Rok se s rokem sešel a již tradičně jsme vyrazily s kámoškama na náš soukromý sraz nazývaný zkratkami našich příjmení: MAZINBLECH. Letos měla organizaci na starost Marta a hlavním sídlem byl Dašovský mlýn, odkud jsme vyrážely za památkami. A že jsme toho viděly spoustu, zažily spoustu a nafotily spoustu, o tom se můžete přesvědčit v následujícím reportíku.
Jitka dorazila z Chomutova na Dašov den předtím, aby si mohla odpočinout a načerpat síly po náročné jízdě po dálnici, já to mám k Martě přece jen o něco blíž, takže stačilo vyjet 5.7. ráno. Přesto mě jistá omezení na dálnici a semafor v jedné z vesnic zbrzdily natolik, že jsem byla holkama již netrpělivě očekávána. Sotva jsem dorazila k Martě a přivítaly jsme se, vyrazily jsme Jitčinou Octávií „Bleskem“ na výlet…
Předem jsme měly rozhodnuté, která města chceme navštívit a co chceme vidět, takže domluva byla rychlá, Jitčin „Blesk“ taky a brzy jsme stavěly ve městě Dačice, kde jsme jako první navštívily zámek…
Prohlídka se nám moc líbila a mimo zámku jsme zde navštívily Městské muzeum a galerii, kde jsme zajásaly nad expozicí výroby první kostky cukru na světě…
S Jitkou jsme průběžně dolepovaly vizitky navštívených míst do svých Turistických deníků…
Palackého náměstí s radnicí, v jejíchž prostorách se nachází IC…
Palackého náměstí…V restauraci „U koníčka“ jsme si výborně pochutnaly na obědě.
Kostka cukru nás provázela na každém kroku…
V r.1983 byl kostce cukru postaven žulový pomníček, který stojí v parčíku poblíž renesanční věže kostela sv.Vavřince…Po zdokumentování místních památek jsme z Dačic odjížděly.
Další zastávkou bylo město Jemnice, kde jsme navštívily místní (za komunistů zdevastovaný) zámek, městské muzeum s expozicí čaje a náměstí…
Dominantou Náměstí svobody je bezesporu kostel sv. Stanislava. Nalevo od něj se nachází muzeum, ve kterém nás zaujala expozice čajů Jemča. Přestože tuto značku zrovna nevyznávám, celý popis procesu výroby byl zajímavý a očichávání různých druhů čaje v zásuvkách také…
Podobný zámek jako ten v Jemnici, kde jsme chodily zdevastovanými prostorami s průvodcem (mladým klučinou), jsem ještě neviděla. Po odchodu vojenské posádky, která používala budovu jako kasárny (a nadělala tady nenapravitelné prasárny), byl zámek v r.1994 převeden do majetku města a byla zahájena rekonstrukce, která trvá dodnes. V budoucnu by z něj měly být vojenské lázně…
Oloupané štukové omítky, zamalované původní malby historicky cenné, rozbité sochy, vyrvané podlahy…toto když vidíte, chce se vám brečet.
Vojáci se vážně s ničím nepárali…
Na schodišti se dochovaly pouze 2 sochy a jen díky skutečnosti, že je vojáci přetřeli na bílo. Ostatní byly zničeny…
Rytířský sál…navlhlé zdi se olupují.
Ať žijí duchové!Příjemným překvapením byla prohlídka podzemí zámku. Dýchlo na nás tajemno. Kdysi tu byla vinárna: komančsky okachličkovanou kuchyni a světla v podobě baněk na dlouhých tyčkách radši nebudu vkládat.
Po prohlídce jsme se vracely zpátky na Dašov, chudák Jitka musela řídit, zatímco nás s Martou zklátila únava…
V páteční ráno jsme s Martou vstaly brzy a vyrazily na rosou se třpytící louky a do lesa, kde jsem jí nafotila nějaké portéty. Hodně jsme se při tom nasmály, přestože jsem ji mučila prasátky z odrazné desky a ovádi nás žrali jako pominutí, i když jsme na sebe vychrstaly litry repelentu. Nikdy na to nezapomenu!!!
Orosená pavučina v ranním světle…
Po snídani jsme odjely do Slavonic, města, které se stalo městskou památkovou rezervací…
Náměstí Míru oplývá měšťanskými domy s bohatě zdobenými sgrafitovými fasádami…
V mnohých domech se zachovaly sklípkové klenby…
Tudy jsme přijely: Dačická brána…
Po nezbytné návštěvě IC jsme uvažovaly o možnosti navštívit místní podzemí, ovšem do té doby, než jsme zjistily, že bychom se musely navléct do gumáků a těchto kalhot a pláštěn, neboť dole prý stojí voda i 30 cm a prolézá se úzkými chodbami (měli tu dokonce tester pro návštěvníky: v dřevěných dveřích vyřezaná úzká štěrbina a tudy se zájemci museli nejdřív protáhnout, jinak je dolů nevzali 
Nakonec jsme navštívily městské muzeum, kde jásala hlavně Marta, která tu objevila věci, které našla i u sebe na mlýně a nevěděla, jak se jmenují a k čemu slouží…
Také jsme vystoupaly na městskou věž…
Výhled z ní byl úžasný…
Na městské věži…
Horní náměstí ve Slavonicích…
Naše trojka 
Letáček hlásal, že jde o unikátní dílo, v Evropě zcela ojedinělé.Skutečnost byla taková, že byl kumšt pilu vůbec najít. Marta musela volat na číslo z letáčku a paní nás nasměrovala.Teprve z informační tabule u pily jsme se dozvěděly, že se pila spouští pouze 3x v týdnu a dnešek byl zrovna den, kdy se ukázka nekonala. Byly jsme z toho celkem zklamané, aspoň v IC nás mohli lépe informovat…
Nakoukly jsme aspoň dovnitř otvorem ve dveřích, akorát tak pro hlavu…
…a samozřejmě na kolo se širokou hřídelí.
Zklamání z pily jsme si bohatě vynahradily na hradě Landštejn, kam jsem se moc chtěla podívat a Jitka nakonec svolila…Nemusely jsme ani šplhat kilometry v tom horku do kopce ke hradu, dalo se pohodlně autem dojet až na parkoviště u něj.
Tady bylo co obdivovat…
Vstupní brána
Na jednom nádvoří na nás čekalo překvapení: stála tam cedule, na které bylo napsáno „Fotografování s hadem 25,-„!S Jitkou jsme ihned zajásaly, vylovily drobáky a pak jsme pózovaly Martě s krasavcem OLIVEREM.
Krajťák OLIVER měl svatou trpělivost. Chvílemi jsme si říkala, že bych se ani nedivila, kdyby mě trochu přidusil, ale místo toho se mi snažil utéct dolů na zem. A tak vznikla série fotografií, při které se bavil i jeho páníček.
S Jitkou bychom si ho nejraději vzaly hned domů a když Marta viděla naše nadšení, osmělila se a zapózovala s ním také. OLIVER ji zato políbil…
OLIVEROVA manželka OLINA raději přihlížela u zdi, stočená do klubíčka. Ta prý by naše hrátky nesdílela…
„Mě nepláchneš, zlatíčko..!“Nezbývá než doufat, že z nás krajťák nebude mít doživotní trauma.
A tak se třem koňařkám sraz poněkud zvrhnul, místo koní sedlaly krajty…
Další část rozsáhlého hradu Landštejna,…
…kde jsme shlédly komicky laděné vystoupení šermířské skupiny BRAVUS.
Věž hradu, ze které je krásný výhled do okolí…
…třeba na vodní nádrž Landštejn.
Jitka nás fotí zvrchu, my ji zespodu…
Před vstupní branou jsme odchytily pár členů skupiny BRAVUS a nechaly se s nimi zvěčnit…Potom jsme už ujížděly zpátky na Dašov. Chudák Jitka zase řídila a mě zase přemohla únava. Však jsem si pak taky vyslechla: „To se Ti to spí…“
V sobotu brzy ráno jsem vyrazila na portréty s Jitkou…
Marta se k nám přidala později a GARYM a ŇUFINOU…
Jitka vyslovila přání, abych ji zvěčnila s Kavkazankou ŇUFINOU…
A takhle to dopadlo!
MAZINBLECH se vydařil se vším všudy: nádherné počasí, navštívení mnoha památek, koupání v rybníku, grilování prasátka, vzájemné fotografování portrétů a DAŠOV…Holky moje, bylo to bezva! Martě patří VELKÝ DÍK za poskytnutí přístřeší a za organizaci, Jitce za šoférování (a že toho ta holka najezdí!!! vždyť je až z Chomutova!). Nezbývá než doufat, že nám všechno tak krásně vyjde i příští rok, kdy mám organizaci na starosti já…
Fotografie z MAZINBLECHU naleznete na tomto odkaze:http://acijka.rajce.idnes.cz/5._MAZINBLECH…5.-6.7.2012