocházejí od členů fotoklubu R9 z Rožnova pod Radhoštěm. Výstavu provázela kapela s cimbálem a vhod přišla ochutnávka valašských frgálů a chlebů s pomazánkami…

Po prohlídce fotografií jsem přemluvila staříčka u vstupu, aby nás pustil do muzea, přestože mají dnes kvůli vernisáži zavřeno. Vyhověl mým nářkům, že jsme zdaleka, nikdy jsme se sem nepodívali a když už se rozhodneme, není otevřeno. Byl velmi milý a hodně se nám věnoval…Expozice muzea poskytuje obraz života lidí ve Velkých Karlovicích. Na fotografii je prostá valašská kuchyně s původním vybavením…