Sobotní ráno na Dašově se odehrálo v duchu dalšího focení portrétů, tentokrát jsem však byla před objektivem já a Marta se na mě vyřádila s repelentem i odraznou deskou.Po snídani jsme se loučily s Jitkou, která si šla zahoubařit a potom odjížděla domů, aby mohla přes víkend pracovat s přítelem na domečku. S Martou jsme měly v plánu zajet do Slavkova u Brna, kde vystupoval na fesťáku Petr Bende s kapelou a při té příležitosti navštívit zámek Slavkov. Nečekaně jsme navštívily něco navíc, ale o tom později.
Tak nějak začalo sobotní ráno…Foto: Marta Mastná
„Chceš pořádný výraz? Tak tady ho máš…“
Když jsme o pár hodin později přijely do Slavkova, Marta zmerčila na billboardu pozvánku na Bukovanský mlýn. Dostala nápad, že bychom tam mohly zajet na oběd. Nejprve jsem byla chvíli v šoku ze změny plánů (mlýn leží u Kyjova, od Slavkova 30km), ale nakonec jsem otočila auto a rozjely jsme se k němu plny napjatého očekávání. Přece jen jsem ve větrném mlýně nikdy nebyla a tento navíc vypadal velice dobře…
Místní restaurace vypadala stylově a celý areál jakbysmet…
Než jsme začaly s průzkumem, pořádně jsme se nadlábly…
Byly jsme velmi zvědavé na zařízení mlýna a jestli je stále plně funkční…
Po vstupu jsme nejdřív utrpěly šok: nikde jsme neviděly žádné zařízení, které by uvnitř něj mělo být. Až od paní, která zde vybírá vstupné (40,-) jsme se dozvěděly, že mlýn byl postaven r.2004 jako replika holandského větrného mlýna a nechal jej vystavět bukovanský rodák Ing.Josef Kouřil a splnil si tak svůj dětský sen. Mlýn slouží jako rozhledna, což mi okamžitě zvedlo náladu…
Schodiště ve mlýně, vedoucí do horního patra…
Výhled ze mlýna (výška 16m) byl okouzlující. Nejen do dálky, ale i na ubytovací komplex Slováckých chalup…
…a také na kozí výběh i minigolf. Mají tu i poníky, ale ti byli před horkem schovaní ve stáji.
Nakonec jsme si tu připadaly jako v pohádce…
Čas utíkal a bylo nutné vyrazit zpátky do Slavkova. Vzala jsem to kratší cestou, honem jsme zaparkovaly a běžely k zámku. Bylo jasné, že prohlídku stíhám jen tak tak, skupina už odešla a další by byla až za hodinu. Jenže my měly hodinu do koncertu! Marta prohlídku vzdala a šla splknout s kapelou, než to všechno vypukne. Domluvily jsme se, že ji po prohlídce najdu pod pódiem (jako vždycky 
Prohlídka zámku ve Slavkově byla úžasná! Tolik bohatě malovaných místností a stropů jsem viděla snad jen v Častolovicích. Kromě maleb mě zaujala kaple, postel s malovanými nebesy a taneční sál, ve kterém se při otevření dveří spustila skladba od Mozarta. Akustika tomu dala zvláštní kouzlo, chtělo se mi tančit valčík a některé páry z naší skupiny si jej střihly. A do toho všeho se ze zámeckého parku ozval hlas Petra Bendeho: „…Začni se milovat!“ Právě mu začala zvuková zkouška…
Sympatická průvodkyně mi dovolila pořídit z okna zámku snímek…
Zámek ve Slavkově stojí zato navštívit (110,- dospělý). Po prohlídce jsem běžela parkem, pořídila pár rychlovýcvaků a pak už jsem chvátala k pódiu. Marta na mě mávala z dáli, přivítala jsem se s holkama, co jezdí na Petrovy koncerty pravidelně a pak už jsme jen čekaly na koncert.
Vedro-nevedro, Petr s kapelou to rozjeli naplno…
Pozdrav tentokrát patřil jen mě, protože s ostatními se viděl před koncertem…
Po koncertě: společná fotka s Petrovými přáteli…
…a s ním. Přišel a řekl: „Tak co, jdem se fotit?“Nějakou chvíli jsme poseděli s kapelou, v tom vedru do nás syčely sodovky a následně jsme se rozloučili…
Podvečerní Slavkovský zámek…
Večerní Slavkov…S Martou jsme kousek doprovodily kamarádky směrem k zastávce a pak jsme ujížděly zpátky na Dašov.Další den jsme odjížděly do Tišnova, kde jsme měly domluvené fotografování chrtů a fríských koní…
Protože jsme měly ještě 2 hodiny čas, trochu jsme se prošly po náměstí…
Dojem z města: nic moc. Nějak nás nezaujalo…
Naštěstí i tuto situaci dokážeme „oživit“. Marta padá do fontány…
Jediné lákadlo v Tišnově byla pro mě tato rozhledna: Klucanina
Zaparkovala jsem Martu dole pod lesem poblíž hřbitova (to zní trochu morbidně, co?) a protože se se mnou odmítla plazit do kopce, vyšlápla jsem si sama. Ona zatím spokojeně chrupkala v autíčku…
Klucanina v celé své parádě…
Na zdech kolem schodiště jsou napsaná jména…
Poslední patro…
…a super výhled! Panorama Tišnova…
Čekali byste z tak krásného počasí během hodiny bouřku? A přesto byla…Ve smluvený čas jsme přijely k majitelům chrtů a fríských koní, stačily jsme však vyfotit pouze pejsky a obloha se zcela zatáhla. Než jsme přejeli s majitelem do stájí, sprchlo, na kopcích kolem se blýskalo a bylo po focení. Déšť potom ustal, ale obloha zůstala zatažená, tak nám bylo nabídnuto ježdění, což jsme s radostí uvítaly. Marta seděla v sedle fríse poprvé…
V sedle RIEMERA
Marta s MELISEM
Koníci byli velmi poslušní, barokní chody jsme si vychutnaly dokonale a také jsme si kluky prostřídaly…
Pan majitel nás po celou dobu fotografoval a díky němu máme pěknou vzpomínku…Po rozloučení a ujištění, že tu nejsme naposledy, jsem zavezla Martu do Rosic u Brna na vlakové nádraží a rozloučily jsme se…
Na mě čekala dálnice se svým skákacím panelovým povrchem. Nad ní v dáli zuřila bouře. Takové blýskání hustě za sebou a tolik blesků jsem ještě neviděla. Zastavila jsem u jedné z benzinek kousek od Olomouce a se stativem se vyplazila na svah…
Přestože byla frekvence blesků četná, nebylo snadné je zachytit. Konečná fotka má velký výřez, bouřka zuřila dost daleko, ale aspoň něco. Napoprvé jsem spokojená…