Pátý den naší dovolené v Bernarticích odjíždíme na výlet do Malých Svatoňovic, kde máme v plánu navštívit pár míst. Blanča s Fildou a náš Davča zůstávají na chalupě (a dobře dělají, protože Filda dobírá antibiotika, Davča mu dělá společnost a dnešní počasí je…příšerné). Ladik a Luky jedou s námi naším autem, v pohodě se vejdeme…
Muzeum Bratří Čapků na náměstí Karla Čapka v Malých Svatoňovicích…
V muzeu se zastavujeme jen krátce, slouží zároveň jako IC. Bereme si mapku a po získání informací vyrážíme do kopců…
Pomník bratří Čapků na trávníku u náměstí: Nejvýznamnější svatoňovický rodák Karel Čapek a jeho bratr Josef jsou zachyceni v životní velikosti ve formě bronzového sousoší…
Z náměstí vyrážíme po modré turistické značce kolem kostela sv.Panny Marie Sedmiradostné vzhůru k lesu…
Modrá značka nás vede prudce do kopce mezi Mariánským sadem a Mariánským potokem. Nad obcí procházíme kolem chatové osady Přední hory a funíme ostošest. Navíc začíná pršet, ale déšť není tak silný, aby nás donutil k návratu. Na rozcestí Panská cesta bočíme vlevo na zelenou značku…
Přicházíme k turistickému přístřešku Bílý kůl…
Při výstupu k rozhledně Žaltman narážíme na bunkry v lese…
Rozhledna Žaltman stojí na stejnojmenném kopci (740 m) od roku 1967. Žaltman je zároveň nejvyšším kopcem Jestřebích hor…
Na vrcholu rozhledny se nachází malá meteostanice…
Výhledy z 12-ti metrové rozhledny nejsou ideální. Většinou jsou vidět lesy…
Je chladno, drobný déšť neustává, okolní stromy máme prohlédnuté. Proto fotím chlapy a pokračujeme po Zelené směr Jestřebí bouda…
Míjíme další bunkr a chlapi mají chuť si zahrát na vojáky…
Mokří přicházíme k turistické základně Jestřebích hor: k Jestřebí boudě. Tatínkové si dávají pivo, já s Lukym Kofolu. Pokračujeme po Markoušovickém hřebeni cca 2,5 km k rozhledně, přestože se spouští parádní slejvák…
Rozhledna na Markoušovickém hřebeni…
Musím se hystericky smát. Jistě by z ní byl zajímavější výhled než ze Žaltmana, bohužel se kopec totálně zatáhl neprostupnou mlhou. Proto odsud ani žádnou další fotku nemám. Kvůli slejváku putoval foťák do batohu a ani jsme se nezdrželi déle než do nás spadly svačinky v krytém turistickém přístřešku. Nedá se nic dělat, než se s faktem, že se plazíme hodiny k rozhledně a nic z ní neuvidíme, smířit…
Na rozhledně rdousí Ladik orla při pohledu na „výhledy“…
Od rozhledny se vracíme po zelené a potom scházíme po cyklostezce (Paseka-Na Špici) na červenou značku, která nás dovede zpět do Malých Svatoňovic…
Zpáteční cesta probíhá rychleji: jednak na nás není ani nit suchá, což nás popohání a navíc se jde celou dobu z kopce…
Vstup do Mariánského sadu…
Zaujme nás Kavárna Dášeňka, kde zároveň pečou i pizzu. Krásně by se uvnitř sedělo, kavárna je útulná a stylová, všude obrázky štěněte z večerníčkového seriálu. Totálně zmáčení se na posezení v restauraci necítíme a Blanča jistě uvařila v chalupě něco dobrého. Po 13-ti kilometrech ve zmáčených oděvech se už moc těšíme do chalupy…
Po návratu na chalupu do Bernartic a výborném obědě (Blanča nezklamala) všichni odjíždíme na prohlídku tvrze Stachelberg, která se nachází mezi městy Trutnov a Žacléř…
Něco málo o tvrzi: Muzeum československého opevnění na Stachelbergu představuje největší dělostřeleckou tvrz budovanou v předválečném Československu. Návštěvníkům je zpřístupněna část tvrzového podzemí včetně všech pěti 60-timetrových kasárenských sálů. První část expozice je umístěna v dokončeném pěchotním srubu T – S 73 krycí název „Polom“. Prohlídka podzemí s průvodkyní trvá cca 60 minut. Součástí návštěvnického okruhu je také návštěva vyzbrojeného lehkého objektu vz.37 „řopíku“, dále pak rekonstruovaný zákopový systém, překážky a několik rozestavěných objektů.
V blízkém okolí tvrze jsou k vidění další čtyři dokončené těžké objekty, okolo kterých vede naučná stezka spojující tvrz Stachelberg s linií samostatných pěchotních srubů v sedmi kilometrovém úseku mezi zaniklou obcí Vernířovice na úpatí Dvorského lesa a Libčí u Trutnova, kde stezka končí u unikátního objektu pro čelní palbu T – S 63.
Kluci před vchodem do tvrze…K pokladně se musíme prokousat davem, neboť k našemu zděšení tvrz praská ve švech. Za vysokou návštěvnost může zřejmě špatné počasí v kombinaci s prázdninami…
Po zahájení prohlídky scházíme s průvodkyní několik vybetonovaných pater do podzemí…
Pohled vzhůru…
A je to tu zase: Dole si musí všichni návštěvníci nasadit helmy. Naše rodina s tím počítá a nejprve nasazuje na hlavy síťky, potom až helmy. Nechceme si přivézt ve vlasech nějaké to zvířátko, žejo…
Vyrážíme na prohlídku podzemí…
Průvodkyně nás seznamuje s tvrzí: Mělo tu být umístěno veškeré týlové zabezpečení pro 800 mužů posádky – kasárna, velitelství pevnosti, sklady munice a materiálu, elektrárna, atd…
Prohlídka je velmi zajímavá, jen si neodpustím namítnout, že by nemuseli nutit za každou cenu lidem helmy. Prostory jsem opravdu široké, stropy vysoké a nezaznamenávám jedinou možnost se praštit do hlavy…
Navíc je průvodkyně už docela „na nervy“, jak každou chvíli někomu helma z hlavy spadne. Kluci z toho mají prču, ale helmy padají i dospělým. Některé nejdou více utáhnout. Nakonec rezignovaně prohlásí: „To je nějaký nový národní sport nebo cooo?“
Většinu podzemí tvoří vylámané chodby a sály…
Kolejiště s funkčními výhybkami…
Držím se vzadu a fotím, až početná skupina uvolní místo…
Zachované posuvné bednění z roku 1938…
Nedokončená chodba…
Mohutná výztuž v sále před betonáží…
Davča pózuje s dělníky…
Na stavbě tvrze pracovalo nepřetržitě ve třech směnách 1 500 dělníků. Za jeden rok stavebních prací se podařilo v podzemí vylámat všechny chodby, ubytovací sály, skladiště i prostory pro elektrárnu a další technické zázemí, vybetonovány však byly pouze některé části podzemí (celkem asi 10 %)…
Ukázka budování chodeb…
Tvrz měla v případě úplného obklíčení a stálého vedení boje odolávat nepříteli až dva měsíce: na tak dlouho byly kalkulovány zásoby munice, potravin, pohonných hmot a dalšího vybavení…
Chodbou dojedeme až nakonec…
Srovnání plánu se současným stavem…
Veškeré stavební práce na tvrzi ustaly 23.září 1938, kdy byla vyhlášena všeobecná všeobecná mobilizace československé armády. Tvrz nebyla nikdy dokončena a ke skutečnému bojovému nasazení nikdy nedošlo…
Dne 29.září 1938 byla v Mnichově podepsána Mnichovská dohoda, která přisoudila pohraniční oblasti Československa včetně Trutnovska německé Třetí říši. Veškeré zbraně, zařízení a vybavení, stroje a stavební materiál byly z tvrze odvezeny. Vše, co nešlo nebo nebylo možno evakuovat, bylo zničeno. Při vyklízení podzemí provedli ženisté několik odstřelů, kterými zavalili štoly ústící na povrch a odvodňovací systém tvrze. Díky vydatným podzemním pramenům se podzemí naplnilo během několika dní vodou, která zabraňovala přístupu do nitra tvrze až do roku 2000. Kam až voda sahala vidíte na fotografiích…
Prohlídka byla velmi zajímavá a doporučujeme, i když nám bylo dost chladno. Chce to více se obléct. Schody nahoru nám daly docela zabrat, přece jen jsme byli 60 metrů pod zemí…
Vyzbrojený objekt lehkého opevnění, tzv.řopík…
Výzbroj tvoří 2 kulomety uložené v lafetách. Z výstroje jsou instalovány také 2 zrcátkové periskopy, umožňující pozorování okolí, ruční ventilátor na výměnu vzduchu, pancéřové a mřížové dveře apod. Vše si můžeme vyzkoušet…
Po ukončení prohlídky procházíme lesem po naučné stezce kolem dalších pevnůstek…
Mužíček je ve svém živlu: konečně si může zahrát na vojáka…
Odkaz pro více fotografií, které si v případě zájmu můžete prohlédnout:http://acijka.rajce.idnes.cz/Rozhledna_Zaltman%2C_rozhledna_na_Markousovickem_hrebeni%2C_tvrz_Stachelberg…3.8.2016/