Vždy mám velkou radost, když se podaří domluvit výlet našich rodin dohromady a vyrazíme všichni i s dětma. Tentokrát jsme se rozhodli pro Švýcárnu s bobováním, přestože jsme předem věděli, že nás nahoře čeká mlha (z tohoto důvodu jsem nebrala zrcadlovku, ale jen malý digitálek, proto berte kvalitu fotek pouze jako dokumentační). I tak jsme si výšlap užili a děcka se parádně vyřádily…
Atrakcí Karlovy Studánky je několikametrový zamrzlý vodotrysk…
Několik metrů vysoká ledová homole se nachází uprostřed jezírka u obecního úřadu a je vyhledávaným objektem fotoaparátů turistů i lázeňských hostů. Pořizujeme společnou fotku…
Podle pracovníků lázní se neobvyklý výtvor zrodil před lety neúmyslně: někdo zapomněl vodotrysk v zimě vypnout. Na jezírku se tak vytvořil velký rampouch a stále rostl. Vzhledem k nečekanému pozitivnímu ohlasu v dalších letech začali homoli vytvářet záměrně…
Koštujeme pramen v pitném pavilonu…
Z pitného pavilonu (vpravo) míříme na parkoviště u Huberta, kde jsme nechali svá auta. Odtud vyjedeme autobusem nahoru na Švýcárnu…
Čekání na autobus…
Na Ovčárně je hodně sněhu, měli by prodloužit rozcestníky…
Od Ovčárny vcházíme do mlhy, že by se dala krájet…
Děcka řádí v prokopaných sněhových tunelech. Během chvíle jsou zmáčení a to jsme teprve vyšli…
Ladik má sebou běžky a než na nich vyrazí, pořizuje nám společnou fotku…
Dnes je tu klid, žádné davy, takže si užíváme sněhu a čerstvého vzduchu…
Naše skupina mizející v mlze…
Dnes na Praděd nepůjdeme, ale na rozcestí odbočíme ke Švýcárně…
To se někdo má…
Chatu Švýcárnu vidíme, až když před ní stojíme…
Společná fotka, na kterou jsem se musela „přiklonovat“. Venku nebyl nikdo, kdo by nás vyfotil, zato uvnitř všichni…
Jídlo jako vždy skvělé…
Vracíme se stejnou cestou na Ovčárnu. Ladik vyráží opět na běžkách. Je rychlý, takže nás několikrát míjí tam a zase zpátky…
Nemůžeme se nabažit sněhu a prostě blbneme…
Rychlofotka s Ladikem, než nám zase pláchne…
A už zase valí…
Vyřádili se i rodiče a spokojení jsme byli všichni…