Pátý den našeho pobytu v Irsku musí Míla do práce a nás v 9 ráno vyzvedává svým autem David Irwin (Mílův švagr). David je rodilý Ir, milující svou vlast a Mílovu sestru Ivanku. Angličtinu neovládáme a tak je komunikace zpočátku rozpačitá a chvíli trvá, než se nějak domluvíme. Když je nejhůř, volá David Ivance, která nám vysvětluje, co a jak. I přes jazykovou bariéru se rozhodl nás vzít na výlet a my mu zato moc děkujeme…
Vodopád Glencar
Ze Sliga míříme k 10 km vzdálenému jezeru Glencar a vodopádu. Od rána pršet nepřestalo a zrovna se spustil pořádný slejvák. Největší, co jsme tu za celou dobu zažili. Tento den zkrátka proprší, co se dá dělat…
Během chvíle na nás není ani nit suchá, přesto jsme moc rádi, že jsme vodopád viděli. Míla později prohlašuje, že tolik vody v něm ještě neviděl…
Od vodopádu k parkovišti se vracíme jinou cestou…
Další zastávkou je obec Drumcliff. Zde navštívíme hřbitov s kostelem St. Columba’s Church a další zajímavosti…
Detail dveří kostela: obdivuji kliky ve tvaru labutí…
Naproti dveřím do kostela se nachází hrob slavného irského básníka Williama Butlera Yeatse, s jehož „stopami“ jsme se setkávali na mnoha místech v Irsku. Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, co nám to tu David povídá.
Hřbitov v Drumcliffu…
Na tomto místě dřív stával klášter Drumcliffe. V roce 1267 vypukl rozsáhlý požár, který klášter zničil. Celtic high cross je spolu s okrouhlou věží jediný pozůstatek…
Zbytek okrouhlé věže…
David nám chce ukázat hrad, kde měli s Ivčou před 3-mi lety svatbu. Míříme tedy k Markree Castle a David nechává Boba řídit…
Markree Castle je rozlehlý a nádherný. Býval zde hotel, bohužel zkrachovali a od té doby je hrad zavřený…
Je však umožněna prohlídka parku, takže se procházíme v dešti krásnou zahradou…
Opravdu krásné místo…
Kousek od hradu se nacházejí stáje, kde má David kamarádku. Původně mi zde domluvil vyjížďku, ale slejvák nepřestává, paní musela odjet a mě to vůbec nevadí…
Ve stáji mají i jednoho Connemaru…
Krytá jízdárna…
Ze stájí odjíždíme s Davidem k nim domů do Castlewood Lodge, kde nás zve na skvělý oběd: polévka a Ivančin guláš. Protože vytrvalý déšť neustává, původní plán, vzít nás na horu za domem, musí David vzdát. Navštěvujeme sousední farmu, kde mají oslíky. Máme dovoleno jít za nimi do ohrady. Jeden z nich má netypické zbarvení. Když přijdou k nám, vidíme totálně přerostlá kopyta. Mířím za farmářem a docela od plic, na co angličtinou stačím, a také gestikulací, dostává ode mě „za uši“. Dušuje se, že už má objednáno stříhání kopyt, ale moc tomu nevěřím…
Nezbývá než doufat, že mají oslíci kopyta již v pořádku…
Po návratu domů k Mílovi děkujeme Davidovi za výlet, loučíme se a sušíme věci. Po horké sprše odpadám do postele a budím se až s příchodem kamaráda z práce. Den ještě nekončí a my nasedáme do auta tentokrát s Mílou a odjíždíme k hrobkám Carrowkeel…
V této oblasti se všude pasou ovce a brána se musí zavírat…
Parkujeme a dál se vydáváme pěšky…Carrowkeel je neolitický hřbitov v jižní části hrabství Sligo, v blízkosti Boyle, kraj Roscommon. Sestává ze 14-ti hrobek, které jsou starší než pyramidy v Gíze…
Pohoří, kde se hrobky nacházejí, se nazývá Bricklieve Mountains…
Při výšlapu ke hrobkám potkáváme ovce a jehňata, která nás zvědavě pozorují…
Od auta po cestě ujdeme cca 1,5 km a dál nastává šplhání do svahu mezi vřesy. Po dnešních vytrvalých deštích je zem pořádně nasáklá, navíc déšť neustává a pořádně fučí. Jsme docela vymrzlí, děkujeme za vynalezení softshellových bund i bot a těšíme se na hrobky…
Příchod k první hrobce s názvem Carrowkeel Cairn G…Hrobky mají otevřené vchody a jsou volně přístupné, což by u nás nehrozilo…
Každá z hrobek má jiný vstup. Někde se dá vejít v podřepu, jinde se musíte plazit po břiše. Vchod je však u všech úzký, až člověku připadá, že se dovnitř nemůže dostat. Ale ono to jde…
Pro Davču začíná dobrodrůžo…ostatně…pro nás také.
Uvnitř hrobky…
Jedná se o klasický irský průchod do hrobu, skládající se z krátkého úseku vedoucí do centrální komory se třemi rovnoměrně rozmístěnými bočními komorami. Podlaha byla původně složena z vápencových desek, ale nyní je pokryta troskami mohyly. Jedná se o první mohylu, vyhloubenou Macalisterem v roce 1911, kterému byl nápomocen Armstrong a R.L.Praeger. Nejzajímavější vlastností této hrobky je střešní box umístěn nad vchodem…
Hlavní komora a 3 postranní komory…Představte si, že když vlezete dovnitř, nacházíte se v naprosté tmě. Můžete jen tápat rukama kolem sebe a jít po hmatu. My si uvnitř přisvěcujeme mobilem, jinak by ani tato fotka nemohla vzniknout…
Pohled ke vchodu, kterým jsme se protáhli…Kamarád velí k odchodu k dalším hrobkám. Mě se ale ven vůbec nechce. Tady uvnitř neprší, nefouká a připadá mi, že je tu teplo. K výlezu mě nenutí ani prohlášení: „Uvědom si, že jsi mezi mrtvolama…“
Taťka nám nějak uvízl. Neměl si přidávat Ivančin guláš, já mu to říkala!
Lough Arrow
Brodíme se pěšinami mezi vřesy k další hrobce…
Carrowkeel Cairn H (zde dovnitř nejdeme, část vchodu je zřícená po zásahu při průzkumech v r.1911)…
Odcházíme k další hrobce…
Pohled zpět…
Carrowkeel Cairn K
Pohled k východu (vchodu) z hrobky…
A máme tu račí způsob lezení do hrobky v podání mého manžela…
Relax v postranních komorách aneb každý si vytváříme vlastní atmosféru…
Komory Cairn K byly také konstruovány v klasickém tvaru kříže. V zadní části na pravé straně komory je úhlový kámen známý jako kámen sv.Patrika (za Davčou). Je to stejný tvar jako hora Croagh Patrick, který lze prý spatřit z Carrowkeel za jasného dne. 7 metrů dlouhý průchod je orientován k Queen’s Maeve Cairn na vrcholu Knocknarea…
Společná v hlavní komoře hrobky…
Pohled zpět ke hrobkám, které jsme navštívili…
Obdélníková kamenná komora v blízkosti Cairn K…
O několik metrů východně od Cairn K je malý kamenný box, původně pokrytý velkou kamennou deskou, která byla rozbita „lovci králíků“ v minulém století. Dlouhá osa a dveřní desky jsou orientovány na Knocknarea. To napovídá, že tato struktura měla rituální účel – připravit kandidáty pro zahájení nebo trávení času v mohyle samotné tím, že je zavřou v prostoru na jednu noc (snad při slunovratu nebo úplňku). Tento druh rituálu „na samotce“ byl praktikován mnoha starověkými kulturami…
Kráčíme vřesovištěm na vyhlídkové místo…
Výhled dolů…Jak je vidět, slejváky si dnes nedají pokoj a začíná se pomaličku stmívat. Je čas na návrat…
Obrázek výše ukazuje místo nejstarší známé neolitické vesnice v Irsku…Mullaghfarna Village. Ostatky nejméně 160-ti kruhových kamenných základů lze nalézt na místě pravěké vesnice. Tyto chaty mohly být obývány lidmi, kteří postavili hrobky…
Ještě jednou pohled na jezero Arrow…
Při návratu k autu skotačíme…
Sestup k cestě…
Ještě jeden pohled ke Carrowkeel Cairn G…
Rašelina docela klouže pod nohama a není těžké v ní zapadnout po kolena…
Fouká nám tu fouká…
Tři muži v rašelině…
K autu se vracíme stejnou cestou…
Dole pod cestou se povalují zbytky nějakého farmářského vozidla…
Ovečky jsou všude, kam se jen podíváme…
Poslední snímky fotím za stmívání. Jehňátka jsou prostě nádherná…
Kousek od auta potkáváme u cesty vykulenou ovci. Valí na nás oči, div že jí nevypadnou. Ale nebojí se nás, i když procházíme cca 2 metry od ní…
Další den v Irsku je za námi, nějak rychle nám to utíká. Přesto jsme za pouhých 5 dní viděli mnoho zajímavostí a shodujeme se, že takto akční dovolená je zajímavější než povalování na pláži…
Více fotografií z 5.dne v Irsku naleznete na tomto odkaze:http://acijka.rajce.net/IRSKO_5.cast_Vodopad_Glencar,_Drumcliff,_Markree_Castle,_hrobky_Carrowkeel…5.5.2015