Pracovní vytížení, nemoci, nedostatek času a rodičovské povinnosti kamaráda způsobily, že jsem se dlouho nedostala na hory. Když už by to šlo, nebylo s kým a hory mi začaly moc chybět…Já bych si sama jet troufla, ale rodinka by brblala, že mě stihne krutý osud v podobě zřícení se někam, přepadení a podobných katastrof, tak jsem se ani nepokoušela něco plánovat. Hold…my ženy jsme v nevýhodě. Když jde někam chlap sám, nikomu to nepřijde divné, když chce jít ženská, už je nenormální hazardérka, což vnímám jako diskriminaci.
Volba padla na trasu: Karlov pod Pradědem-Velký kotel-Vysoká hole-Jelení hřbet-Alfrédka-Karlov pod Pradědem.Nějakých 20 km…
Auto jsme zanechali na konci Karlova pod Pradědem a podél říčky Moravice jsme šlapali po asfaltové silnici…
Po nějaké době asfaltka skončila a začali jsme stoupat Velkou kotlinou stále po modré turistické značce a zobali jsme lesní jahody…
Cestou jsme narazili na studánku, kde jsme uhasili žízeň…
…a turistický přístřešek, kde jsme slupli Tatranky.
Stoupali jsme stále vzhůru, citelně se ochladilo…
…a podél cesty se objevilo borůvčí…
…což nás značně zpomalovalo. Některé byly veliké skoro jako třešně a zaručeně se jim nedalo odolat!Poprvé jsem viděla Tinu, jak si sama trhá borůvky…
Přístřešek s rozcestníkem a dva náhrobky ve Velkém kotli…
Panorama Velkého kotle…
Nedalo se odolat ani zvěčnění se v louce. Foto: Lenka Daňková
Po krátké přestávce na vydýchání jsme pokračovali přes kameny a kořeny stále vzhůru…
Sem tam jsme přecházeli po můstcích…
Odpočinek I.
Krátká zastávka se konala na vyhlídce ve Velkém kotli s pramenem Moravice…
Pak jsme opět stoupali vzhůru…
Mezi stromy se objevil výhled na Karlov, odkud jsme vyšli…
V nestřeženém okamžiku provozuje Pišta „Canisterapii“…
„Mám tě na háku…“
Pohled vzad
Helemese, co tu roste v trávě…
…a v louce
Odpočinek II. u rozcestníku „Nad Velkým kotlem“ 1360m…
Zanedloho po zdolání Velkého kotle se před námi objevil Praděd…
Zpětný pohled: stezka, po které jsme stoupali na Vysokou holi. Pokračujeme po červené značce…
Petrovy kameny a Praděd…
Moje neunavitelná Tinka s Petráky v pozadí…
Drama na obloze při zdolávání Vysoké hole…
Na svazích kvetly růžové plantáže rostlin „Rdesno-hadí kořen“…
S Tinou na okraji louky…Foto: Lenka Daňková
Stoupáme na vrchol, fouká studený vítr, prosím Mirka o zimní čepici…
Naše sestava při výstupu na Vysokou holi…
Vysoká hole…
Odpočinek III. Tina hlídá Lenku…
Pohled do Velké kotliny, vzpomínka na kamaráda Toma, který se musí věnovat práci a čerstvým rodičovským povinnostem. MMS-ka s pozdravem z výšlapu letí do Šumperka…
Tině Rdesno sluší…
…Ostatně…Pradědu také.
Mech…
Že by „sluneční clona“ nad Jelením hřbetem?
Na Jelení studánce už začínáme námahu v nožkách celkem solidně pociťovat…
Od Jelení studánky jsme sestupovali dolů k Alfrédce. O něco níž se objevily zase borůvky a opět jim nešlo odolat!
Vyhořelá chata Alfrédka. Byla jsem tu teprve podruhé a vidím, že ruina už začíná zarůstat stromky a keři…
Novinkou byla pro mě chata s nápisem „Bufet“ a žaludek zajásal. Bohužel byla zavřená, přestože otevírací doba na dveřích hlásala, že by mělo být otevřeno. Prý to není poprvé. No což…polkli jsme slinu a pokračovali v chůzi.
Průzorem mezi stromy jsem v dálce zahlédla mrak, který se mi vůbec nelíbil. Kdyby aspoň ty borůvky tolik nezdržovaly!!!
Odkaz na fotografie z výšlapu:http://acijka.rajce.net/Karlov_p.P.,_Velky_kotel,_Jeleni_hrbet,_Jeleni_studanka,_Alfredka…15.7.2012