Protože naše dovolená zdaleka nekončí, přesouváme se z ostrova Brač na pevninu. Samozřejmě tušíme, že z klidu a ticha se vnoříme do rušného města, týdny měly být přehozené, bohužel ubytování opačně nebylo možné, neměli pokoje volné. Čeká nás týden v Gradaci…
Trajektem přeplouváme ze Sumartinu na Makarskou…
Plavba je klidná a trvá cca 50 minut…
Připlouváme do přístavu Makarska…
Všichni cestující se vyhrnou ven z trajektu (k autům na lodi smí jen řidiči), každý čeká na ulici a postupně, jak auta vyjíždějí ven, nasedají. Všechno se dost protahuje, ulice je ucpaná lidmi a auty, ale dočkáme se i my. Z Makarské míříme rovnou na jih do Gradace…
V 18:30 přijíždíme do Gradace a v pohodě najdeme náš apartmán. Parkovat můžeme přímo v zahradě…
Vítá nás paní domácí Ivana Čerkez a vede nás do apartmánu. Vše je pěkně zařízeno, čisto a útulno…
Stejně jako na Brači, dostáváme od paní domácí na uvítanou výborné sladké fíky. Chorvaté jsou úžasně pohostinní. 
Kousek od ubytování stojí kostel sv.Mihovila. Je krásný, ale nemusel by v 6 ráno vyzvánět jako na poplach. 
Ani nedoufáme, že by pláž byla poloprázdná. To se tady na pobřeží čekat nedá. Lehám si do stínu a snažím se spát,…
…zatímco Davča zdolává tuto nafukovací atrakci…
Z klimbání mě probere pojízdná prodejna melounů…
Další koupání již absolvujeme mimo město. Nejprve to zkoušíme na úplném konci Gradace (směr Dubrovník) u opuštěných polorozpadlých hotelů, kde jsou menší plážičky s velkými šutry, ale jak na pobřeží, tak ve vodě je binec (igelity, železa ze zábradlí, atd.).Další den testujeme jít za město směrem na Brist. Obě města spojuje betonový chodník, po kterém se dá pohodlně dojít přes Brist až do obce Podaca a ještě dál. Poprvé to zapíchneme na menší pláži u restaurace. Ve srovnání s plážemi přímo ve městě, je tu o poznání klidněji…
Po vykoupání a slunění, zatímco synek pozoruje mořské živočichy (vždy jsou v pořádku navráceni do moře), odcházím na průzkum pláží do Bristu…
Při procházce mě fascinují pohledy na Gradac a horu nad ním…
Výšlap do hor máme již naplánovaný. Můžeme si vybrat ze dvou vrcholů: Sveti Ilija nebo Sv.Paškal…
Mezi Gradacem a Bristem se dají majít menší pláže, takže pak chodíme už jen sem…
Pokračuji dál do Bristu (došla jsem někam za kostel), ale musím říct, že mě toto místo neuchvátilo. Menší pláže, mola, spousta betonu…
Západ slunce v Gradaci…
Přátelé pro nás před 3-mi týdny ukryli v Gradaci poklad. Dostáváme nápovědu formou sms: “Poklad se nachází v blízkosti tobogánu.”
Při hledání zažíváme spoustu legrace. Nemusím zdůrazňovat, že se naše pátrání neobejde bez udivených pohledů kolemjdoucích i sedících na pláži.
Jedno ráno vstávám v 5:30 a vyrážím na focení města. Padá mi brada, když vidím, že se v tuto brzkou ranní dobu pláž plní lidma, někteří hbitě pokládají lehátka či ručníky, aby měli “rezerve”, u restaurací se uklízí, dokonce 2 lidé jsou již v moři…
Palmová promenáda je tu pěkná…
Nejlepší zmrzlinu mají tady. Zmrzlinář tu dokonce se zmrzlinou žongluje a předvádí různé další kousky (ale až večer)…
Na malém náměstíčku u přístavu narazím na fontánu s čůrajícím chlapečkem…
V přístavu je živo. Rybáři dorazili se svými úlovky…
Kdo chce mít čerstvé ryby, musí si přivstat. Během chvíle jsou totiž rozprodány. Nejvíc nakupují místní lidé, ale mezi lidmi ve frontě se našli i dovolenkáři…
Pohled na přístav z vyvýšeného místa…
Kostel Sv.Mihovila, který po ránu vyzvání jako na poplach…
Na vrcholu tohoto pahorku kousek za kostelem najdete památník z r.1972, na které stojí: “Ze srdce života a dechu a snů a krve a prachu září svobodou věčné moře a kámen”…
Pohled od památníku na náš oranžový apartmán a hory, kam se následující den vypravíme…
2.8. máme ve 4:30 budíček a vyrážíme do hor. V plánu je výstup na horu Sv. Ilija…
Vycházíme za naprosté tmy. Město se utápí v tichu, že by bylo slyšet špendlík na zem spadnout. Stezka na vrchol měří 4,7 km a je hodně náročná. I přes plánování této trasy z domova a čtení doporučení, jsem podcenila přípravu: množtví vody, které jsme si vzali sebou. Připadalo mi, že táhnout nahoru 1,5 litru na osobu je moc. Sekla jsem se. Terén je náročný a jakmile se dostanete do sedla, opře se do vás prudký žár, který vás vycucne natotata…
Pod nohama nám běhají ještěrky, uskakují koníci a na stromech zvučí cikády…
Cestou potkáváme 2 čechy, od kterých sklízím uznání. Něžné stvoření by tu prý nečekali…
Najít značku v této kamenité změti je občas oříšek…
Jedna cikádí krasavice se nechala zvěčnit, modelka…
Stezička nahoru vede mezi kameny a trnitými keříky. Je dobré mít dlouhé kalhoty, ale v tom žáru dlouho nevydržím a nahazuji kraťasy…
Čím výš stoupáme, tím se nám otevírají nádhernější výhledy…
Pohled na Brist a Podacu…
Výstup nám zabere 2,5 hodiny, přesně dle ukazatele…
Vrchol Sv.Ilija (773 m)…
Zápis do vrcholové knihy nesmí chybět…
Otevírají se před námi krásné výhledy. Třeba na Bačinská jezera, poloostrov Pelješac a z oparu vystupuje i nejvyšší hora Chorvatska Sv.Jure…
Na vrcholu kromě kochání slupneme svačinu a protože nám vody v batůžcích ubývá a slunce nás spaluje, brzy se vydáme na sestup…
Podaca a Brist…
Joooo, dali jsme to!
V dáli se vzpínají vrcholy hor v Bosně-Hercegovině…
Sv.Jure
Při sestupu jednou sejdeme níž, než bychom museli, značky se našim pohledům jaksi vyhýbají…
Držíme se pěšiny podél kamenné zídky a ta nás dovede na naši stezku…
V tomto místě vodou už hodně šetříme a těšíme se do stínu pod horou…
Začíná prudký serpentinový sestup…
Výhled na Gradac…
Čekají nás serpentiny…
Rychle do stínu…
Zde už jsme u rozcestníku pod horami…
Poslední pohled na město Gradac, než nám jej skryjí stromy…
V divočině natrefíme na 2 mandlovníky…
Neodoláme…
Brzy budeme u hřbitova…
Vchod na hřbitov…
Cestou ještě koštujeme fíky. Po příchodu do apartmánu se s Davčou málem přerazíme, jak bereme vodovod útokem a je nám šumafuk, že nejde o vodu z obchodu (nic nám z ní nebylo)…
Z Gradace podnikneme několik výletů. O nich budu psát v následujícím článku…
Zde je odkaz na více fotografií v Gradace a okolí, návštěvy Dubrovníka a různých letovisek…https://acijka.rajce.idnes.cz/Gradac,_Dubrovnik,_Strnj,_Blato,_Vranske_jezero,_Kruscica-Tribanj,_Karlobag,_Senj…29.7.-6.8.2017