Poslední den naší dovolené hlásí předpověď opět déšť a teploty max. do 15-ti stupňů. Shodujeme se, že nejlepší bude výletovat v podzemí. Výběr padá na měděný důl Bohumír u Jívky…
Ústí štoly Bohumír se nachází uvnitř areálu firmy Gemec-Union a.s….
Na vrátnici firmy Gemec-Union a.s. si nás vyzvedává průvodce (prohlídky jsou vždy v 9:00, 10:00, 11:00, 13:00 a 15:00) a po základních informacích a vybavení helmami v budově vpravo, kde se nacházejí šatny a wc, míříme ke štole…
Bývalý měděný důl Bohumír v Jívce zpřístupnila veřejnosti (od června 2015) obecně prospěšná společnost Důl Jan Šverma Žacléř. Důl byl v provozu od 19. století. Těžba byla několikrát přerušena, až byla v roce 1965 ukončena. Pro návštěvníky je otevřený okruh, který vede do spodního patra sluje Bohumír a do bývalé strojovny…
Kluci jsou z helem evidentně „nadšeni“…
Síťka jako ochrana před nevítanými hosty vlasového porostu (dostali jsme v plzeňském podzemí a všude si je s manželem vozíme) a jde se na to…
Kráčíme za průvodcem k ústí štoly…
Kluci a průvodce před vstupem do štoly…
Dostává se nám informací o dole…
Symbol hornictví…
Kráčíme přístupovou štolou, která je vyložena betonovými pražci…
Dál se už pokračuje chodbami vyztuženými dřevem (cca 400 m). Chodby jsou vysypány štěrkem a jde se pohodlně po rovině…
Ve štole je teplota 10 stupňů, dobře, že jsme se přioblékli…
Figuríny horníků při práci…
Chodba se zužuje a na vyzvání si zapínáme čelovky na helmách…
Figurína horníka a jeho stín (všechny figuríny tu mají pojmenované, ale už si nevzpomenu, zda tohle je Franta či Pepa 
Tento sešikmený tvar chodeb vidíme poprvé…
Čelovky jsou potřeba. Světla se nacházejí pouze v určitých úsecích…
Všichni svítíme jako bludičky…
Dřevomorka využívá vlhkosti a vesele řádí…
Stěny chodeb jsou místy zbarvené mědí do zelena, základní hornina je naopak červená. V nadloží uhelných slojí byly ve vernéřovických vrstvách odkryty tři rudní žíly měděné rudy chalkozínu, bornitu, pyritu, covellinu, malachitu a azuritu…
Děti mají od průvodce dovoleno ušoulat si kuličky z jílu. Na povrchu jíl rychle ztvrdne a tak si odnášejí zajímavou památku. Průvodce zavzpomíná na jednoho návštěvníka, znalce dolů, který pořád jíl ochutnával a jeho paní říkala: „To dělá všude…“
Přicházíme do vrátkovny dolu…
Prohlížíme si nářadí nalezené při obnově chodeb…
Ze stropu visí krápníky…
Na výklad plně soustředěný Ladik…
Tato část figuríny vypadá docela děsivě, ale i ke smrtelným úrazům, bohužel, při těžbě docházelo…
V tomto místě naše putování v podzemí končí. Loučíme se s poslední figurínou horníka…
…a po vyzvání k opatrnosti v řadě za sebou kráčíme dovrchní chodbou. Dno této mírně stoupající chodby klouže, k přidržení dobře poslouží řetězy nainstalované na jejích stěnách…
V závěru naší trasy vystoupáme patnáctimetrovou větrací šachtou se systémem pěti kolmých žebříků. Je to docela adrenalin: žebřík, podesta vlevo, žebřík, podesta vpravo, atd…
O rozruch se postarala maminka s 2-3 letým synem, který začal vřískat, že nepoleze. Většina skupiny byla již na povrchu, několik lidí uvnitř na žebřících. Paní se synem dole jako poslední. Drapne řvoucí dítě do náruče a šplhá nahoru, přičemž já nemám kam uhnout, neboť vedlejší žebřík není volný. To by mě člověk nade mnou kopl do hlavy. Zapírám se o hrazení, čekám, až se podlaží uvolní, volám na paní pode mnou, aby ještě nelezla na žebřík, že tu není volno. Udělám si zatím snímek. Paní, na nervy ze řvoucího syna, na mě spustí, že „Ona drží těžké dítě v náručí a já si tady klidně fotím!“ No…Být paní, tak si rozmyslím s tak malým dítětem chodit na taková místa. Průvodce se jí na začátku ptal, zda zvládnou 15-ti metrový výstup větrací šachtou, takže o ní věděla. Všichni jsme už byli dávno nahoře a čekali, než se dítě vyvzteká a totálně zbrocená maminka s ním vyleze nahoru. Jo, komu není rady…
Po návratu na chalupu se naobědváme, Ladik s Blančou zůstávají a my ostatní jedeme do Městského muzea v Žacléři. Fotky jsou nekvalitní, nafocené pouze mobilem, neboť se spouští šílený slejvák (ani už nepočítáme, kolikátý za ten týden) a foťák nechávám v suchu a teple na chalupě…Muzeum se nachází na Rýchorském náměstí a mapuje dějiny Žacléřska, soužití Čechů a Němců, osobnosti, hornictví a národopis…Vše je přehledné, zajímavé a ani děti se nenudí…
Část je právě věnována pohádkám. Kluci si mohou zahrát loutkové divadlo. Dokonce se můžeme převléct za pohádkové postavy a docela se u toho bavíme ( v truhle jsou kalhoty, sukně, atd, ale ty jsme nevyužili)…
O děti je postaráno zábavnou formou, rozhodně se nenudí. Poskládali puzzle, vyrobili si masku, vymalovali omalovánky, atd. Super zábava za deštivého počasí. Nebylo kam spěchat. V muzeu se nám moc líbilo…
Více fotografií z dolu Bohumír zde:http://acijka.rajce.idnes.cz/Dovolena_2016_Dul_Bohumir…5.8.2016/