Muzeum kočárů v Čechách pod Kosířem…
První rodinný prázdninový výlet jsme podnikli do Čech pod Kosířem, s cílem navštívit muzeum kočárů (na které slýchám už delší dobu pozitivní ohlasy) a také rozhlednu na Kosíři, otevřenou teprve před týdnem. Cestou zpět jsme stačili navštívit i soubor lidových staveb v Příkazích. O všem podrobněji o něco níže:
Před muzeem kočárů parkovalo toto americké vozítko. Přistavili jsme naši Feldu hned vedle něj…
Muzeum historických kočárů se skládá ze dvou částí. V první se nachází přes 50 kočárů a saní, postroje a také největší sbírka kočárových luceren ve střední Evropě. Mezi kočáry září jeden zlatem obložený a pomalovaný, který byl použit při filmování ve Vídni. Shlédli jsme také krátkou videoprojekci-upoutávku a pozvánku na již tradiční akci „JOSEFKOL“.Výklad a projev restaurátora a zakladatele muzea p.Obra je tak poutavý, že člověk úplně zapomene na čas a s otevřenou pusou hltá každé slůvko…V části druhé (viz foto výše) se nachází největší smuteční kočár světa. Majestátný, tajemný a tak obrovský! Když se v depozitáři zhasnou světla a rozsvítí světélko uvnitř kočáru, na stropě uvnitř kočáru svítí stříbrné hvězdičky…tu atmosféru si musí každý sám zažít.Zdánlivě neskutečný, přesto pravdivý příběh o získání kočáru mě fascinoval natolik, že jsem se přistihla, že zapomínám dýchat…a byla jsem hodně, hodně dojatá.Přiznávám, že se většinou návštěvám muzeí vyhýbám, zde naopak doporučuji návštěvu. A někdy se tam sama vydám znovu: přibalím stativ a ten nádherný kočár si vyfotím…
Auto jsme zanechali u muzea a vydali se podél zámku k lesu. Tam vede žlutá turistická značka, po které jsme hodlali dojít cca 2 km k nové rozhledně na Kosíři. Jak fotografie napovídá, výstup se neobešel bez deště. Co deště: lijáku!Před vstupem do lesa jsme uvízli pod stříškou garáže posledního stavení. A liják nepřestával. Když jsme stáli na špičkách namačkaní na vrata garáže, slitovali se nad námi starší manželé a pozvali nás k sobě do domu. Byli velmi milí a díky jejich důvěře a pomoci jsme liják přečkali v suchu a mohli pak pokračovat dál…
Rozhledna Velký Kosíř je prostě…nádherná!
Nejkrásnější, co jsem dosud navštívila…
Přízemí rozhledny tvoří pevný betonový plášť a uvnitř se nachází okénko, kde prodávají vstupenky, suvenýry a pár sladkostí. Mohli by do sortimentu zahrnout i špekáčky, protože turisté, co si je vzali sebou z domu, nám dělali chutě daleko linoucí se vůní…
Pohled zezdola…brzy prý přibydou ještě sítě.
Po zaplacení 20,- (dospělý) a 10,- (dítě) stoupáme natěšeně vzhůru. Po schodech, jejichž zakoupením přispěly k dobudování rozhledny nejen okolní obce a různé firmy, ale i jednotlivci či rodiny. Skoro každý schod zdobí cedulka se jménem jeho vlastníka. Když jsem se o této možnosti dozvěděla, přišlo mi to jako báječný nápad: k dobudování rozhledny chyběly finance a bez další pomoci by ještě otevřená nebyla.Pár schodů ještě zůstalo volných, kdo by měl zájem, ať využije tohoto odkazu: http://www.velkykosir.cz/
Schody jsou pevné, žádné rošty, čímž mi udělali ohromnou radost…
Při výstupu jsme se kochali výhledem z „kajutních“ okének…
Na vrcholu…
Vzhledem k dnešnímu pokaženému počasí byly výhledy omezené…
Přišli jsme trochu více zprava. Tam dole pod kopcem leží Čechy pod Kosířem…
Mužíček…mává nám zespoda. Nepřekonal obavy z většího nachlazení, než měl. To já bych vyskákala nahoru třeba s jednou nohou. Hold jsem prostě nadšenec.
Návrat dolů proběhl stejnou cestou, protože auto na nás čekalo před muzeem. Po chutném obědě v Drahanovicích jsme pokračovali do Příkaz, abychom navštívili Soubor lidových staveb. Davčova třída 1.A tu byla na školním výletě, on bohužel nemohl, neboť ho sklátila spálová angína. Hodně to obrečel, proto jsme si řekli, že se tam zastavíme…
Soubor lidových staveb s muzeem v Příkazích…
Kuchyňka…
Prohlídka byla zajímavá: mohli jsme hádat, co k čemu sloužilo. Zde chlebník a tvořítko na noky.
Dětský koutek
Davča si vyzkoušel posedět ve staré školní lavici…
Odstředivky na mléko a šlehač…
Kamna v prádelně
Trakař
V jedné ze tří stodol parkuje parní stroj…
Žebřiňák
Ve třech stodolách jsme shlédli expozici zemědělských strojů a nástrojů, na statku je také několik domácích zvířátek.Připomněli jsme si, jak naše prababičky a pradědové dřeli ručně na polích i doma a o co my máme všechno jednodušší.Davča jen valil oči.