Z Hukvald jsme se vydali do cca 10 km vzdáleného Štramberka. Jak je z mapy patrné, nezaháleli jsme. Měla jsem trochu obavy, jestli stačíme navštívit mnou vytyčené cíle, ale zadařilo se výborně. Našeho 6-ti letého synka popadla turistická nálada a bylo vyhráno…
Do Štramberka jsme přijeli od Kopřivnice. Když jsme sjížděli z kopce, naskytl se nám pěkný pohled na Štramberskou trúbu. Tuto fotku jsem vytvořila za jízdy z auta…ne, já jsem neřídila.
Zaparkovat vozítko se nám podařilo až po projetí téměř celého města ve vedlejší ulici a to jen díky mezeře mezi dvěma auty. No potěš! To bude na náměstí nával…a byl! Svátek využilo k návštěvám památek snad půl republiky!
Po svých jsme se vypravili k náměstí a obdivovali chalupy v Horní Baště…
Mé kroky vedly, jako vždy, nejprve do IC…
Náměstí s kašnou a hotel Šipka, kde jsme se o pár hodin později skvěle navečeřeli…
Kostel ve Štramberku…
Náměstí se hemžilo lidmi, šílejících po cukrovince Štramberské uši…
Z náměstí jsme vystoupali po schodech na Zámecký vrch, kde se nachází Hrstkova chata a za ní hradní věž, zvaná Štramberská trúba. Brzy jsme funěli do schodů a těšili se na výhled…
A stál zato! Pod námi leželo náměstí jako na dlani a v pozadí mezi kopci bylo vidět i město Kopřivnice…
Vlevo se tyčil vrchol Bílá hora se stejnojmennou rozhlednou…
Ne, opravdu jsem si nehrála s Photoshopem! Takový pohled se nám naskytl v jednom z okének. V každém byla totiž vlepená barevná fólie…
Ve věži…Davča vyběhl zbývající schody nahoru jako laňka a bez mrčení, neboť se asi v půli věže nacházela expozice strašidel. 
Rozhledna na Bílé hoře (583m), na jejíž vrchol jsme vyšlapali 181 schodů do výšky 28 metrů. Schodiště bylo, jak jinak, roštové…
Stálo za námahu sem vystoupat a nemyslet na rošty. Byskydy ukázaly své vrcholy: zde Radhošť…
…a zde Lysá hora (vzadu uprostřed)
Moje rodinka při pozorování okolí…
Po krátkém přemlouvání jsem přesvědčila mužíčka k odbočce na Váňův kámen u Kopřivnice. Nebylo ale vůbec jednoduché jej najít. Plánek z IC udával pouze nepřesnou polohu, šli jsme sice po červené, ale kolem bylo vždy několik odboček a žádné značení, kde skálu hledat. Nebylo divu: cesta k ní totiž vůbec není značená! Ale má Turistickou vizitku…Až druhý cyklista nám poradil, jak se k ní dostat. Tina nedůvěřivě zkoumá terén, kam nás poslal…
Z lesní cesty jsme byli posláni pěšinou přes louku s výhledem na Kopřivnici, měli jsme se vyšlapané pěšinky držet, prý nás ke skále dovede…
..a fakt! Našli jsme Váňův kámen na místě, kde bychom jej bez pomoci sotva hledali: mezi stromy, křovinami a v dolíku.
Na skále se právě činilo pár horolezců. Ohromilo mě, jak je skála zespoda, po sejití do dolíku, vysoká a také její poloha.Ba ani někteří místní nám nedokázali říct, jak se k ní dostat. I když to není patrné, kolem skály bylo lidí jako máku. Vesměs horolezci a skupiny místních turistů. K jedné asi 20-ti členné skupině jsme se na chvíli přidali, neboť nám slíbili, že nám ukáží směr ke Štramberku, abychom nemuseli šplhat zpátky na Bílou horu. Byla to parta z Kopřivnice, ženy, muži a mládež, kterou jejich rodiče vedli takto k turistice. Směr jsem předpokládala správně, na lesní cestě jsme si všichni zamávali a naše rodinka pokračovala dál…
Bývalý vápencový lom Kamenárka…Zanedlouho jsme dorazili k přírodní památce Kamenárka. Na jeho dně sestavili lidé z kamenů různé obrazce a nápisy, které jdou jistě dobře přečíst i z vyhlídkového letadla. Nikdy nezapomenu na otázku, jakou mi tady položil náš syn…ale psát ji sem vážně nebudu.
Takovou polokamenitou cestou jsme sestoupili zpátky do Štramberka…
Cestou k Národnímu sadu, kde ležel náš poslední dnešní cíl- jeskyně Šipka- jsme museli projít část města směrem zpátky na Kopřivnici…
Zde, vedle školy, se nachází vchod do Národního sadu. Vede jím naučná stezka, kterou bych ráda jednou absolvovala a na kterou nám už dnes nezbýval čas. Vystoupili jsme pouze k jeskyni Šipka…
Jeskyně Šipka a modelové kreace našeho synka…
Kdysi tu byla nalezena čelist neandrtálského dítěte. Vchod do jeskyně se po několika desítkách metrů zužuje a končí mříží z dřevěných kůlů…
Od jeskyně se nám naskytl večerní pohled na město…
Naučná stezka vedoucí od jeskyně. Davča by se rád po ní vydal, ale bylo už 7 večer a museli jsme ho přesvědčit, že půjdeme někdy příště. Bych nečekala, že ho turistický duch neopustí ani po tolika dosažených cílech. Někdy dokáže vážně překvapit…
Jeden z mnoha pěkných domů směrem k náměstí…Následovala výtečná večeře v restauraci Šipka na náměstí pod trúbou a ze Štramberka jsme odjížděli se západem slunce…
Veškeré fotografie naleznete na rajčeti:http://acijka.rajce.idnes.cz/Stramberk…8.5.2012