Žiji v krásném městě obklopeném přírodou a vždy, když je možnost, ráda se projdu po okolních lesích. K procházkám vedu odmalička i syna a jak se zdá, vyplatilo se. Nemám ráda dnešní zábavu dětí, kterou jsou hry na mobilech a tabletech. Některé děti jsou na těchto vymoženostech tak závislé, že ani nevědí, co to je jít ven. Rodiče je nechají, aby měli klid. Takové děti vyrostou a zjistí, že dětství strávily u počítače. Za nás to bylo jiné. Denně jsme lítali venku a hráli fyzické hry s kamarády. Myslím si, že by si měli rodiče udělat čas a brát děti častěji do přírody…
9-ti kilometrová procházka kolem Šternberka nám jen prospěla. Díky aplikaci Endomondo máme zaznamenaný každý náš krok a spočítanou trasu…
Šternberský hrad, vyhlídka Zelená budka a kostel Zvěstování Panny Marie…
Kaplička nad městem…
Pohled na Dubovou horu u Chabičova. Domy vepředu patří stále ke Šternberku (část Obora)…
Na konci Obory stojí dům, kam jsem jako dítě chodívala za poníky (vpravo). Bydlela zde rodina Vymětalíkova, jež mě učila jezdit na koni. Dům býval poslední na konci města. Dnes je v okolí spousta novostaveb…
S Davčou pokračujeme městem ke hradu…
Věž hradu Šternberk…
Vystoupáme na Zelenou budku: krásnou vyhlídku nad městem…
Chodím sem docela často a mám město nafoceno za každého ročního období…
Výhledy odsud se mi zkrátka nikdy neomrzí…
V posledních letech nám v lesích řádí kůrovec a smrky pomalu mizí. Kousek odsud jsou už jen holé paseky. Ještěže nenapadá i duby a buky. Nedokážu si představit holou planinu i místo této nádhery…
Lesní drahokamy…
Cesta u lomíku…
Podzimní fotka z malého lomu, mého oblíbeného místa…
Houbaření si ani dnes neodpustíme…
A věřte, že se synovi ještě nechce domů a na mobil si ani nevzpomene…
Václavky se na nás smějí…
Neplánovaně bude večer smaženice…
V lese je prostě fajn a velkou radost mám i ze synovy věty: „Mami, to byla krásná procházka. Opravdu lepší, jak prosedět den na počítači“…