Šipkovaná s úkoly…28.2.2017

Vlastně nám měl internet usnadnit život, v některých případech ale spíš škodí.  Nejsem příznivce tabletů a her v mobilu (proč jsou k mání hry v mobilech i bez přístupu k internetu?) a raději vezmu dítě na procházku do přírody. Myslím si, že my, co jsme vyrostli na různých dětských hrách venku s kamarády, jsme bohatší, než dnešní děti, které se od her nehnou. Znám spousty rodičů, co raději dají dětem tablety, aby od nich měli pokoj a mohli se věnovat sami sobě. S tím zkrátka nesouhlasím…Co z takových dětí vyroste a jaké budou mít vzpomínky na dětství?Většina synových spolužáků a kamarádů, tráví volný čas i přestávky ve škole i cestu domů naháněním Pokémonů a kdovíjakých potvor a od mobilů se nehnou (hrozné je, když zblbnou i někteří dospělí, což vážně nechápu). Jak je to vážné jsem si uvědomila na loňské oslavě synových narozenin, když si pozval spolužáky a kamarády. Většina z nich se usadila v zahradním altánu s hlavami nad mobily a ignorovala pokusy o míčové hry a různé aktivity. Má snaha nalákat je alespoň na opékání špekáčků se minula účinkem: „Teto, mohla bys je opéct Ty?“ Uf…Netvrdím, že náš syn na mobilu „nepaří“, ale všeho s mírou. Sám nesouhlasí se závislostí kamarádů a často si povídáme o době, kdy jsme byli my rodiče malí (to mi pak říká: „Mami, chtěl bych žít v té době, to muselo být super!“). Vyprávím o svém dětství, kdy jsme přišli ze školy a hned po úkolech se za námi zaprášilo. Hráli jsme na schovku, hoňku, „Cukr, káva, limonáda…“, šipkovanou, na indiány, různé míčové hry. Dnešní děti toto ani neznají. Pak vyrostou a zjistí, že jsou dospělí a dětství prožili u tabletu…

Nastaly jarní prázdniny. Navrhuji šipkovanou s plněním úkolů a hledáním „pokladu“. Vyrážíme i s babičkou (má na prázdninách i děti od bráchy) na 6-ti km trasu, kterou jsem předem vyznačila v lesích nad městem (od Kiosku přes Prabábu a Zelenou budku)…

---

Po setkání na Kiosku mám za sebou celou trasu při značení a teď si ji dám znova…

Mládež sleduje šipky a v místě označení úkolu se rozprchnou do všech stran a s vervou pátrají po lístku s úkolem. Na trase je 13 úkolů…

Nález a čtení prvního úkolu…

Pro vyznačení trasy a míst hledání úkolů mám nejrůznější metody. Kromě klasické křídy pro šipky jsem použila dřevo, kameny, šišky nebo vyryla šipky do bláta. K dispozici jsem měla také červené fáborky z krepového papíru, které jsem vázala na keře. Nyní fáborky cestou sbíráme, ať po nás v lese nic nezůstane…

Kluci by nejraději letěli dopředu, ale přece jen je samotné nechceme pustit. Jen já vím, kde jsou úkoly ukryté a takto alespoň dohlédneme, zda se řádně plní. Důležitá je pro mě samozřejmě také fotodokumentace…

Jde se hledat další úkol…

Znění úkolů závisí jen na fantazii (předem jsem je doma nachystala). Od poznávání stromů, šišek, vyjmenování druhů lesních zvířat až po pohybové úkoly. Nejde o klasické soutěžení s vítězem…

Nález dalšího z úkolů…

Stavíme kamenné pyramidy…

Jedna fotka u spadeného stromu a jde se dál…

Vítr si pohrává s fáborky, které hned sbíráme…

Nález dalšího úkolu…

A je veselo!  Znění úkolu: Zazpívej píseň o přírodě“ pojali po svém. Mimo jiné zaznělo: „Já mám doma kohouta, ten mi s..e do kouta. Já mu říkám ty vole, běž se vy…t na pole. Na poli se špatně s..e, tam to píchá do p…e! No, málem mi zaskočilo, puberťáci jedni…

Opět si povzdechneme, jak nám z lesů mizí smrkové stromy…

Páni! Už rostou! 

Další označení úkolu…

Přemýšlíme, vzpomínáme…

S babičkou uzavíráme naši sestavu a bavíme se, jak se mládežníci mezi sebou domlouvají a rozumují…

Toto označení nejde přehlédnout…

Má snaha o důkladné ukrytí lístku se míjí účinkem: opět ihned nalezeno. Mají snad senzory nebo co…

Plnění úkolu „imituj lesního mravence“…

Pokračujeme dál. Hra děti opravdu baví, letí dopředu a musíme je trochu krotit, aby zpomalily a byla nějaká dokumentace. Samozřejmě mě jejich nadšení těší…

Cestou nacházíme hromádky kamenů, zřejmě tu procházkoval někdo před námi…

Blížíme se k Prabábě…

Zastávka na pití a smrkání…

Děti a jejich výtvarné pojetí. Přísahám, že úsměv tvoří kořen, ač vypadá jako něco jiného…

Máme tu další zajímavý úkol: „Jdi se zavázanýma očima za pomoci hlasové navigace“…

Připraveni 

„Jo, dobrý, pojďte krok vlevo, pozor, trocha ledu, rovně za mnou, krok vpravo,….“ bylo veselo…

Příchod na vrch Prabába s přístřeškem…

Pauza na svačinu…

Plnění úkolu „Závod na 100 metrů“…

Nakonec letí přes celou louku a čekají na nás u protějšího lesa. Jo, pohyb je zdravý a příroda dělá zázraky…

Společná u starého pařezu s mohylami…

Čtení úkolu v podání mého syna, zakousnutého do zbytku svačiny…

Po splnění úkolu „Hod kamenem“ pokračujeme dál…

Cestou-necestou…

Nad čím ten můj dumá?  Úkol zní: „Najdi babičku“. Schovala se za nejširší strom v okolí a stejně jí čouhal kousek batohu, což děcka nepřehlédly…

Společná fotka s babičkou…

Hledáme další úkol…

Příchod na Zelenou budku…náš krásný vyhlídkový altán nad městem…

V tomto místě čeká více úkolů. Třeba: „Najdi zvířecí stopy“ (v blátě jsou tu stopy psa, čehož jsem využila)…

Plnění úkolu „Chůze pozadu na 100 metrů“…

Na závěr se hledá poklad…

…v podobě mlsání…Plnění úkolů i hledání pokladu jsem zformovala tak, že nebylo vítězů ani poražených…

Altánek z louky…

Takto by měla vypadat spokojená mládež o jarních prázdninách: hezky „vyvenčení“ v přírodě, spokojení i bez mobilů a ptající se: „Kdy půjdeme zase? Zítra?“ 
Zkuste dětem uspořádat podobnou hru, jistě je to bude bavit…
Více inspirace najdete v tomto albu:http://acijka.rajce.idnes.cz/Sipkovana_s_ukoly_Sternberk_…28.2.2017/