Tuto trasu jsem si vyhlédla celkem nedávno a dodneška jsem ji přes různé nástrahy nemohla absolvovat. Ať už šlo o nedostatek času, veliké mrazy či marodné dítko a při posledním pokusu (před 14-ti dny) o řádnou sněhovou nadílku. Tehdy by se dal případný článek nazvat: Jak jsem si nevzala sněžnice a bylo tam sněhu po kolena (a musela jsem se vrátit po silnici domů). Zato ten dnešní by klidně snesl název: Jak jsem si vzala sněžnice a nesla je pod paží 14 kilometrů…
Světle zelená značí trasu mého výšlapu…
Krásné počasí mě táhlo ven od prvního pohledu z okna, práci jsem měla, ale přece tak nádherný slunečný den nestrávím retušemi fotek. Od posledního nezdaru projít tuto trasu uplynulo 14 dní a já absolutně netušila, jak to nahoře v lese vypadá. Posledně bylo nad Chabičovem sněhu po kolena a říkala jsem si, že se v lese bude asi držet, proto jsem se na poslední chvíli rozhodla, že si tentokrát vezmu sněžnice, které mi půjčil kamarád Mirek. Pořád lepší, když se s nima ponesu, než abych se zase musela vracet.V 9:15 jsem se svou jorkšírkou nasedala do autobusu směr Chabičov. Cesta proběhla hladce a za čtvrt hodinky jsme vystupovaly uprostřed obce. Stačilo dojít na konec vesnice a dát se v zatáčce doleva…
Dubová hora dnes…
…a před 14-ti dny
Sotva jsem stanula na cestě k vyhlídce, bylo mi jasné, že dnes sněžnice nevyužiju, tak jsem se s nimi alespoň zvěčnila na zbytcích sněhu u altánku. Rychlý přesun od fotoaparátu ke sněžnicím jsem si nejdřív musela nacvičit, samospoušť nechtěla počkat déle jak 10 vteřin. Málem jsem se přerazila a vymázla, ale nějaké fotečky mám…
Tina chtěla taky…
Když jsem se dostatečně vyřádila, pokračovaly jsme v cestě…
Vyhlídka pod Dubovou horou dnes…
…a minule
Pramínek vody Josefčiny studánky dnes…
…a zamrzlý před 14-ti dny
Cesta lesem dnes…
…a minule (zpětný pohled k Chabičovu)
Po modré turistické značce jsem dorazila ke krmelci. Dál jsem cestu neznala, zatím jsem se vždy vracela k autu odbočením vpravo a přes louky…jako třeba TADY.
Bylo nádherně, slunce hřálo a s fenku jsme šlapaly po cestě úplně v poklidu. Dokonce zpívali ptáci: jaro se blíží. Několikrát nám přes cestu přeběhlo stádečko srnek a ve větvích stromů se ozýval krkavec.
Úsek před Zlatým potokem…
Zlatý potok…byl ještě dost pod sněhem, takže proč se mu říká „zlatý“, zatím nemůžu posoudit.
Vymícená část lesa…
V úseku od Zlatého potoka po tento minilomík cesta stoupala a já se snažila najít tzv. Oltářní kámen, který se v těchto lesích nachází. Doufala jsem, že nebude pod sněhem a že ho neminu. Mapka udávala jeho polohu zhruba v těchto místech, ale kde nic, tu nic…
Vzala jsem zavděk např. ptačí budkou. Brzy bude mít své obyvatele…
Místy bylo sněhu ještě dost, ale cesta byla vyjetá lesními stroji…
Ve chvíli, kdy jsem byla smířená s tím, že Oltářní kámen nenajdu (přiřadil by se k nedosažitelné skále Pasák u Branné),narazila jsem na něj. Od cesty leží jen 25 metrů a jak jsem si později všimla, směr k němu ukazuje i cedule, která byla ovšem z mého směru ukrytá za stromem…
Oltářní kámen je opředen několika pověstmi, stačí zabrousit na stránky obce Řídeč…
Zpětný pohled na cestu a Oltářní kámen pod ní…Pokračovala jsem dál k rozcestníku „Sterlisko“, kde se cesta zlomila vlevo dolů.
Cesta od Sterliska k Řídečské myslivně…
Přiblížení k myslivně. Vpravo i vlevo od cesty se nachází řady úlů, v létě bude zážitek tudy procházet…
Úly nalevo…světe div se, na vak se sněžnicemi mi přistála včelka! Chtělo se mi dělat na ni „ťuťu ňuňu“ ze samé radosti. Zanedlouho budeme mít hmyzu plné zuby, to je ale paradox!
Rozcestník Řídečská myslivna: dva statné duby si pamatuji ještě z dětství, kdy mě sem brávala babička. Její známý, místní hajný, tu měl v ohradě divočáka a my se na něj jezdili dívat. Novinkou je pro mě tento pomníček z roku 2010 (zjistím a doplním)…
Další, co se mi vybavilo z dětství, je tento rybníček…
Řídečská myslivna…Dál jsem pokračovala po červené turistické značce. Ovšem člověk, co trasu značil, by zasloužil pětadvacet! Značky měly veliké rozestupy (jasně, občas spadne strom) a byly ukryté různě na úzkých tyčkách plotů, takže jsem si párkrát zbytečně zašla.
Daňčí obora v Řídeči. Paroháči ovšem dnes neměli náladu komunikovat…
Zato drůbež z protilehlé zahrady zvědavě běžela podél plotu za námi a hlasitě hlučela. Těžko říct, jestli víc na Tinu nebo na mě. Kromě kachen a perliček tam byly různé druhy hus…
Část obce Řídeč: značky se mnou hrály nefér hru na schovávanou…
Najdou se zde pěkné a udržované chalupy a hlavně jsem vnímala božský klid, který u nás ve městě nemáme. Tady totiž silnice už dál nevedou…
Obecní úřad a hospoda v jednom objektu…
Boží muka na břehu Zlatého potoka…
Vtipná značka: občas se nějaká trubka u zahrádky, ohrazené pletivem, pootočí a turista jde hned jinou uličkou, to je ale k popukání! Měla jsem tu čest…
Nad Řídečí…V pozadí kopce, odkud jsem přišla. Tady už jsem dobře cítila nohy a hlavně ruce…Zde značka vplula do lesa a jednotlivé byly od sebe vzdáleny cca 200m, takže jsem si zašla…ehm…4x.
Strom s podivnými výrůstky…
Jaro se blíží !!!
Při jedné z mých neplánovaných zacházek jsem narazila uprostřed lesa na tento zazděný vchod…
…v tomto dolíku
Pak jsem opět nalezla značku. Litovala jsem turisty, kteří tudy půjdou v létě, až budou listy stromů v plném růstu. Díky úžasnému nápadu, vést značku podél pole, jsem se brodila asi 500m bahnem (Tinu už jsem pak ani nefotila). Ještěže se v lese drží sem tam sníh a boty jsem si mohla o něj ošudlit. Příště půjdu po louce nad ním a na značku se napojím až u protějšího lesa…
Radost mi udělal každičký plod, byť loňský…
Značka se občas zjevila podél této pěšinky přes paseku…
Pro záběr Dubové hory s altánkem (černá tečka vlevo) jsem si vystoupala na louku…
Pak už se šlo víceméně z kopce až k hlavní silnici, vedoucí ke Šternberku, já jsem ji jen přešla a pokračovala po polních cestách k Babicím a odtud do Šternberka.
Mech na odlouplé kůře stromu…
Poslední fotka je opět z jedné menší zacházky. Posed stojí u lesa nad Krákořicemi…
Celá procházka (i s fotozastávkami a hledáním značek) trvala 6 hodin. Jsem moc ráda, že jsme s Tinkou konečně probádaly dlouho plánovanou trasu a přiznávám, že jsem jako zmlácená (a ještě tady ponocuju, abych to všechno sepsala!) a taky, že mě asi 100x za cestu napadlo ukrýt někde vak se sněžnicemi (to by mi Mirek dal! 
Všechny fotoúlovky jsou na rajčeti na tomto odkaze:http://acijka.rajce.idnes.cz/Chabicov,_Ridec,_Babice,_Sternberk…5.3.2012
