IRSKO 9.část: Benbulben, Benwiskin Mountain, Horseshoe, Dore Lower, restaurace Langs v Grange, odlet…9.-10.5.2015

Dnes nás čeká poslední den plný dobrodružství v této krásné zemi, večer balení a další den návrat domů. Poslední den jsme si mínili náležitě užít a také jsme si jej užili. Navíc počasí vyšlo jako malované, co víc si přát…Mrkající

V 11 hod odjíždíme do Tesca v centru Sliga na nákup dárků pro rodinu a pak přes Drumcliff s malou zastávkou v restauraci, kde chce Míla ukázat Davčovi velké akvárium…


Potom přejíždíme na parkoviště pod Benbulbenem a vydáváme se na procházku po vyštěrkované cestě. Tady v Irsku je téměř všechno oplocené a turistických tras, na jaké jsme zvyklí u nás, tu moc nenajdete…

Stolová hora Benbulben (579m) je dominantou zdejšího kraje. Dá se na ni vystoupit, ale z opačné strany, na což dnes už nezbyde čas. Míla má v plánu se s námi projít po značené štěrkové cestě podél hory. Pociťuji neskutečnou touhu se té hory dotknout a kamarádovy plány berou rychle za své…Úžasný

Za chvíli jsme už za plotem a ocitáme se v tajuplném lesíku, kde jsem naprosto u vytržení…

Na úpatí hory kvetou hlodáše evropské a krásně medově voní…

Začíná pořádný stoupák…

V půli kopce nás čeká překvapení v podobě oveček, které se tu volně pasou…

Pohled vzad při stoupání…

Brzy nás Davča nechává za sebou a bere to tryskem vzhůru se šnekem v ruce…Usmívající se

Začínají se odkrývat daleké výhledy…

Na obzoru se rýsují útesy Slieve League…

Výstup dává zabrat nám všem, jen Davča si sedí nahoře a houpe nohama. Překvapil, hošík…Mrkající

Výhledy stojí za tu námahu, nelituji ani na vteřinu…

Ještě kousek a dál to nepůjde. Nad námi se tyčí kamenitá špička hory Benbulben…

Poslední metry jsou opravdu vyčerpávající a musíme dávat pozor. Nejeden lezec se tu v kotrmelcích řítil dolů a nedopadlo to pro něj dobře…

Hora osahaná, můj sen splněn a teď se budeme kochat…Úžasný

Svahy hory jsou schůdné hlavně pro ovce…

Při sestupu dostávají kolena docela zabrat. Všimněte si plotu. I sem se někdo štrachal, aby oplotil horu, to snad není možný…Smějící se

Malá pauza než půjdeme dál…

Davča už si lebedí dole na kmeni pohádkového lesa a já neodolám, abych si trošku nezaportrétovala…

A tak mi postupně musejí chlapi pózovat…

Uznejte: na takovou nádheru člověk u nás nenarazí…

Tady bych se s klienty dosyta vyřádila…

Pokračujeme podél lesíka k cestě…

Stačí trochu popojít a hora vypadá pokaždé jinak…

Přelezeme plot a jsme na cestě. Už v tom začínáme mít praxi…

Vyštěrkovaná cesta vede od parkoviště cca 2 km na točnu a stejnou cestou se musí jít i zpátky…

Cesty se zpevňují i ve smrkových lesích…

Vlivem častých srážek je všechno v přírodě potaženo mechem. Po návratu na parkoviště odjíždíme o kus dál na místo, kde nám chce kamarád ukázat vodopád a důl…

Cestou se kocháme krásou hory Benwiskin

Před námi se tyčí Benbulben (na špici vpravo jsme před chvílí seděli),…

…který musíme objet…

Opět jsou tu všude ploty kvůli ovcím…

Benwiskin (vlevo nahoře), Truskmore (vpravo nahoře) a Gleniff Horseshoe Valley (vlevo dole je vidět jeskyně)…

Parkujeme poblíž ruiny bývalé školy v údolí Gleniff Horseshoe Valley

…a zase přelézáme plot…

Teprve v půli cesty Míla zvesela prohlásí, že tento pozemek patří farmáři, který dříve střílel po turistech ze vzduchovky. Vláda se s ním prý dohodla a platí mu ročně nějakou částku, aby pouštěl turisty k vodopádu…

Brzy po nás dorazila dodávka s partou lidí, kteří se vydávají na výstup k jeskyni…

Běžně se tu dají nalézt zkameněliny mušlí…

Tato zkamenělina mi připomíná otisk ryby…

Hledání nás hodně baví, neustále pátráme očima po zemi a Davča je ve svém živlu. Mílovi je jasné, že tímto tempem do dolu nedorazíme a tak se nestresujeme a užíváme si tohoto magického místa…

Je tu rozhodně co obdivovat. V horách pramení potok, který zde tvoří pěkné kaskády a vodopády…

Nejníž stéká největší z vodopádů…

Vracíme se k autu a kam že to jedeme? No přece na ryby! Úžasný

Davčovo velké přání bylo jet se strejdou na ryby, protože ví, že na ně jezdí a chtěl si vyzkoušet, jaké to je rybařit na moři. Vzal nás na své místo v Dore Lower na poloostrově Ballinfull…

Na tomto kouzelném místě si užijeme poslední odpoledne v Irsku…

Zatímco se chlapi baví nahazováním, pobíhám s nadšením po útesech…

Podobných záběrů mám spousty a měla jsem opravdu problém s výběrem do článku…

Chvíli se mi daří plížit se co nejblíž k rackům, ale nemají tolik trpělivosti jako já a odlétají…Smějící se

Vlny, vlnky, vlnečky…parádně se tu tříští o skály a to mě hodně baví. No jo, je tu příliv…

Od kamaráda víme, že není zrovna ideální doba na chytání ryb. Dnes ale nejde o to chytit rybu, ale zažít rybaření na útesech…

V puklinách na útesech se vytvořila jezírka a v nich můžeme pozorovat různé živočichy a rostliny…

Chlapi rybaří…Usmívající se

Přestože mu ryba neskočila na háček, Davča má z rybaření zážitek…Úžasný

To vám bylo napětí, když něco na háček skočilo. Davča se chlubí ulovenou chaluhou, Bob ochrstnutou nohavicí…Smějící se

…a Míla propíchnutým prstem. Když se navíc před námi vynoří tulení hlava, je jasné, že rybu dnes nevytáhnem… Smějící se

Po sbalení nádobíčka ještě zkoumáme útesy. Kamarád nám ukazuje jezírko, kam se v létě chodí koupat. Zde se mezi skalami voda prohřeje a nemusí mít na sobě neopren…Úžasný

Jezírko je vážně pěkné a lemují jej zelené řasy…

Vítr na něm tvoří pěkné vlnky…

Stoupáme po skalách jako po schodech…

Ještě jeden pohled na místo našeho rybaření v Irsku…

Vracíme se po pobřeží k autu. Je čas na teplé jídlo…

V těchto místech vyvěrá železitý pramen a barví útesy do oranžova…

Davčovi se odsud vůbec nechce…Usmívající se

Na jídlo odjíždím do restaurace Lang’s v Grange

Poslední večer a poslední večeře. Zveme kamaráda na večeři jako poděkování na úžasné zážitky, které jsme díky němu mohli v Irsku prožít. Později mu věnujeme fotoknihu z našeho pobytu u něj, plnou fotografií ze všech výletů…Usmívající se

Kromě rozloučení s Irwinovými pozdě večer stihneme ještě společnou fotku s Mílovou spolubydlící Zane. Je čas na rozloučení i s ní, protože ráno bude v práci a my na cestě na letiště v Dublinu…

10.5. vstáváme v 6 ráno a po dobalení posledních věcí vyrážíme v 7:20 na letiště. Cesta po dálnici nám zabere nějaké 2 hodiny…

Kamarád nás doprovází do odbavovací haly, kde se loučíme a děkujeme za vše…

Dublinské letiště je opravdu veliké…

Naše letadlo čeká na své pasažéry…

Před vyzváním k nástupu na palubu máme ještě čas zajít do obchůdků a za poslední peníze kupujeme nějaké čokoládky. V našich zavazadlech nesmí chybět irské máslo, na kterém jsme tu získali závislost a které jsme nakoupili cestou…Usmívající se

Jsme ve správném letadle, můžeme vzhůru do oblak. Ve 12:10 najíždíme na ranvej a řadíme se do fronty za ostatní letadla…

Na ranveji stojí fronta letadel různých společností v řadě za sebou a postupně čeká na start. Tohle vidíme úplně poprvé a docela nás to pobaví. Moc se nám líbí takto zblízka sledovat letadla při startu..

Ve 12:35 se odlepujeme od země a loučíme se s Irskem…

Dublinské letiště se rychle vzdaluje a brzy pohled dolů zahalí mlha…

Míjí nás jiný Aer Lingus…Vždy jsem měla létání ráda, ale po několika tragických incidentech, co se ve světě nedávno udály, si létání nedokážu na 100% užít, což mě samozřejmě mrzí. Hodně nepříjemně nám bylo cca 15 minut po startu, kdy mi manžel hlásil, že právě zahlédl pilota, jak vyšel z kabinny a zavřel se na wc. To mě docela jímala hrůza, zvlášť když docela dlouho na wc setrval a pak klepal na dveře kabiny a my viseli pohledem na dveřích, zda mu otevře letuška, páč jsme si nevšimli, zda vešla dovnitř. Otevřela a vyšla hned ven. Uf…

ČR poznáme snadno: na polích převažuje řepka…

Jsme nad Prahou, vidíme zřetelně Karlův most…

Klesáme hodně rychle a tu pilot začne provádět jakési otočné manévry, při kterých mi opět tuhne krev v žilách. Docela drsně to s námi klopil těsně nad přistávací plochou, měnil směr, no byla jsem na omdlení. Tento let bych asi raději vynechala…Mrkající

Nad Ruzyní rychle klesáme. Ano, Ruzyně. Za mě toto letiště bude vždy a jen Ruzyně…

Slzím radostí. V 15:30 jsme v pořádku dole…
Tento den padne celý na přepravu domů. Cesta z Prahy nám zabere více času jak celý let. Teprve v 19:30 nás vyzvedávají rodiče na nádraží v Olomouci (výluka na trati Olomouc-Šternberk je až do 15.5.) a ve 20 hodin jsme v pořádku doma a plni krásných zážitků z cestování po Irsku…Jestli ještě váháte, zda tuto zemi navštívit, pak říkám: rozhodně ANO. Úžasný
Více fotografií z těchto dní naleznete na tomto odkaze:http://acijka.rajce.net/IRSKO_9.cast_Benbulben,_Benwiskin_Mountain,_Horseshoe,_Dore_Lower,_Grange,_letiste_Dublin…9.5.2015