Jeskyně „Na Špičáku“, Supíkovice, Mikulovice, krasohledna Hemberk…25.10.2013

Jeden z posledních letošních rodinných výletů se náramně vydařil a to z několika důvodů: všichni jsme měli volný den (Davča prázdniny, mužíček noční), vládlo slunečné počasí a vytyčený cíl byl splněn. Můžu si tak udělat pomyslnou fajfku u míst, která jsem měla už 2.rok vyhlídnutá…

První zastávkou byla Jeskyně „Na Špičáku“. Nikdy jsme tu nebyli a synkovi jsem před výletem slíbila návštěvu nějaké jeskyně. Tato ležela „na trase“ (v Jeseníkách nám chybí už jen návštěva jeskyně „Na Pomezí“, kterou si necháme na příští rok). Obrovskou radost mi udělala nepřítomnost jakýchkoliv návštěvníků…prostě jsme šli na prohlídku jen my 3 a paní průvodkyně (což se zatím nikdy nestalo)!!!

Čas do začátku prohlídky jsme si krátili každý po svém: kluci posvačili, já jsem šla přemlouvat paní v kase, aby mi půjčila razítko jeskyní s netopýrem, které jsem si chtěla SAMA natisknout do Turist.deníku. Paní totiž tvrdošírně trvala na tom, že razítko z ruky nepustí, na což jsem silně alergická. Je to můj deník, všechny razítka si do něj razím od začátku sama (a mám už 5.deník!) a zkrátka si na něj sahat nenechám. Prý jim ho turisti už 2x zničili a výroba stojí 800,-. Paní se nakonec dala přesvědčit argumentem, že jí těch 800,- ihned dám, pokud ho tady teď před ní zničím. Dopadlo to výborně. Deník mi zdobí krásné veliké razítko netopýra (byla by škoda ho nemít). Ještěže se paní dala přemluvit, jinak bych odcházela s prázdnou stránkou v deníku…

Ke vstupu do jeskyně jsme sestupovali po několika kluzkých schodech…

Prohlídková trasa má pouhých 220 m, doba prohlídky je půl hodiny. Zato je tu spousta zajímavostí na malém prostoru…Zde kosti medvěda jeskynního…

Krasové prostrory byly ovlivněny vodami ledovce, které daly jeskyni konečnou podobu a chodbám srdcovitý profil…

V jednom místě nás paní průvodkyně vyzvala, abychom pokračovali úzkou srdíčkovou chodbou, dokud ji zase nepotkáme.Celkem dobrodružné a synek s úsměvnými obavami: „Co když nám uteče a zavře nás tady!“

Jeskyně prý v minulosti často sloužila jako úkryt, o čemž svědčí nápisy a malby na stěnách a stropě…

Nejvzácnější malba, kterou nedávnou restaurovali…

V jeskyni nenajdete klasickou krápníkovou výzdobu. Proto potěší tyto minikrápníčky v podobě jakýchsi zubů…

Jeskynní chodba: tak tady se dokonce konají svatby! Z povídání paní průvodkyně jsme se dozvěděli, že svatby probíhají za osvětlení svícemi. Má to nezapomenutelnou atmosféru, čemuž ráda věřím, přesto si nedokážu představit výsledné fotky z obřadu. I profesionálové tu prý měli potíže, čemuž se nedivím. Na druhou stranu takové focení svatby v jeskyni je jistě zajímavá a nezapomenutelná zkušenost…

Na začátku prohlídky nám paní povídala o netopýrech, kteří v jeskyni zimují. Když prý přiletí netopýr velký (říkají mu Venca), do 14-ti dnů přijde zima. Pracuje prý tu 9 let a pokaždé vše vyšlo. Ráno v jeskyních ještě nebyl, ale kolem nás pořád nějaký lítal. A pak jsme na Vencu narazili u východu z jeskyně…No potěš! Zima je tady…

Chodba před východem…

Východ z jeskyně…To bylo najednou teploučko (uvnitř celoročně cca 8 stupňů).

Navštívili jsme také Starou vápenku u Supíkovic…

Šachtový objekt kuželovitého tvaru z lomového kamene je přistavěný ke skalní stěně. Ze skal vyrůstají mohutné buky. Na ploše před vápenkou stálo několik dřevěných plastik…

Hejno hus při návratu k autu nedaleko vápenky…

Mikulovice…
Protože byl čas oběda a v Supíkovicích se pořádně najíst nedá, odjeli jsme na doporučení místních do Mikulovic. Cestou tam jsme chtěli využít místní zkratky přes pastviny, což se ukázalo jako dobrodružná cesta po betonových panelech mezi pastvinami se stády krav. V jednom místě stály krávy na cestě a manžela chytala mrtvice. S Davčou jsme měli z jeho lamentování a troubení na zírající kravky záchvat smíchu. Škoda, že jsem situaci nevyfotila: prý nemám na nic čekat, nebo nám poskáčou auto. Stačilo vystoupit a zatleskat. Krávy se rozprchly a my měli cestu k hlavní silnici volnou…