Po zdolání Medvědí soutěsky (Bärenschützklamm), o níž jste si mohli přečíst ZDE, pokračujeme ve výstupu na vrchol Hochlantsch. Blanča s Filípkem se oddělují a pokračují rovnou do Teichalmu, kam odjel náš autobus a kde se za pár hodin sejdeme u jezera…Mapka naší trasy je ZDE (označena modře)…
Stoupáme lesem stále vzhůru…
Pohled vpřed a vzad. Ač to na první pohled nevypadá, turistů bylo opravdu hodně. Všechny trasy jsou v Rakousku značeny červeně a na ukazatelích je pouze časový údaj, za jak dlouho do daného místa dojdete (u nás jsme zvyklí na údaje v kilometrech). Ovšem vůbec to nesedí, vždy počítejte víc…
Přicházíme k chatě s restaurací Steirischer Jokl, odkud se nabízejí krásné pohledy do údolí. Kousek odtud se nachází, vsazený do skalní stěny, dřevěný kostelík Schusserlbrunn. Dá se k němu sejít od chaty po dřevěných schodech. My však šetříme kolena a necháváme si jeho návštěvu ujít…
Docela pociťujeme únavu a malá přestávka přijde vhod…
I zde je rušno a všechny stoly obsazené výletníky. My sedět nepotřebujeme, asi bychom se už pak nerozešli. Pouze se pokocháme výhledy do údolí a na vrchol, kam za chvíli vystoupáme. Ano, skála na fotografii vlevo je Hochlantsch…
Luky s Davčou před strmým stoupáním od chaty na vrchol…
Přátelé, je to záhul! Po chvíli funíme jako lokomotivy a každý se snažíme vybrat pro sebe tu nejpřijatelnější pěšinu. Kličkujeme mezi kameny, balvany, kořeny a porostem…
Chvílemi odpočíváme, abychom popadli dech. Ladik mizí v porostu před námi a jeho svěží tempo mu můžeme jen závidět. No jo, sportovec se nezapře…
Zpětný pohled při výstupu…
Cesta na vrchol je namáhavá…
Chvílemi je porost tak hustý, že nevíme, jak se přes něj prodrat. Z této strany nevede jedna pěšina, každý si musí najít tu svou…
Po nějaké době se nacházíme na úbočí kopce a pokračujeme prosekanou stezkou mezi klečí a vápencovými balvany…
Ano, tohle je stezka na vrchol Hochlantsch…
Při focení krásných výhledů se alespoň vydýchám…
Pohled k chatě Steirischer Jokl, odtud jsme vycházeli…
Kochající se Davča…
Luky bojuje na stezce přede mnou. Začínám tušit, že Ladika potkáme až nahoře…
Plazíme se klečí…
Kluci vyhlížejí vrchol…
Konečně vidíme v dálce kříž! Vrchol je nadosah. Jupííí…
Vápencová hora Hochlantsch je vysoká 1720 m. n. m. a jedná se o nejvyšší horu Štýrské pahorkatiny. Dalekohledem vidíme Ladika, který vysedává u kříže. On naoplátku pozoruje dalekohledem nás.
Posledních pár metrů zdoláváme vápencovou skálu ke kříži…
Pro společnou fotku nechci riskovat pád zrcadlovky ze skály, proto nejdřív kluci,…
…potom Mila a já…
Tudy jsme přišli…
Výhledy jsou opravdu úžasné (více fotografií najdete v odkazu pod článkem) a pokud se mě ptáte, zda to všechno stálo za můj téměř infarktový stav, pak říkám: Ano…
Po odpočinku nás čeká sestup k jezeru Teichalmsee, kde na nás čeká autobus. Dokonce jej i na takovou dálku krásně rozeznáme. Musíme jen hlídat čas, abychom k němu dorazili pokud možno s časovou rezervou a měli chvilku na procházku u jezera…
Sestup z vrcholu…
Poslední ohlédnutí vzad…
První část sestupu je na pohodu. Jde se příjemnou stezkou mezi loukami a pak lesem. Klesání je pozvolné…
Alpská květena…
Ladik je před námi, ale vždy někde čeká a tak se i občas potkáme…
I při sestupu se nabízejí krásné výhledy do okolí…
Stezka vede stále rovně a začínám si říkat, že v tom bude nějaký háček…
A je to tady! Sotva domyslím, stezka se prudce zlomí vpravo a nastává krutý sestup. Po vzoru jiných turistů zkoušíme chůzi pozadu. Kolena a chodidla totiž pálí jako čert a naše nohy se chovají na kamení jako gumové…
Nevím, jak dlouho nám sestup trvá. Když se nám naskytne pohled na první hotely v Teichalmu, jásáme. Stačí sejít po pěšině přes louku, pokračovat chvíli lesíkem a pak jsme dole…
Teichalm nadosah…
Zpětný pohled k lesu…
Na pastvině nás vítají haflingové. Mám pocit, že jsme v ráji…
Restaurace lákají unavené turisty v posezení. My však nejdřív míříme k autobusu, kde máme čisté oblečení a sandály…
Jezero Teichalmsee: na parkovišti stojí autobus CK Bavi, kde na nás čeká taška s náhradními věcmi na převleční. Netěším se na nic víc, než na čisté oblečení a nohy ponořené do jezera…
Paráda! Jako noví lidé se po osvěžení chodidel svalíme do trávy. Ladik obchází jezero a hledá Blanču s Fiďou. Nachází je spící na lehátku na protějším břehu jezera. Blanča má pěkně opálenou tvář kolem zrcadlovek…
Po shledání máme necelou hodinku čas na procházku kolem jezera. Naše chůze se podobá chůzi zombíků, ale statečně se držíme…
Toužím už jen po společné fotografii u 8 metrů vysoké „Trojské krávy“, zhotovené z několika tisíců dřevěných destiček a po zmrzlině. Pak bude můj cíl splněn…
A je to tady! Mise splněna. Pokud si říkáte, proč stojím dál od rodiny a kamarádů, je to tím, že je fotografie složena z více záběrů. Jelikož nemám sebou stativ a kolem jezera stále proudí davy lidí a cyklistů, mám strach položit foťák doprostřed cesty, aby mi na něj někdo nešlápl. Proto se s manželem střídáme při focení a do záběru se později transformuji…
Chladíme bolavé nohy za bedlivého dozoru krávy…Přímo vedle jezera se nachází vstup do rašeliniště (naučná stezka je zdarma). Nemáme sílu ani čas na pár kroků navíc a tak si poslední kroky šetříme na návrat do autobusu…
Cíl dosažen na 100% ! Mlsáme točenou zmrzlinu u okénka restaurace, kde pracuje mladík z ČR a je nám fajn…
Poslední fotku pořizuji těsně před nástupem do autobusu. Zároveň s jeho rozjezdem mě přemáhá únava a nořím se do říše snů…
Závěrem bych dodala pár poznatků:
Pokud se vydáte do Medvědí soutěsky, doporučuji cestovat autobusem s CK. Tento zájezd pořádá skoro každá cestovka. Cestou se vyspíte (alespoň my s tím nemáme problém) a budete na výšlap svěží, než kdybyste řídili auto. Odpadá koupě dálničních známek a hledání místa na parkování (je tam přeautováno). Autobus vás vysadí v Mixnitz a bude čekat u jezera, což si jinak ani nedokážu představit. Cesta Medvědí soutěskou je totiž jednosměrná.Celý náš výšlap i s výstupem na Hochlantsch trval cca 7 hodin (13 km v náročném terénu), byli jsme dost unaveni a nedokážu si představit, kdybychom se měli vracet zpátky k autu do Mixnitz…Pokud se na zájezd vydáte, doporučuji opravdu kvalitní obuv, funkční oblečení (opravdu se zapotíte), dostatek vody, svačinky či nějaké tyčinky pro doplnění energie. Samozřejmě se můžete také občerstvit na horských chatách.Do batohu nezapomeňte přibalit pláštěnky či nepromokavé bundy. Počasí se v horách může rychle změnit. Nám vyšlo nádherné počasí, za což jsem vážně moc ráda (přesto jsme v batůžcích pláštěnky měli).Pokud tedy vyrazíte autobusem s CK, nezapomeňte na tašku s náhradním oblečením, obuví a deodoranty, kterou v autobuse necháte. Tento nápad opravdu oceníte, až dorazíte k jezeru…Výstup až na vrchol byl i pro mě náročný a přiznávám, že mě ještě nikdy tak nebolely nohy. Přesto bych neváhala a šla znovu, výhledy z vrcholu opravdu stály za litry potu a bolavé nohy…Jsem ráda, že výšlap zvládl i náš syn (10 let) a kluci našich přátel (12 a 13). Všichni chodí na výšlapy odmalička a je to znát (přestože náš dokáže i stávkovat).Každý zná svou fyzičku a fyzičku svých dětí. Proto pečlivě zvažte, zda je soutěska vhodná pro vás a vaše děti…
Fotografie z výletu do Medvědí soutěsky, na Hochlantsch a Teichalm najdete na tomto odkaze:http://acijka.rajce.idnes.cz/Rakousko_Medvedi_souteska%2C_Hochlantsch%2C_Taichalm…27.8.2016/