Protože u nás na Hané již pár let nenapadl v prosinci sníh, vydala jsem se se svým synem a jeho kamarádkou spolužačkou za sněhem opět na Praděd, abychom si užili aspoň nějaké ty zimní radovánky…
Každoročně parkujeme v Karlově Studánce u Huberta. Děti se zahřívají čajíkem při čekání na autobus, který nás odveze na Ovčárnu…
Na výlet máme krásný den, nebe je bez mráčku…
Tentokrát jsou sjezdovky prázdné! Není na nich tolik sněhu, aby byl povolen vstup sjezdařům. Je tu klid, žádný nápor lidí, pouze pár běžkařů. Prostě paráda!
Davča se Sárou si užívají sněhu ihned po výstupu z autobusu…
Třpytivá krása…
Jak vidíte, opravdu jsme tu skoro sami. Potkáváme sem tam člověka, to jsem tu ještě nezažila…
Stromy pod sněhovou peřinou…
Jak vidno, nikdo nezavazí v záběrech a tak si focení maximálně užívám…
Petrovy kameny…
Chata Kurzovní…
Děti se těší na zpáteční cestu, kdy pojedou šupem dolů. Proto z nich dnes nikdo neprudí, že potřebuje odpočinek a jak je to ještě daleko. Dokonale si výlet užíváme…
Nebe je kouzelné, co víc si přát…
U studánky…
Tahle trasa se mi nikdy neomrzí. Zvlášť, když je tu pár lidí. Lepší jak v létě…
Nezbytní andělíčci…
Pohled vzad…
Kamarádi ve skvělé náladě…
Den malovaný jako v pohádce…
Sárinka mi vytváří sněhové srdíčko…
Vyhlídka do údolí Desné. Nebude tu dlouho. Aspoň loni v zimě tu nebyla…
Praděd v plné parádě. Díky bezchybnému počasí mám chuť dnes vyjet i na věž…
Téměř prázdno. Není to paráda?
Psí doprovod jednoho běžkaře…
Pohled na Dlouhé Stráně…
Davča si sníh maximálně užívá…
Jako bonus se před námi otevírá pohled na inverzi…
Příchod k vysílači: zde pořádně mrazivě fouká…
Výhled na Ovčárnu…
Rychlofotka před restaurací a šup dovnitř…
Svačinkujeme v místnosti pro turisty…
Výtahem vyjedeme na vyhlídkovou část věže. Je zde výstava Turistických známek. Bohužel se najdou jedinci, kteří známky odlupují a ničí tak tuto výstavu. Někteří nenechají nic napokoji, je to hnus…
Výhled z věže Praděda…
Nezbytná fotka u dřevěné sochy a frčíme dolů…
Obcházíme vysílač s rozhodnutím sejít po sjezdovce…
Sjezdovka je jenom naše, nikde žádný lyžař. Tohle se nám zase jen tak nepodaří. Tak huráááá, připravit, pozor,…
…start! A dole na mě počkejte…
Děti v tu ránu mizí pod kopcem a já si v klidu jdu a fotím…
Při sestupu…
Dole se dnes sluníčka nedočkají. Nížiny jsou zahaleny inverzí…
Praděd se vzdaluje, sem tam mrknu přes rameno…
Kochající se pár…
Letadélko nade mnou…
Sjezdovka zeje prázdnotou…
Opět Petrovy kameny…
Rozcestí k Barborce: děti mě čekají na domluveném místě, líčí mi zážitky z jízdy dolů a pokračujeme na Barborku…
Na chatě Barborce je také klid. Na jídlo nečekáme dlouho…
Vyřádění, spokojení. Čekáme na borůvkové knedlíky, které si zde tradičně dáváme. Potom scházíme k autobusu, který nás doveze k autu u Huberta. Cestou dostávám nápad na návštěvu rozhledny na Nové Vsi…
Vlastně ani nečekám, že bude otevřená. A byla! Jako bonus se linou rozhlednou vánoční koledy, paní rozlévá punčíky, děti dostávají vánoční ozdoby. Celá rozhledna je uvnitř vánočně vyzdobená, prostě skvělá atmoška…
Výhledy z rozhledny. Inverze se blíží, krásně jsme to stihli…
U rozhledny je sníh, níž ve vsi už ne. Děti se nemohou nabažit sáňkováním od rozhledny dolů po louce. Až soumrak a mé naléhání, že už by to dnes stačilo, je donutí nasednout do auta…
Více fotografií najdete zde:http://acijka.rajce.idnes.cz/Z_Ovcarny_na_Praded%2C_rozhledna_Nova_Ves…17.12.2016/