Další den naší dovolené na chalupě v Jetřichovicích (České Švýcarsko) jsme naplánovali výlet k Dolskému mlýnu. Ráno mě Blanča s Ladikem bavili historkou „Jak skolit sršně“ a po nákupu čerstvého pečiva v místním obchůdku jsme vyrazili na cestu…
Z Jetřichovic jsme se vypravili po žluté turistické značce kolem Starého mlýna a údolím potoka Jetřichovická Bělá…
A jak to vlastně bylo se sršněm ? Kromě ucpaného odpadu ve sprcháči jsme zápasili i se sršni, kteří měli hnízdo nad naším pokojem a večer nám se bzučením lezli a naráželi do oken. Blanča chtěla večer vyvětrat a hned měli jednoho v pokoji (v té době jsem měla „půlnoc“) . K akci byl povolám i můj mužíček. Po ujištění, že sršni také píchají, vypukla minipanika, při které se vyděšený sršeň chtěl zachránit skokem do rozsvícené lampičky. Ladik hbitě hodil přes lampičku trenky 
Potok Jetřichovická Bělá
Už tady jsme si připadali jako v pohádce. Jemný písek, křišťálová voda, shluky rostlin, vlnící se ve vodě…
Pramen Sv. Huberta: voda byla hodně studená, ale osvěžující…Kluci se zabavili hrou na schovávanou (Lukášek se schoval tak dobře, že jsme ho tam málem nechali) a také nás přepadávali ze zálohy…
Dorazili jsme k místu zvaném Královský smrk, kde protéká řeka Kamenice a na břehu stál dětský tábor…Odtud je to k Dolskému mlýnu už jen 0,5 km.
Na tomto krátkém úseku se šplhavci vyřádí dosyta…
Řeka Kamenice s pískem jako na pláži…
Dolský mlýn…stačí přejít můstek přes řeku a stojíte u něj…
…tento můstek
Ano, právě zde se natáčela scéna z pohádky „Pyšná princezna“. Tady bojoval Miroslav se zbrojnoši a Krasomila je zavazovala do pytlů.
Dnes je z mlýna zřícenina a konečně se začalo něco dělat pro jeho záchranu. Před mnoha lety měl Dolský mlýn důležité postavení mezi mlýny v kraji, později sloužil jako výletní restaurace. Ještě před loňskými povodněmi se před dolním okénkem vlevo nacházelo mlýnské kolo, které zcela zničila povodňová vlna. Kolo je k vidění na pohlednicích, doufejme, že se mlýn brzy dočká nového…
Hřídel mlýnského kola
Uvnitř zříceniny: tato fotografie je složena z několika obrázků…
Naproti mlýnu jsme objevili staré WC…
Také ruiny, které turisté vyzdobili navršenými hromádkami kamenů. Naši kluci si postavili každý svoji a pak jsme je nemohli dostat ze zátoky, kde lovili maličké žabky do kelímku. Samozřejmě, že je brali opatrně a museli je pak zase pustit, přesto jsme se setkali s nevrlými pohledy opodál svačících turistů.Po posilnění bagetami (žabky jsme opravdu nekonzumovali), jsme vykročili po modré turist.značce k Srbské Kamenici. Koryto, kde se natáčela scéna na kládě, jsme již neměli chuť hledat, neboť jsme motivovali děti vším možným, abychom se dostali na chatu ještě dneska…
Naštěstí bylo po cestě několik lákadel: například častý výskyt bunkrů. Mužíček si v jednom zahrál na vojáka…
Ostatně- není se čemu divit, nacházíme se v linii opevnění z r.1938…
Chalupy v Srbské Kamenici…Tudy jsme prošli k hlavní silnici a pak jsme se rozdělili: chlapci a chlapi se vydali po krajnici na chalupu s bojovým úkolem „dát vařit brambory“ (a že to nebylo zrovna blízko) a my s Blančou na opačnou stranu najít IC, které se nacházelo 1 km od tohoto rozcestí.Díky tomu jsme se vyhnuly otázkám: „Kdy tam budem?“ „Až tam dojdem.“ „Kdy tam dojdem?“ „Až tam budem.“ A taky jsme si mohly v klidu popovídat bez věčného: „Mami toto, mami tamto…“
Na zpáteční cestě jsme ve Všemilech hledaly a našly skalní kapli Sv. Ignáze z r.1760…Naproti kapli stojí pískovcová boží muka.
Uvnitř kaple…
Všemily se taktéž proslavily natáčením pohádky „Pyšná princezna“. Švecův domek už sice nestojí, ale skála u jeho domu je stále na svém místě. Přiznávám, že tuto skutečnost jsem se dozvěděla až doma z internetu, v IC věděli pouze to, že švecova chalupa se nacházela někde v Českém Švýcarsku.Krásu vesničky dotvářejí staré roubené stavby, které dnes slouží především k rekreaci. Ve Všemilech se nachází velká jízdárna, kolem které jsme několikrát projížděli. Mít více času, určitě bych se zašla podívat na její obyvatele zblízka.
Na chalupě na nás čekali naši chlapci a chlapi, zvládli uvařit brambory a dokonce polévku z pytlíku!
Odpoledne jsme vyrazili auty ke srubům na Tokáni. Cesta vedla přes Rynartice a Dolní Chřibskou, kde jsme odbočili vlevo a dojeli k závoře s budovou IC. Místní mladý muž nám dovolil na kauci 100,- zajet auty přímo ke srubům. Přece jen toho měly děti dneska v nohách už dost a navíc Davča nám v autě usnul. Měli jsme však jen chvíli na průzkum, protože za půl hodiny se IC zavíralo a mladík přislíbil, že kdybychom nestíhali dojet do té doby dolů, peníze nám schová na předem určené místo (neprozradím kam
Na Tokáni se nachází bývalá hájovna a skupina srubů v alpském slohu. Dnes sruby slouží jako penziony a výletní restaurace. Když jsme si v únoru vybírali ubytování, jednou z možností byl také Tokáň. Přestože je tu krásně, byli jsme rádi, že jsme (kvůli dětem) zvolili Jetřichovice, protože toto místo je dost odřízlé, uzavřené lesy ze všech stran a je odtud daleko k místům, která jsme chtěli navštívit…Když jsme později dorazili zpátky k závoře, vyzvedla jsem na předem domluveném místě vratnou zálohu za vjezd a vrátila povolenky. Potěšilo mě, že se přece jen najdou poctiví lidé…
Další zastávkou bylo město Chřibská…
Kostel sv.Jiří v Chřibské…
Poslední zastávkou tohoto akčního dne byli Rynartičtí trpaslíci, aby je viděli také ostatní. O nich jsem už psala v předchozím článku…Velkou výhodou tohoto bohatě nabitého dne bylo, že kluci usnuli půl hodiny po tom, co jsme je uložili do postelí. Já si ani nepamatuji, kdy se má hlava dotknula polštáře a ani mi nevadilo rozsvícené světlo v pokoji. Co se mi ale hned následující ráno vybavilo bylo, jak manžel přišel do pokoje a chtěl po mě, abych ho prohlédla, jestli nemá někde klíště. Nebyla jsem schopná otevřít oči, natož abych na něm něco viděla (není zrovna holátko
Více fotografií naleznete na rajčeti:http://acijka.rajce.idnes.cz/Dolsky_mlyn,_Srbska_Kamenice,_Tokan,_Chribska…19.7.2011