Na pobyt u našich přátel z Dašovského mlýna jsme se celá rodina moc těšili. Na sluníčko, teploučko, venkovský vzduch, rybník a les. 
Cestou na Dašov stavíme u rozhledny Ocmanice, která se nachází u Náměště nad Oslavou…
Za chvíli se již z rohledny, která má tvar osmibokého jehlanu, kocháme pohledem na cestu, po které jsme přijeli od Plackého Dvora (červená střecha v dálce)…
Pohled k obci Ocmanice…
Po vřelém přijetí na Dašovském mlýně sklízíme s Martou heřmánek v zahrádce…
Někdo si možná pomyslí: „No a co?“ Pro nás jsou právě tyto zdánlivě obyčejné činnosti na venkově pravým relaxem…
K obědu se vrhneme na mé kynuté meruňkové knedlíky, kterých jsem dovezla celý hrnec. S radostí sleduji, jak všem chutná…
Odpoledne přijíždí Martin a Milanův syn Honza s rodinou a užíváme si povídání a grilování…
Jsou opravdu dozlatova a výtečné…
Večer paseme ovečky na hrázi rybníka…
…a my s Martou vzpomínáme…
Podvečerní Dašovský mlýn…
Relax na mole…
Tato krása se nikdy neomrzí…
Druhý den ráno zahájíme prohlídkou muzea. Vždy mě zajímá, co nového Marta objevila za poklady po svých předcích…
V Muzeu mlynářství a venkovského stylu jsou k vidění pokaždé další a další věci, neboť Marta sbírku neustále doplňuje…
K obědu pečeme domácí kuřata s vlastní zeleninou v pravé peci. Chuť se nedá srovnat s naší troubou doma…
Také pomáhám Martě s přípravou mrkvových báboviček, které jsou též výborné…
Odpoledne odjíždíme do Kracovic. Auto zanecháme na menším parkoviště u místní kapličky a kolem rybníčků Vesník a Fučík míříme polňačkou k Pekelnému kopci s rozhlednou…
Dnes pekelně ladíme…
K rozhledně jsou to necelé 2 km a v lese bude chládek…
Začíná stoupání na Pekelný kopec…
Přestože panuje docela horko, zvládáme výstup na jedničku…
Odměnou jsou nám parádní výhledy…
Rozhledna Na Pekelném kopci je sestavená z geometrických tvarů dle křesťanské a židovské symboliky…
Správně, třídit se musí…
Po zdolání 125-ti schodů se nám otevírají krásné výhledy do okolí. Například na město Třebíč…
Nebe je dnes jako malované…
Vracíme se stejnou cestou a rodinná fotka nesmí chybět. O něco později vyjíždíme z Kracovic přes Stařeč, kde si dopřejeme točenou zmrzlinu…
Další zastávkou je rozhledna Na Kostelíčku, která se nachází na Strážné hoře v Třebíči. Jde o prvorepublikový věžový vodojem s expozicí vodárenství…
Kocháme se jedinečnými výhledy z vyhlídkové plošiny…
Třebíč jako na dlani…
Z bývalého věžového vodojemu (postaveného na konci 30. let minulého století) vznikla po rekonstrukci rozhledna. V letech 2015 prošel vodojem celkovou rekonstrukcí. Ve spodních patrech vznikla expozice zaměřená na vodárenství. Můžete shlédnout audiovizuální pořad s tématikou vody dle vlastního výběru v dříve nepřístupné komoře vodojemu…
Kaple sv. Jana Nepomuckého (dříve Povýšení sv. Kříže) má půdorys kříže…
Večer na Dašově patří opékání špekáčků,…
…vyhrabování ovčích bobků (nesmějte se, nás to opravdu baví a o hrábě jsme se se synem přetahovali 
…a nesmí chybět hraní na kytaru a zpívání trampských písní…
Prostě krásný večer na Dašově se vším všudy…
Poslední den dopoledne vyrážíme s přáteli ze sousedního mlýna na bádací procházku do zaniklé obce Dašovice. Bob startuje hledačku pomalu od vrat a tak nás celou cestu doprovází pípání a pištění…
a občasné zastávky s hrabáním…
Odbočka…
Pouštíme se do hledání. Chlapi hlásí první nález: objímka žárovky. Ta samozřejmě nepatří do historické doby a tím spíš nás záležitost pobaví…
Později nalézáme středověké hřebíky a nějaké úlomky, které Marta shromažďuje v úložných boxech v muzeu. Naše nálezy jí tam přidáme. Nemám ale nafoceno, nevím, nějak mi to uniklo…
Návrat do mlýna…
V období sucha se kolo netočí, strouha od rybníka je vyschlá…
Do pokoje nám vlétla vlaštovka. Dalo velkou práci ji odchytit a vypustit, sama by nevyletěla…
Naše paní mlynářka se připravuje na přijetí návštěvníků do muzea…
Turisté se zaujetím naslouchají Martině poutavému výkladu…
…a společně se noří do historie. Vše sleduji z povzdálí a dokumentuji. A kdybych výklad slyšela 100x, vždy v něm objevím něco zajímavého, co mi minule uniklo. Vyprávění paní mlynářky nikdy neomrzí…
Odpoledne navštívíme sousední Nechvátalův mlýn. Během krátké doby z ruiny, kterou tu pamatuji, vyrostla krásná stavba. Mlýn zatím není přístupný veřejnosti, ale Martini přátelé nás v něm provedou…
Po prohlídce šmejdí ti mí chlapi ještě chvíli u staré pily s hledačkou a potom už balíme a s díky se loučíme. 3 dny klidu a pohody mimo rušné město jsme si krásně užili…