Stejně jako každý rok jsem jela pomáhat Martě a Milanovi na stánek na pardubickém závodišti. Potřebovali mě až od soboty, čehož jsem využila k páteční procházce po pardubických památkách a fotografování…
Perštýnské náměstí s radnicí…
Do Pardubic jsem dorazila v pátek ráno rychlíkem obtěžkána zavazadly. Zvažovala jsem, že je odložím do úschovny a zajdu si do města, protože jsem za celé roky z Pardubic znala jen a jen závodiště a bylo načase to napravit.Na nádraží stojí kulatý novinový stánek, kam vždycky chodím na rady ohledně spojů atd. Byla v něm milá důchodkyně, která mi podala potřebné informace a navíc mi sama od sebe nabídla, že si u ní můžu nechat kufr a nemusím platit na úschovnu.Do centra jsem odcestovala trolejbusem s batůžkem na zádech a s klidnou myslí. Dle rady hodné paní jsem vystoupila na 3. zastávce na Třídě Míru a přešla do Infocentra, které se nachází hned vedle Zelené brány.
Třída Míru (foceno od IC)
Zelená brána. Netuším, proč zelená, nic zeleného jsem na ní nenašla. Dveře vpravo za obloukem skrývají vstup do věže. Ještě měli zavřeno, proto jsem se rozhodla věž navštívit až cestou zpět…
Zelená brána s věží…tudy jsem prošla na Perštýnské náměstí s nádhernou radnicí a měšťanskými domy…
Sukova Třída. Napravo začínají Tyršovy sady a uprostřed nich leží zámek…
Tyršovy sady…Podél zdí jsem se dostala k zámecké bráně.
Pardubický zámek.Jak už to bývá, v září mají památky po sezóně a otevírací doba je poměrně kratší než o měsíc dřív. Tak se stalo, že kam jsem dorazila, bylo zavřeno a musela bych hodinu čekat. Navíc, jak jsem zjistila z tabulí, na pardubickém zámku nemají klasické prohlídky, zámek slouží spíše jako muzeum s různými expozicemi, konají se zde výstavy všeho možného.Protože mě výstava jiřin opravdu nezajímala, poprosila jsem paní u pokladny (otevírala až za hodinu, ale měla dveře otevřené), jestli by byla tak hodná a dala mi na lístek razítko. Stařena mi stroze oznámila, že si musím počkat, až otevře.Čekat se mi kvůli razítku nechtělo a na mé vysvětlení reagovala nepříjemně až útočně, tak jsem se sbalila a odešla. Hold nemůžou po světě běhat jen „pohádkové babičky“…
Paví princ…
Vrátila jsem se k věži, kde bylo již otevřeno a kde jsem získala pěkná razítka. Už si ani nepamatuji, kolik schodů jsem musela vyšlapat, ale stálo to zato…
Pohled z věže na Perštýnské náměstí…
Výhled na Třídu Míru…
Výhled na Kunětickou horu…
Kunětická hora teleobjektivem…jednou se k ní určitě podívám.
Věžní hodiny…
Symbol města…
Ve věži měli i pár místnůstek s historií a výstavou obrazů, moc se mi tam líbilo.Zpátky jsem se dostala opět trolejbusem a vyzvedla si kufr u mé pohádkové babičky. Zlatá paní…
Fotografie na rajčeti:http://acijka.rajce.idnes.cz/Pardubice…2.9.2011