Z fotosemináře u České Břízy jsme odjeli s Lenkou a Mirkem na jeden úžasný statek s mlýnem (z jistých důvodů tentokrát neuvedu víc), kde jsme přespali a druhý den fotografovali místní krasavce. Přece jen se nám nechtělo jet hned zpátky přes celou republiku a tak jsme navštívili pár míst…
Noc byla vskutku velmi dobrodružná: spali jsme na půdě starého mlýna, kde si místní jezdci vytvořili klubovnu. Za jiných okolností by se tam spalo výborně…Chystali jsme se ulehnout do spacáků, když nás z postelí nadzvedlo sršní bzučení. Jeden macek nám lítal kolem světla, rozhodli jsme se ho raději zneškodnit, aby se mu náhodou nezachtělo ustlat si u někoho z nás. Pátrali jsme po klubovně, avšak najít nějaký hubící prostředek se nám nepodařilo. Na stole stál jen lak na vlasy, tak jsme milého sršně trochu natužili. Fakt je, že jsme ho pak už nenašli, asi vážně ztuhnul.Pak pod námi začala „diskotéka ze 60.let“. Místní zaměstnanec, starší pán, vyhrával jako na candrbálu. Bavilo ho to asi hodinu a pak nastal vytoužený klid…Ovšem na chvíli. Sotva jsme zhasli a soudě podle dechu, Mirek s Lenkou usnuli, chtěli mě sežrat komáři. Potmě jsem nahmatala svůj repelent a napajcovala jsem se. Nezdálo se však, že by je to odradilo. Přetáhla jsem si spacák co nejvíc přes hlavu a únava mě přemohla.Ale ne nadlouho: probudila jsem se úplně slitá, jak bylo horko, okno zavřené a já celá zachumlaná. Převlékla jsem se, nacpala si špunty do uší a snažila se usnout.Už skoro spím, když se po mě cosi plazí. Fenka Píšťalka se rozhodla přemístit ke mě. Taktně jsem ji vyšoupla zpátky k Lence. Mám ji ráda, ale spát s ní nemusím.Zanedlouho přišla bouřka. Hromy pořádně práskaly a spustil se drsný slejvák. Myšlenky mi vířily: bude se dát zítra fotit?Pak začala bouřka utichat a mě znovu přepadl spánek. Nevím, na jak dlouho, ale probudilo mě šramocení za zdí, které přerostlo ve stěhování nábytku. Jak jsem se později dozvěděla, šlo o kuní rodinu, která tam dělala pořádný kravál. Těsně nad ránem dokonce rdousili nějakého holuba, byly to příšerné zvuky a při nejlepší snaze, se mi usnout už nezadařilo.O to víc jsem se nemohla dočkat rána…Vstávali jsme do slunečného dne a vrhli se rovnou na focení.
Kladrubský hřebec měřil 195 cm v kohoutku! Ještě nikdy se mi nestalo, že bych česala koně tím stylem, že vyskočím, zatnu hřeben do hřívy a pádem dolů češu…
WPB
ČT
P.R.E.
ČT
WPB
Velké díky Báře, Terce a Honzovi za předvedení koní…
A na závěr ještě jedno „zvířátko“. Takového motýla jsem viděla poprvé a po upřesnění kamarádky Šárky už vím, že šlo o Otakárka ovocného, který je u nás vzácnější a chráněný…
