Již několik let si nedokážeme představit prázdniny bez výletu vlakem ze Šternberka do Libiny, odtud procházkou přes Bradlo do Nové Hradečné a vlakem zpátky do Šternberka. Děti se s babičkou a se mnou na výlet vždy těší…
Tradiční fotka pod viaduktem nedaleko Libinského nádraží…
Vzali jsme sebou jeden košík, kdybychom natrefili na nějaké houby…
Po vkročení do lesa děti šmejdí v mlází a je jasné, že letos s prázdnou neodejdeme. Nadšením hulákají na celý les, až je musíme tišit…
Volají mě ke každému nalezenému hřibu: „Mami!“, „Teto, tady!“ Dokumentuji jen ty nejzdařilejší úlovky…
Dnes nikdo nemrčí, že už nemůže ujít ani krok. Spíš je kumš udržet je chvíli na zadcích kvůli fotce na tradičních zastávkách. Jooo, houby jsou houby…
Tašky se začínají plnit houbami a je to docela zátěž. Kdybychom věděli, že bude hub plný les, vezmeme košíky…
Otevírá se výhled k Libině. Každý rok vznikají kvůli těžbě dřeva nové paseky a průřezy. Nutno dodat, že na vině je kůrovec, který pustoší smrkové lesy všude v okolí…
Suchohřiboví bratři. Takových letos nacházíme velké množství. V lese potkáváme spousty lidí, všechny s plnými košíky, taškami, igelitkami či napěchovanými tričky…
Pohled na měsíční krajinu v blízkosti Třech kamenů je žalostný. Kdyby alespoň po sobě lesáci uklízeli na hromady odřezané větve. Takto je tam šílená spoušť, zakrytá je i turistická stezka a člověk se o větve může přerazit. Velký div, že mezi tím vším rostou houby…
O kus dál přicházíme k našemu borůvkovému místu a mlsáme…
V tomto úseku je na les veselejší pohled…
Potkáváme slepýše a děcka jsou z něj u vytržení…
Každý ho chce samozřejmě „pomuckat“ a udělat s ní fotku. Poté mizí slepýš v mlází a my pokračujeme pěšinou ke studánce Běžince. Letos budeme opékat buřtíky tam…
Při opékačce na ohništi u studánky dnes nemáme klid: kolem nás proudí davy lidí (každý plné koše hub) a dokonce nějací puberťáci dorazili autem. Parkují opodál a mizejí v lese. Než by udělali pár kroků navíc, raději vjedou do lesa i přes zákaz a rozjezdí lesní pěšinu)…
Buřtíky a klobásky voní na celé kolo a přilákají psa, který mi bezostyšně šmejdí v batohu! Teda dnes opravdu klid nebudeme mít…
V plnými pupky se plazíme smrčinou a nacházíme takovéto kousky. Tedy hlavně mrštné děti mají vše prošmejděno. Co se praváků týče, já dnes narážím na prcky nebo přestárlé obry, kteří se již nedají vzít…
Tak alespoň dokumentuji, kam mě děti zavolají a zážitky mám také parádní…
Dnes obcházíme skálu Bradlo spodem kolem srubu…
Společná vrcholovka nesmí chybět…
Tradičně sestupujeme po červené značce do Nové Hradečné. I zde lesy dostávají zabrat, paseky se zvětšují a větve jsou i na stezkách. K našemu údivu potkáváme v lese další auto! Mladý pár trápí starého renaulta do prudkého kopce lesní pěšinou! Stezka je rozrytá, samá průrva, auto řve na celé kolo, uvíznuté v kopci, z výfuku se čoudí. Na zadním sedadle je v autosedačce připoutáno miminko! Voláme na ně, že si urvali blatník. Žena se na nás utrhuje, ať si hledíme svého! Páni! Nestačím zírat, co si dnes lidi dovolí: Zákaz do lesa a oni si klidně jedou, ani jim nevadí, že si zničí auto, hlavně, že nemusejí udělat pěšky ani krok a vyvezou si prdele až nahoru! Kdybychom nespěchali na vlak, docela by nás zajímalo, jak se odtamtud ti blázni dostali. I SUV by mělo problém…Na nádraží dorážíme 5 minut po odjezdu vlaku. Nevadí. Děti mají 2 hodiny čas na řádění na pěkném hřišti u restaurace a my na odpočinek na zahrádce (ruce máme vytahané od těžkých tašek, hříbky nebylo už ani kam dávat). Navíc tu mají nejlepší točenou zmrzlinu v okolí a Kofola též přijde vhod. S mamkou jdeme 2x, vanilka-limetka je výborná! V přístřešku sedí ženy s dětma, které jsme potkali v lesích a čistí houby. Všude mají rozložené noviny, na které pokládají plátky hub a rovnou suší na slunci. Příští rok půjdeme určitě zase a budeme doufat, že nepotkáme v lese autobus…