Výšlap k rozhledně Klepáč, tyčící se na polské straně masívu Králického Sněžníku, jsme s Tomem plánovali od podzimu. Počasí nám vyšlo přímo ukázkově (tentokrát se žádná mlha, deště ani opary nekonaly) a nakonec jsme vyzráli i na nemožné značení turistické stezky…
V 6:30 jsem uháněla s Tinou a nezbytnou fotovýbavou naší Felicií směr Šumperk, kde jsem ve smluvený čas u nádraží kamaráda vyzvedla. Pokračovali jsme autem do obce Dolní Morava.
Zaparkovali jsme nedaleko restaurace „Na rozcestí“ a dál spoléhali už jen na své nožky…
Po přejití mostu, pod kterým protéká řeka Morava, která v těchto místech vypadá spíš jako běžný potok, jsme stoupali po úzké asfaltové silnici chatovou osadou Horní Morava, stále po modré turistické značce.
Šesti kilometrovou vzdálenost k rozhledně Klepáč jsme si zpestřovali fotografováním nejen okolí, ale také kdejakých zajímavých hmyzíků…Tento nosatý brouk byl legrační.
Housenka…co pěkného se z ní asi vyklube?
Tinuška musela kdekoho očichat…
Nad chatovou osadou se cesta stočila doprava k závoře, kde začíná chráněná přírodní rezervace Králický Sněžník.
U závory se nachází rozcestník „Pod Klepáčem“, betonový kříž, tabule, varující před padáním stromů a také „Prosba lesa“…Odtud je rozhledna vzdálena 4 km.
Po nějaké době jsme dorazili k hranici mezi Českou republikou a Polskem. Překvapilo nás několik vyvrácených tabulí. Těžko říct, zda jim pomohl vítr, zub času nebo vandalové. S pořádným značením stezky se tady taky nikdo moc nepáral. Rozcestník vpravo pod stříškou, jasně ukazuje směr k rozhledně, měli jsme však jít doprava.
Matoucí rozcestníky:
Vpravo český, který ukazuje rovně, přestože se mělo jít doprava.Vlevo polský, asi 10 metrů po překročení hranice. Vtipná cedule s modrým nápisem „Do wiezy“ ukazuje mírně do lesa, kde zřejmě vede sotva znatelná cestička, napojující se na tu, kterou jsme původně měli jít. Sotva znatelná říkám proto, neboť my jsme ji hravě přehlédli a pokračovali rovně v domění, že brzy narazíme na zelenou značku, vedoucí k rozhledně.Když se stezka, po které jsme šli, začala mírně svažovat dolů a zelená značka nikde, bylo nám jasné, že nejdeme správně. Vracet se nám už nechtělo, proto jsme se shodli na variantě jít dál a při nejbližší příležitosti odbočit vpravo do kopce.
Záhy jsme narazili na pramen Nysy Klodské a na lesní stezku, vedoucí vpravo vzhůru. Nějakou dobu jsme po ní šli, když jsem uviděla na stromě před námi podivný zelený nápis: ZOOm a šipku vpravo. Už jsem to považovala za další nepovedený vtip, když nás napadlo, že jen někdo neumí psát číslo 2. A ze ZOOm bylo rázem 200m.
Nastalo 200 metrové plahočení vysokou trávou mezi stromy a chrabaštím do prudkého kopce se psem v náručí…
A opravdu! Narazili jsme na stezičku se zelenou značkou…
…která vedla stále strmě vzhůru. Místy jsme zdolávali kamenité úseky.
Výhledy (především do Polska) stály za tu námahu…
A pak se před námi konečně objevila 26 metrů vysoká rozhledna Klepáč (1143 m.n.m.), Klepý či Trojmorski Wierch, což je název hory v polštině. Dešťová voda odtud stéká do řek, které ji následně odvedou do tří moří: Baltského, Severního a Černého.
Výstup na rozhlednu stojí za třesoucí se kolena a vyfoukané vlasy jedním směrem: výhled na Králický Sněžník (viz foto) či do Polska jsou úchvatné…
Před zpátečním sestupem jsme se občerstvili zásobami z domova…
Fajn bylo, že jsme za celou dobu potkali jen 3 turisty (už jsem nakažena Tomovým syndromem )…
Tinuška na hranici…
Klepáč ještě jednou…
Sestup proběhl již bez překážek a stále po zeleném značení až na hranici…
Scházeli jsme opět chalupářskou oblastí Horní Morava…Zde mě bohužel zastihl smutný telefonát od veterinářky, že naše želva Jiřinka dva dny po operaci (zadržená vejce) uhynula…
Pokaženou náladu a zbytky slz trochu zmírnil lov na slepýše…
Tina přemýšlela, jestli čichnout nebo radši nee…
Z Dolní Moravy jsme zamířili do města Králíky, abychom se informovali o možnosti návštěvy rozhledny na Křížovém vrchu a také se začaly ozývat naše žaludky. Ani s jedním jsme nepochodili. Rozhledna je otevřena pouze o víkendu a restaurace si zde udělaly v pondělí volno…Na oběd jsme se zastavili v motorestu Kocanda u Písařova a pak jsem Toma vysadila v Šumperku. Určitě se těšil pod sprchu, ale sotva vystoupil, unesla jej jeho Věrka jejich autem.
Vím, že si někdo může říct: nadělá se želvou…Měla jsem ji ráda a byla jsem smutná, že jsme o ni přišli (operace nebyla levná a nakonec zbytečná). Proto jsem si udělala s Tinou ještě procházku přes louky ke zřícenině hradu Brníčko, která se nachází nedaleko Zábřeha.
Nebudu se tady rozsáhle rozepisovat o zbytcích hradu a ani nemusím, pěkně ji popsal právě Tom, který zde byl loni v zimě s Věrkou.
Jak je vidět, z hradu toho opravdu moc nezůstalo…
Páni! I takové zbytky hradu byly pod lešením a na něm banda chlapů s vyhrávajícím rádiem! A cedule firmy SANOL nemá chybu! Chtělo se mi křičet: „Táhněte do háje, všichni pryč!“ poslední dobou mám na památky pod lešením nějak víc „štěstí“. Grrr…
Výhledy do kraje jsou odtamtud vážně hezké, to se musí nechat…
Ostatní fotografie jsem opět uložila na rajče:http://acijka.rajce.idnes.cz/Horni_Morava,_rozhledna_Klepac,_zricenina_Brnicko…30.5.2011/