Po propršeném týdnu předpovědi slibovaly pěkné jarní počasí, venku se oteplilo na 15 stupňů a tak jsem toho využila k projížďce na kole…
Najíždím na cyklostezku na konci našeho města směrem na Lužice…
Mezi Hnojicemi a Žerotínem pořádně fučí, ale mezi mraky konečně vylézá slunce, což mě nakopne a vzdorujíc větru a nárazovým vlnám od kamionů, které mě míjejí, šlapu jak o život, abych už konečně byla ze silnice. Bohužel tímto směrem tu nemáme žádné cyklostezky, jen se o nich roky mluví a jízda po silnici je docela adrenalin…
Nad Jeseníky je zataženo, ale zaujme mě efekt osvětlující úzký pás pole s topoly…
Přijíždím ke kostelíku v Žerotíně a kousek za ním s úlevou bočím vlevo na polní cestu. Tuším, že bude rozbahněná, ale dávám přednost bahenní koupeli před sražením kamionem…
V těchto místech to ještě jde…
Ovšem opodál…No co už. Nejsem bábovka, proto sesedám a statečně bojuji asi kilometr s nánosy bahna na obuvi i kole…
V blátivém poli lucerky mezi Žerotínem a Stření n.M. spatřím kvést slunečnici! Cože? V únoru? Když přijdu blíž, zjišťuji, že je umělá. Ale vypadá hezky, no ne?
U Lužního lesa před Stření stavím na kontrolu včelínů. K mému překvapení je tu víc než živo! Stovky včel jsou v pohotovosti a přijít blíž by byl risk, že si odnesu něco navíc…
Po průjezdu Stření zabočuji vlevo na cyklostezku na začátku Lhoty n.M…
Najíždím na val, který mě dovede do Hynkova…
Sesedám a chvíli sleduji tok řeky Moravy, která se v některých místech vylévá mimo koryto…
Autoportrét za pomoci samospouště a závory…
Hm…tolik vody u Hynkovského splavu vidím poprvé…
Jindy se tudy normálně dá přejít suchou nohou po betonu na druhou stranu řeky. Protější pláže jsou dnes zalité vodou a trčí z ní zatopené stromy…
Raději pokračuji ke klidnějším vodám…
První známky jara dávají o sobě znát…
Lužní les se pomalu probouzí k životu. Letos o měsíc dřív…
Lesní cesta je mokrá, ale jet se po ní dá v pohodě…
Obhlížím svá oblíbená místa a vyhřívám se na sluníčku…
Letos je každé hlubší místo zatopeno vodou…Při kochání se divokou přírodou zaznamenávám pohyb. V pustém lese potkávám dlouholetou známou s foťákem v ruce. Vypravila se fotit přírodu. Je to možné? Chvíli před tím jsem na ni myslela, jestli sem ještě chodí fotit ptáky! V družném hovoru kouknu na hodinky a je mi jasné, že musím pokračovat. Loučím se s kolegyní a frčím…
Pořizuji fotku „U Tří Mostů“ a šlapu k Lovecké chatě…
Stavím pouze na dokumentaci a se vzpomínkou na majitele-známého pokračuji v jízdě…Už to bude rok, co není mezi námi…
Najíždím na val podél řeky, tím míjím Horku n.M. a jedu rovnou do Chomoutova…
U Chomoutovského jezera se mi naskýtá další fotogenický efekt. Po cvaknutí spouště se obloha zatahuje a je po slunci…
Objíždím jezero (zde ho mám po pravici), dál projíždím Březce a Benátky, kde bočím vlevo na Moravskou Huzovou…
V zatáčce za Moravskou Huzovou stojí opravená kaplička. Rovně by se dalo dojet po rozbité cestě do Hnojic, já ale zatáčím vpravo do třešňové aleje, kterou dojedu do Stádla…
V této fázi jsem už za Stádlem a flokuji s kolem po rozmáčené polní cestě. V dáli na mě mává mé město…Šternberk. Než se do něj ponořím, dávám zastávku u brodu potoka Sitky v Lužicích, kde pucuji své kolo i podrážky bot. Pak už mi nic nebrání v návratu…
Více fotografií z cyklovýletu najdete na tomto odkaze:http://acijka.rajce.net/Cyklovylet_na_Litovelske_Pomoravi…22.2.2016