V minulé reportáži jsem popsala naše putování okolo Plitvických jezer, nyní nastává přesun z Poljanaku do Splitu, kam míříme do přístavu na trajekt, který nás přepraví i s autem na ostrov Brač…
Do Splitu přijíždíme ve 13:30 a přes centrum se suneme po metrech. Je to opravdu zkouška nervů, celé město je ucpané proudy aut, motorek a autobusů a všichni se hrnou do přístavu…
Po nějaké době se i my dostáváme do přístavu a řadíme se za pomoci ukazatelů BRAČ a zaměstnanců přístavu do správného pruhu. Jsme ze všeho docela vyplašení, protože trajektem s autem cestujeme poprvé. Info mám od přispěvatelů na fóru a řídím se tedy jejich radami. Po zaparkování uháním do hlavní haly zakoupit lístky. Šlo to jako po másle, za chvíli se s nimi pyšně vracím. 
Místo se dá najít v klimatizované místnosti s barem, ale my jdeme nahoru, abychom měli pěkný výhled a vítr ve vlasech…
Ve 14:15 zvedáme kotvu, odplouváme a je to paráda…
Split se vzdaluje, trajekt se nepotápí a my se nakonec uvolníme a vychutnáváme si plavbu, která trvá 55 minut (mám v sobě homeopatikum Cocculine, protože mi na lodích bývá špatně)…
Sledovat racky, doprovázející loď, se nám nikdy neomrzí…
Přijíždíme k molu v Supetaru, což je hlavní město ostrova Brač…
Z přístavu už jedeme dle instrukcí Cestovní agentury, přes kterou jsme zakoupili týdenní pobyt. Jakmile spatříme Lidl, děláme nákup, protože z místa našeho pobytu máme nejbližší obchod 10 km…
Serpentiny nás vyvedou nad Supetar a já pořizuji fotografii. Pevně doufám, že nám vyjde den, kdy si tohle město pořádně prohlédneme. Tento rok to ale nebude. 7 dní na ostrově je strašně málo a nedá se stihnout vše…
Míříme na jih ostrova, kde již žádné asfaltové cesty nejsou a poslední 4 kilometry kodrcáme po úzké šotolinové prašné cestě, která vede po útesech, klikatí se, stoupá a klesá…
Docela adrenalin, hlavně, když se potkáte s protijedoucím autem a jeden z vás musí couvat. 
Následně každý den děkuji za naše SUV…
Pod svahy jdou z cesty spatřit nádherné pláže (které v budoucnu prozkoumáme)…
Příjezd do našeho druhého domova (ano, domova, zamilovali jsme se do tohoto místa okamžitě)…Pan domácí nám uvolňuje své místo na parkování a je to masakr, trefovat se mezi tyčky. 
Scházíme od parkoviště k domu…
A jsme na místě. Vybrala jsem toto místo kvůli klidné oblasti (poblíž jsou pouze 3 další domy) a nádherné pláži a záměrně neuvádím jeho název, protože se sem hodláme vracet a nechceme o tuto robinzonádu přijít…
Náš apartmán se nachází vedle bytu domacích…
Dostáváme menší byteček, který pro nás 3 naprosto stačí. Všude je čisto, útulno a majitelé moc prima…
Po nejnutnějším vybalení se nemůžeme dočkat pláže. Zde je pohled na dům přes sousedčiny vinice…
Bože, to je nádhera! A nikde nikdo! Naše robinzonáda může začít…
První 2 dny si jen užíváme na pláži a seznamujeme se s rodinami z vedlejších bytů. Davča nachází kamarády: dvojčata Štefana a Denise ze Slovinska a protože mají maminku češku, brzy není jazyková bariéra překážkou. Největší legrace nastává po projetí trajektu…
Pláž s oblibou navštěvují otakárci. Chodí cucat slanou vodu z kamenů…
Denisa nás učí lovit chobotnice. Jsou to pro nás nejzajímavější mořští tvorové…
Často jsme ve vodě déle jak na souši, neúnavně šnorchlujeme a užíváme si klidu zde…
Majitelé jsou velmi pohostinní. Dnes máme k obědu sardinky…
Po obědě si ráda užívám chvilky slunění na terase. Výhledy na moře a ostrov Hvar se nikdy neomrzí…
Ráno bývám na pláži vždy první, během dne se přidá pár sousedů nebo připluje loďka. Tento člun vlastní náš pan domácí a často s ním rybaří…
Dají se ulovit nejrůznější kousky…
Tohle je naše největší chobotnice. Vždy si je v kyblíku ochočíme, pomazlíme a pak krásky putují zpátky do moře…
Konečně se mi podařilo přemluvit rodinu na pár společných fotek ze stativu…
Parádně si tu vyhraji focením na dlouhý čas…
Pobyt zde na ostrově pro nás neznamená jen povalování na krásné pláži. V plánu máme pár výletů a já sama po ránu nikdy nezahálím. Třeba tyto záběry jsem pořídila v 6 hodin ráno při výšlapu na vrchol kopce nad naším domem. K výstupu jsem využila další část šotolinové cesty, po které se dá za 5 kilometrů najet na nejbližší asfalt (nejbližší obchod 15 km)…
Pohled z vrcholu na ten náš kousek ráje…
Ráda pátrám po cikádách. Je s nima legrace, jak se snaží být nenápadné a sklapnou vždy, když se člověk přiblíží. Mám trpělivost, takže vždycky zase spustí a tak ji najdu po zvuku. Jsou zajímavé a jejich zvuk mi vůbec nevadí. Na pláži mě krásně uspávají…
Náš pan domácí je kromě rybáře také zapáleným myslivcem. V horách nás vzal na místa, kde ze svých posedů číhá na divočáky…
Od domácích si vždy necháme poradit ohledně míst, která chceme navštívit. Takto jedeme s panem domácím na výlet jeho Vitarou. Se slovy, „Ať si nemusíte huntovat vaše nové auto po šotolině“, nás nakládá k sobě a vyrážíme. Máme totiž stejnou cestu. On jede do Nerežišče vyzvednout jehně, které bude grilovat pro všechny hosty v domě a my chceme vidět skalní útvar „Koloć“, který leží nedaleko vesnice…
Vyloží nás na rozcestí a zbytek si dojdeme s tím, že máme sraz za hodinu ve vesnici u kostelíka s borovicí…
Zde na Brači využívají ovečky tyto kamenné mohyly k úkrytu před horkým sluncem…
Díky aplikaci v mobilu Mapy.cz skalní útvar najdeme. Z cesty totiž není vidět přes různé stromy…
Jsme na místě: skalní útvar Koloć (Koláč). Útvar se skládá z vápence a dolomitu. Vysoký je 11,4 m a průměr otvoru je 10,6 m. Abych jej vyfotila z dálky, musela jsem se prodrat těmito trnitými křovinami…
Ze strany od cesty mezi zídkami je Koloć přístupnější…
Pokochání, pár záběrů, svačina a můžeme se vydat zpět do vesnice…
Vesnice Nerežišča je odtud vzdálená cca 2 km…
Míjíme kostelík Sv.Jakova…
Čas do odjezdu využijeme k procházce vesnicí a také na nákup. Líbí se nám místní kamenné domy…
Na náměstíčku v obci Nerežišča se nachází malý kostel Sv.Petra a Pavla z přelomu 13. a 14. století s místní raritou: Z apsidy kostela vyrůstá miniaturní borovice stará přes 200 let. Zakrslý exemplář borovice černé je chráněný jako přírodní vzácnost. Díky ní je kostelík nejčastěji fotografovaným objektem ve vesnici. Zde máme sraz s domácím a odveze nás zase domů…
Stíháme ještě k moři a mezitím se griluje jehně. Po návratu z pláže jsme všichni hosté svoláni k jednomu stolu a podává se jehněčí (domácí si ze mě dělá legraci, že jen bračská jehňata mají 6 nohou
Další výlet, který jsme na Brači podnikli, je návštěva města Bol s koupáním na různých plážích a také na nejvyhlášenější pláži Zlatni rat…
Parkujeme na placeném parkovišti v borovém háji a dál pokračujeme pěšky s přestávkami na koupání na různých místech…
Zlatni rat nadohled…
Pláž je dlouhá 630 m a má svůj typický tvar jakéhosi trojúhelníkového rohu a je tvořena drobnými oblázky. Mořské proudy si s nimi každý den pohrávají, a tak se tvar této pláže průběžně mění : špice je někdy zatočená doprava a jindy zase doleva…
Na špici…Samozřejmě je tu hodně turistů, ale najít místo se v pohodě dá. Nejlepší je sem dorazit co nejdřív ráno, než sem začnou čluny navážet turisty z kotvících lodí. Se synem jsme si tu krásně zapotápěli. Vstup do vody je překvapivě strmý a pohledem pod hladinu je vidět, jak vysoký tento mořský „val“ oblázků je…
Pohledem vzad ke špici obdivujeme krásu nejvyšší hory ostrova Brač: Vidova gora…
Na Zlatnim ratu si přijdou na své milovníci adrenalinových vodních sportů. Nabízí se let padákem za člunem (do toho zatím se mnou nikdo nechtěl jít), či jízdy za člunem na nejrůznějších matracích, banánech, atd. Davča se mnou nechal zlákat na „Crazy ufo“ a věřte, že nám 5 minut bohatě stačilo (80 kun/os).Kapitán vzal manžela do člunu a ten nás za jízdy fotil. Jen jsem trnula, aby nevypadl z lodi s mou fotovýbavou.Je to fičák! Ufo skáče po hladině, hrnou se na nás přívaly vody a namoženou ruku cítím ještě týden…
Město Bol je nádherné. Letoviskem vede široká promenáda, z velké části přes borový les, a je lemovaná hotely, restauracemi a mnoha stánky s pěknými místními suvenýry, např. z bračského mramoru…
A mají tu nejlepší zmrzlinu na ostrově…
Dnes pátráme po obchodech a navštívíme jich hned několik, abychom pro příště věděli, kam pro co jít. Nad touto ulicí se nachází menší parčík se stánky zelinářů a ovocnářů. Tam koupíte nejlepší ovoce a zeleninu na ostrově. Zvlášť výborná jsou masitá rajčata „volské srdce“, která se dají sehnat jen na Brači…
Manžel ještě stále posílá domů a kamarádovi pohledy, takže pošta je pro nás tradicí a povinnou zastávkou…
Jednou v podvečer vyjíždíme autem na nejvyšší vrchol ostrova Vidova Gora (778m) a kocháme se výhledem na okolní ostrovy, pevninu, město Bol a Zlatni rat…
Zlatni rat v zapadajícím sluníčku…
Restaurace na vrcholu už není v provozu, ale výhledy z Vigovy Gory vás i tak okouzlí. Vidět jsou ostrovy Hvar, Vis, Korčula, Mljet a Lastovo…
Na vrcholu docela fouká a v podvečer se rychle ochladí, proto je lepší mít sebou větrovku…
Kromě bývalé restaurace a pozůstatků kostela najdete na vrchole hory telekomunikační věž a 2 strážní věže (hlídka se tu pravidelně střídá a hlásí se požáry). Běžně se nahoru šplhat nesmí, ale to bych nebyla já, aby se mi nepodařilo přemluvit pana strážného.
Díky jeho svolení máme možnost sledovat krásný západ slunce nad ostrovem Brač a v dálce i nad Šoltou (zespoda totiž není přes stromy západ vidět)…
Jedno odpoledne se vznítil les na protějším Hvaru a po uhašení se z Hvaru čmudilo ještě 2 dny. V Chorvatsku jsou požáry časté a místní se jimi příliš nestresují, berou je jako skutečnost, že patří k životu zde…
Jelikož mi kapacita jedné reportáže nedovolí víc znaků, musím Brač rozdělit do dvou článků. Pokračování najdete zde:http://fotozinkova.blog.cz/1901/dovolena-brac-chorvatsko-2-cast-22-29-7-2017
Více fotografií z ostrova Brač nejdete na tomto odkaze:https://acijka.rajce.idnes.cz/Dovolena_CHORVATSKO_2017-_Brac…22.-29.7.2017