Přestože jsem tato místa již dříve několikrát navštívila, vůbec mi nevadilo se na ně podívat znova s rodinou a přáteli, kteří zde byli poprvé…
Repliky zlatorudných mlýnů v Údolí zlatých štol (Zlaté Hory). Ještě teď se divím, jak jsem stačila hbitě překonat most přes říčku kvůli této fotce, měla jsem pouhých 10 sekund (samospoušť), abych se „přiskupila“ k ostatním…
Na výlet se k nám přidali Gabrhelovi a Burešovi (můj brácha s rodinou) a dokonce jsem zlanařila i moji a manželovu maminku. V údolí se dějí věci: Od mé poslední návštěvy zde přibylo několik dalších budov, které jsou součástí hornického skanzenu…
K mé radosti postavili i rozhlednu (taková by mi stačila na zahradě 
Výhled z rozhledny na část naší skupiny…
Po občerstvení ve srubu se účastníme prohlídky zlatorudných mlýnů…
Pan průvodce nás seznamuje se zpracováním rudy…
Kostka zlata, kterou si mohou návštěvníci potěžkat. Samozřejmě jde o repliku, jinak by jistě dávno zmizela někomu v kapse…
Ukázka drcení rudy a rýžování zlata…
Po prohlídce dokumentujeme porůznu mlýny…
…a někteří pátrají po valounech zlata…
Zpět k parkovišti se vydáváme podél náhonu. Je to pěkná krátká procházka…
Babičky statečně drží krok…
Přicházíme k místu s efektem vody, která teče do kopce. Blanča rozvádí svou teorii…
Naše nekompletní skupinovka (já za foťákem, jedna z babiček odpočívající na kameni)…
Scházíme dolů lesem k brodu. Brácha mává, aby na sebe upozornil, jaký je turista…
Brod u Hornického skanzenu…
Přecházíme brod. Tato trasa je nenáročná, je tu pěkně a babičkám se tu líbilo…
Fotka dětí povinně na lávce…
Parkujeme naproti Penzionu Rejvíz a jdeme schůdnější cestou napřed po žluté značce a poté po NS Rejvíz. Malé mušky se na nás v rojích vrhají a štípou. Proto kdo má kapuci, hbitě nasazuje…
Cestou potkáváme docela dost turistů…
Babičky se snaží držet tempo, ale děti letí dopředu, takže je musíme krotit, abychom babičky neuhnali. Každopádně pro manželovu maminku je výlet skvělou rehabilitací po loňské operaci kyčle…
Chlapi sobě…
V rezervaci, kterou vede dřevěný chodník, začíná pravá divočina…
Vstup k mechovému jezírku je zpoplatněn (dospělý 30,-/ dítě 20,-) z výtěžku se opravuje chodník. Na několika místech jde opravdu vidět nové desky a některé po opravě přímo volají…
Odměnou po 2200 metrech chůze je zrcadlící se mechové jezírko…
Po krátkém odpočinku, pokochání se a společné fotce se vracíme stejnou cestou k parkovišti…