Osmý den našeho pobytu v Irsku odjíždíme v 10 hodin na sever. Cílem tohoto dne je túra po Slieve League Cliffs. Jde o 601 metrů vysoké útesy (nejvyšší útesy v Irsku a také v Evropě), které se nacházejí na jihozápadním pobřeží v kraji Donegal. Ačkoli jsou méně známé než Cliffs of Moher v kraji Clare, útesy Slieve League dosahují trojnásobné výšky…
První zastávkou je město Donegal. Napoleonská kotva a řetěz z francouzské fregaty Romaine souvisí s Napoleonovou neúspěšnou invazí r.1798, zatčením irského vlastence Wolfe Tone a následnou smrtí a v pozdnějších letech slavnou bitvou u Trafalgaru admirála Horatio Nelsona…
Na okraji města Donegal, kde se řeka Eske spojuje s Donegal Bay, se nachází zřícenina františkánského kláštera Donegal Friary z 15.století. Leží jen kousek od hradu O’Donnell…
Procházíme se ruinami a obdivujeme staré náhrobky a kříže. V roce 1601, během devítileté války mezi Alžbětou I. a náčelníky Tíra Conailla a Tyrone, byl klášter těžce poškozen. Fragmenty kostela a arkády kláštera jsou vše, co z tohoto bohatého kláštera zbylo…
Krátká procházka Donegalem: Donegal Parish Church…
Donegal Castle
St. Patrick’s Church na Main Street, řeka Eske…A potom již odjíždíme z města na západ…
Bruckless je malá vesnice poblíž Killybegs s vynikající polohou a s výhledem na krásný Donegalský záliv. Vesnici dominuje kulatá věž u kostela St Conal’s…
Před přístavním městem Killybegs spatříme rekonstruované „malé kamenné buňky“ známé jako „clocháns“ (Míla zírá, minule tu prý ještě nebyly). Tyto budovy připomínající úly byly klášterními osadami a během svého hermetického života v nich bydleli jeden nebo i několik mnichů…
Killybegs je největším rybářským přístavem v Irsku. V přístavu můžete vidět mnoho rybářských lodí z celého světa a my se vydáme na prohlídku…
Jedná se o přírodní hlubinný přístav s hloubkou 12 metrů. Přístav Killybegs je domovem všech největších irských trawlerů středních vod, stejně jako skromné flotily bílých ryb, ale také zpracovává jiné druhy přepravy (smíšené speciální náklady a soukromé výletní lodě). V posledních letech se stal hlavním přístavem pro dovoz větrných turbín (plynárenské a ropné vrtací soustavy)…
Rackové si tu lebedí a číhají na vracející se úspěšné rybářské výpravy…
Po odjezdu z města stavíme na vyhlídkovém místě u silnice. Pláž Fintra leží na okraji Killybegs a je považována za jednu z nejbezpečnějších pláží v Irsku…
Přijíždíme ke Slieve League. Po útesech stoupá úzká klikatá asfaltka až k malému parkovišti za jezerem Lough O´Mulligon, kde končí. Dál se dá jít pouze pěšky…
Parkoviště v dohledu. Za chvíli se před námi otevřou nádherná panoramata…
S nadšením se vydáváme na několikahodinovou túru po útesech…
Fotka na vyhlídkové terase, zakoupení krásné kamenné magnetky na památku a jde se dál…
Kromě toho, že nabízí úžasný výhled, má nejvyšší vrchol Slieve League (601m) historickou hodnotu. Bylo to posvátné místo ještě předtím, než přišlo křesťanství do Irska a poté sloužilo jako místo křesťanské pouti po více než 1000 let…
Mílovi praskly brýle, tak má aspoň fotku na památku. 
Máme radost z krásného počasí, i když vítr je silný. Ale máme azuro, v což jsme ani nedoufali a to je hlavní…
Pohled zpět k parkovišti…
Na vrchol musíme ujít 4,5 km…
Nemůžeme se nabažit krásných výhledů. Fotka zdaleka nevystihuje majestátnost útesů tak, jak jsme je vnímali naživo my…
Dolů teče několik vodopádů a najdou se tu i jeskyně…
V posledních letech se začaly budovat kamenné chodníky. Zatím zpevňují nejtěžší úseky…
Výhledy jsou nádherné a já téměř bez přestání fotím. Fotek mám hodně a dalo mi pořádně zabrat se rozhodnout, které sem vložit…
Už když jsme k útesům přijížděli, divil se kamarád, co je to nahoře za bílé tečky (posledně to tu prý nebylo). Vypadaly jako stáda ovcí, které jdou za sebou. Nahoře zjišťujeme, že jde o veliké bílé pytle plné kamenů na tvorbu chodníků…
Míla běží po útesech jako kamzík a neustále na nás musí čekat. No jo, on tu byl už několikrát, zato my si výhledy vychutnáváme. Také nemůžeme skrz Davču jít rychleji. Raději opatrně, v některých úsecích trnu, protože by šel až po okraji a pořád jej musíme hlídat a napomínat…
Zpětný pohled k parkovišti zase o kus dál…
Nahoře potkáváme sem tam nějaké turisty. Většina lidí, co sem zavítá, dojde na vyhlídku, maximálně kousek dál a zase zpátky. Oproti Mohérovým útesům je tu klid bez davů lidí…
Bílé pytle nadosah…
Kličkovaná mezi pytli…
Krátká pauza…
A jde se dál…
Zde se chodník vyplatí nejvíc…
Čím stoupáme výš, tím víc se nám otevírají výhledy i na druhou stranu, na vnitrozemí a vesnici Teelin…
Terén se neustále mění. Převažuje nasáklá rašelina a balvany. Mezi nimi jsou vyšlapané cestičky a my si každý volíme tu svou…
Další ze zpětných pohledů…
Práce na chodnících musí být v tomto terénu náročná. Dnes jsme nikoho, kdo chodníky tvoří, nepotkali…
Mohyla, kterou navršili turisté. Dáváme další krátkou pauzu. A ejhle, potkáváme tu krajany Víťu Hurčíka s přítelkyní a chvíli debatujeme. Cestují spolu po Irsku a Míla jim dává tipy na další krásná místa…
Davča hrdě na vrcholu, ovšem ne na vrcholu Slieve League. Ten na nás teprve čeká a musíme si ještě máknout…
V údolí spatřím stezku (jde o červeně značenou Pilgrim Path-Poutní cesta) a hned mě napadne, že by bylo fajn sejít po ní pak dolů. Hlavně kvůli Davčovi, protože si nedovedu představit jít s ním stejnou cestou zpátky. Snazší je šplhat vzhůru než scházet přes balvany dolů…
Zlatý hřeb nás teprve čeká: aneb výstup na samotný vrchol útesů…
Již nepotkáme ani živáčka. Myslím si, že až budou chodníky zbudované po celé délce útesů k vrcholu, lidí přibude. Časem se jistě na Slieve League počet návštěvníků zvedne…
Jsme rádi, že jsme mohli útesy spatřit a projít bez davů lidí…
Některé úseky jsou docela…“o ústa“.
Krásný výhled směr Teelin…
Slova nezachytí majestátnost a čistou výšku útesů. Když se před vámi pohybují vířící mořští ptáci a pod vámi není nic jiného než modrý oceán, máte pocit, že stojíte na samém okraji světa…
I když se postupně zatahuje, na obzoru jde stále hezky vidět stolovou horu Benbulben…
Pokládáme symbolický kámen na vrcholu Slieve League…
Dopřáváme si krátký odpočinek před sestupem. Předkládám kamarádovi svou myšlenku sejít dolů po Poutní stezce a on po chvíli souhlasí…
Davča odpočívá před sestupem…
Musíme přejít tyto mokřiny a napojit se o něco níže na stezku…
Míla se loučí a sestupuje stejnou cestou, kterou jsme přišli, s cílem sednout do auta a jet nám naproti z Teelinu…
Za chvíli z něj zbyde jen tečka v dáli a my zůstáváme sami v cizích končinách…
Kličkujeme mezi kameny…
…a brodíme se rozmoklou rašelinou…
Zde se napojíme na cestu dolů…
Tyto gumové rošty jsou balzám pro naše chodidla…
Hlukobo dole pod námi hvízdá farmář na ovečky, které se k němu sbíhají ze všech stran. Foceno za použití teleobjektivu…
Rošty končí, nastupují kameny…
Ještě poslední zatáčka…
…a jsme na širší cestě, kde přecházíme můstek s vodopádem…
Všude kolem se pasou ovce…
…a zvědavě nás pozorují…
Cesta se rozšiřuje, Davča už na kamení protestuje. Jdeme po ní asi 2,5 km…
Docela bych ráda došla alespoň k prvnímu domu ve vesnici, ale synek sabotuje hlemýždím tempem a my jsme rádi, že aspoň jde…
Později se z internetu dozvídám, že mnoho turistů míří na vrchol útesů právě touto cestou. Z vrcholu se pokochají výhledem a většinou se stejnou cestou i vrací, což je velká škoda. Trasa po útesech, kterou jsme šli my, je lepší a rozhodně jsme více viděli. Navíc je směrem od parkoviště na útesy ten nejkrásnější pohled…
Teelin…
S udiveným výrazem civíme na blížící se Mílovo auto. To snad není možné, že se dostal na parkoviště tak rychle! Můj cíl dojít k prvnímu domu ve vesnici bere za své.
V obci Carrick se zastavíme v restauraci „Slieve League Lodge“ na parádní večeři, však si ji zasloužíme. Jídlo je výborné. Na tresku s hranolkama a výborný salát s několika omáčkami dlouho nezapomenu. Ač doma ryby moc nevyhledávám, zde v Irsku na nich ujíždím. Tady prostě chutnají jinak…
Při návratu mi kamarád staví ve vesnici Kilcar, kde mají tuto krásnou zvonici…
Při návratu fotím restauraci „Kitty Kellys“ u Killybegs…
Se západem slunce zastavíme v Cliffoney a fotím siluetu Classiebawn Castle…
Ovečky mě mají za farmáře a čekajíc krmení, sbíhají se ke mě…
Poslední zastávkou dnešního dne je Streedagh Beach: krásná pláž, ze které pozorujeme západ slunce…
Kromě krásných večerních pohledů na Benbulben si užíváme hry světla na mořských vlnách…
Na obzoru se rýsuje silueta útesů Slieve League, které jsme dnes zdolali…
Pro mě byla návštěva těchto nádherných útesů nezapomenutelným zážitkem a rozhodně bych ji každému, kdo vyrazí do Irska, doporučila…
Fotografií jsem pořídila spoustu. Některé z nich můžete vidět v tomto albu:https://acijka.rajce.idnes.cz/IRSKO_7.cast_Donegal%2C_Killybegs%2C_Slieve_League%2C_Carrick%2C_Kilcar%2C_Streedagh_Beach…7.5.2015/