Ze Střeně Litovelským Pomoravím na Chomoutovské jezero…20.4.2012

Protože kamarád Tom nikdy nebyl na Litovelském Pomoraví a projevil zájem jej prozkoumat, pro jednou jsme upustili od šplhání po kopcích hor a „oddechli si procházkou po rovině“. Naplánování trasy zůstalo na mě, neboť díky Lence a Mirkovi, se kterými tam jezdíme venčit naše pejsky, znám okolí už docela obstojně…Úžasný


Počasí předešlého dne nás potrápilo a výlet se málem nekonal. Po večerním slejváku jsme totiž výšlap odpískali, ráno mě však probudilo slunečné počasí. Zburcovala jsem SMS-kou Toma, který si zatím spokojeně chrupkal. Naštěstí sebou umí mrsknout: od otevření očí do odjezdu vlaku ze Šumperka měl 3/4 hodiny. V 10 jsme se setkali na nádraží ve Střeni, kde jsem měla zaparkované auto a poté, co zvěčnil mou „potřebu konající fenku“ Smějící se, jsme společně vyšlápli Pomoravím (nejprve po zelené a pak po červené značce)…

Obec Střeň jsme museli celou projít až do Lhoty nad Moravou. Vhod nám přišel místní kostelík…

Řeka Morava, protékající mezi Stření a Lhotou n.M….

Na louce před Lhotou posedávalo 7 čápů, kterým jsme vadili i v několikasetmetrové vzdálenosti a aniž by počkali, až si vyměním objektiv, hbitě se vznesli do vzduchu. Vážně mě tím naštvali (nesměj se, Tome! Křičící), ale třeba se mi zadaří někdy příště…

Ve Lhotě jsme odbočili vlevo za červenou značkou a chvíli šli po hrázi mezi Mlýnským potokem a poli.

Vegáč na poli…Smějící se

Protože nejsme žádní „liboví frajeři“, brzy nás zlákalo proplétání se křovím k vodě…

Zatím se tam proplést dá, brzy vše zaroste kopřivami a houští se stane neproniknutelným…

Moje akční Tina zdolávala kmen přes vodu, nemá ráda, když zdržuji focením…Usmívající se

Tento čmelák moc akční nebyl, zřejmě ho trápili parazité, kterých měl za hlavou několik…

Na břehy toků jsme si z cesty odskočili několikrát a pokaždé jsme narazili na něco zajímavého. Také jsme si všimli vodáků za ohybem, chvíli jsme na ně číhali, připraveni s prsty na spoušti, ale vypekli nás: na soutoku zamířili ke splavu…

Blatouch bahenní…

Jmelí na jednom ze stromů…

Jedna z početných zátok s naplaveninami…

Z hráze jsme zahlédli obyvatele farmy v Hynkově. Kamarád nevěřil vlastním očím…Mrkající

Po prodrání se křovím se přede mnou objevil Hynkovský splav. Dali jsme u něj krátkou fotopřestávku, museli jsme ovšem k němu dojít dokola přes most…

Hynkovský splav (vždycky tu na někoho narazím)…

Tentokrát jsme měli štěstí na dva kajakáře…

…kteří řádili v peřejích.

Od splavu jsme pokračovali podél Malé vody (zpětný pohled)…

Potkali jsme šneka na výšlapu…Úžasný

Tu a tam se podél cesty objevily bažiny…

Na chvíli jsme odbočili na pěšinu, která nás dovedla k tomuto polorozpadenému mostu. Tom se na něj vyšplhal a po pár krocích se vrátil s roztřesenými koleny, neboť se to pěkně houpalo. Jak jsem se později dozvěděla, nedávno jej přešel kamarád Mirek s Píšťalkou. Gratulace silným povahám! Mrkající

Stezka, vedoucí k louce, která je součástí rezervace Daliboř…

Další z mnohočetných říčních ramen. Na břehu lze najít značně okousané kmeny stromů od bobrů…

Louka, na které se každým rokem vyskytují lány kosatců sibiřských. Ještě jsem neměla tu čest je vidět v květu, ale letos si je pohlídám…Mrkající

Z lesa jsme došli na místo, mě důvěrně známé již mnoho let: Lovecká chata nedaleko Horky n.M.Westernových závodů v sedle jsem se tu zúčastnila několikrát, naposledy před 4-mi lety…

Už cestou jsem avizovala, že bez posezení nad horkými malinami dál nejdu a Tomův kručící žaludek souhlasil.Poseděli jsme na sluníčku nad gulášem a poháry a teprve potom jsme pokračovali v putování…

Po přejití mostu jsme kopírovali potok po hrázi…

…ale brzy nás opět zlákala divočina.

Drželi jsme se břehu řeky až k místu, kde jsem věděla o mostě přes Moravu…

…tento most

Kdysi jsem kolem něj jezdívala koňmo, pár let jsem tady ale nebyla a netušila, v jakém stavu se most nachází. Přejít se po něm dalo, ovšem výstup nahoru byl celkem akční. Naštěstí jsem s tím počítala a měla sebou na Tinušku tašku, kterou jsem si dala přes rameno a vyšplhala nahoru. Most se přechází po roštech, které se kývají a skřípou a přiznám se, že jsem byla ráda, když jsem slezla na druhé straně po žebříku, kmitajícím se ze strany na stranu, na pevnou zem…

Stačilo přejít přes pole k Chomoutovskému jezeru…

Dala jsem Tomovi na výběr, kterou stranou jej chce obejít. Ani jsem nepočítala s tím, že by si vybral kratší cestu…Smějící seNa ostrově už hnízdí tisíce racků chechtavých. Kamarád byl z tolika ptáků překvapen a nadšen a já ráda, že jsem se jednou s něčím zajímavým mohla vytáhnout zase já…

Nějakou dobu jsme strávili na molu v areálu jachetního klubu a pokoušeli se zachytit racky za letu…

Když jsme se vyřádili do sytosti, pokračovali jsme podél břehu dál. V dáli na hladině jsme zahlédli velkého kormorána, který ovšem ihned roztáhl svá obrovská křídla, 2x mávnul a byl tentam. Také ostatní ptáci, potápky nevyjímaje, nesdíleli naše fotonadšení, byť byli od břehu vzdáleny desítky metrů a ani naše teleobjektivy na ně nestačily…

Najednou se poblíž nás vynořila potápka. Ta už nám neunikla…Mrkající

Mezi rákosím jsme pak chvíli sledovali racky, posedávající na pahýlech mrtvých stromů…

Zahlédli jsme ještě veverku, labutě a kachny…a několik klíšťat. Mě došel sprey a Tom jej zapomněl doma. Nezbylo, než je z Tinky pravidelně vybírat a je fakt, že jsem jí po vykoupání nenašla jediného…Od jezera jsem šlapali chvíli po asfaltce podél Březců a pak přešli na polní cestu. Tam jsme narazili na opilce, který se válel v přímém slunci na kraji cesty! Nejprve jsem se vyděsila, že někoho srazilo auto a ujelo, ale ten člověk se nevzbudil, ani když jsem do něj rýpala špičkou boty a volala na něj. Pravidelně oddechoval v říši snů a tak jsme šli dál.Cílovou pásku jsme protli na nádraží ve Štěpánově, kam jsme dorazili vyšlapanou pěšinou podél kolejí. Vlak nám jel za 3/4 hodiny, proto jsem si zašli na kofolu do nedaleké hospůdky u kostela.Pak už šlo vše ráz na ráz: nastoupili jsme do vlaku, shodli se na tom, že nám všechno hezky vyšlo a že by byla škoda sedět doma, rozloučili se, na další zastávce ve Střeni jsem vystoupila a autem mířila domů. Po cestě jsem se stavila v Pňovické cukrárně, kde jsem vzala do termonádoby klukům výbornou točenou zmrzlinu.Výlet se tedy povedl na výbornou a 7 hodin uteklo jako voda. V hlavě nám zraje spousta nápadů na další, tentokrát už zase po horách…Mrkající

Všechny fotografie naleznete zde:http://acijka.rajce.idnes.cz/Litovelske_Pomoravi,_Chomoutovske_jezero…20.4.2012A protože mi Tom zakázal vložit do článku nějakou fotku s jeho maličkostí, najdete je všechny na rajčeti…S vyplazeným jazykem