Vstáváme v 7:30 a balíme věci. V 8 hod klepe Míla na dveře našeho pokoje a na můj dotaz přiznává, že večer pro sebe volný pokoj nesehnal (v Kinvaře zrovna probíhá festival hudby a hotely jsou plné) a spal v autě. To jsem si mohla myslet! Náš kamarád je natolik obětavý, že raději zvolí nepohodlí, než aby rušil nás nebo pana domácího, který mu v případě, že nesežene nikde ubytování, nabídl nocleh ve svém bytě…
Snídáme v B@B Delmere v 9 hodin a stará se o nás sám pan domácí…
Poprvé zkouším pít čaj s mlékem (v Irsku se přidává mléko do čaje běžně) a konečně chápu, co na tom lidem chutná…
Po 10. hodině nakládáme věci do auta, loučíme se s milým panem domácím a opouštíme Kinvaru. Dnešní den je opravdu bohatý na zážitky. Míla vytyčil určité cíle, ale i tak cestou kotvíme, kde nás napadne. Kolem mnoha míst se nedá prostě jen tak projet…
Ještě stále si zvykáme na jízdu vlevo, úzké silnice a rychlost…
Projíždíme oblastí Muckinish West, kde dominují kamenné zídky a stavení…
Krajina se každou chvíli mění…Na břehu zálivu Pouldoody se tyčí ruina Shanmuckinish Castle…
Po objetí zálivu se přibližujeme ke hradu a shodujeme se, že nejde jen projet kolem. Stavíme u ruiny Shanmuckinish Castle a vydáváme se na průzkum…
Od hlavní silnice vypadá věž kompletní, když člověk přijde blíž, zjistí, že jí polovina chybí…
Chlapi uvnitř…
Pohled na zbytek věže od zálivu: odtud vypadá hodně smutně…
Na pobřeží je vyplaveno množství chaluh se vzduchovými váčky, které pod nohama křupou. Poprvé mě ten zvuk vyděsil, když jsem na ně nechtě šlápla…
Při projíždění vesnice Ballyvaughan mě zaujme pěkný kostel. Stavíme a já vybíhám jen na vyfocení Ballyvaughan Church…
Na hřbitově u kostela se nachází pěkný kříž…
Další krátkou zastávkou je kamenná hora zvaná Ballyallaban…
Místní kamenné zídky jsou opravdu…působivé.
Popojíždíme a kocháme se neuvěřitelnými scenériemi. Kilometry a kilometry zídek, poskládaných lidskou rukou…Stavíme na parkovišti poblíž známého dolmenu. Najednou se obloha rozevírá a svítí slunce, což nás inspiruje natolik, že necháváme v autě nepromokavé bundy a jdeme k dolmenu, vzdáleném cca 300 metrů, jen tak, bez nich…
Ještě než stačíme k dolmenu Poulnabrone dojít, parádně zmokneme. Slejvák totální, ani nitka na nás nezůstává suchá! Kamarád si ze mě utahuje: „Chtěla sis vyfotit dolmen bez lidí, máš ho mít!“
Dolmen Poulnabrone je náhrobní portál, stojící zhruba ve středu oblasti Burren, hrabství Clare a pochází z doby bronzové. V Burrenu se nachází i mnoho jiných dolmenů, ale většinou se jedná jen o jejich zbytky. Poulnabrone je z nich nejzachovalejší, a tudíž také nejznámější. V r.1985 byla v portálu objevena trhlina, proto byl dolmen demontován a popraskaný kámen nahrazen. Během výkopu byly nalezeny ostatky více jak 30 těl…
V této oblasti krátce zastavujeme ještě u Caherconnell Stone Fort. Procházíme mezi kamennými zídkami do budovy muzea…
Usuzujeme, že vstupné je příliš vysoké a stačí nám, co vidíme…
V návštěvnickém centru se nachází maketa pevnosti…
Pastviny, obehnané kamennými zídkami, vypásají krávy…
Pokračujeme v jízdě a kocháme se nádhernou krajinou The Burren v hrabství Clare. Narážíme na další zajímavou zříceninu hradu. Jedná se o Leamaneh Castle. Nachází se uprostřed pastvin a je pro nás natolik lákavá, že se vydáváme na podrobný průzkum…
Další zastávkou je vesnice Kilfenora. Vydáváme se na prohlídku hřbitova a zbytků katedrály, kde se nacházejí vzácné staré kříže…
Hřbitov v Kilfenoře…
Kilfenora Cathedral je částečně v troskách…
Příčná loď katedrály byla vybavena skleněnou střechou k ochraně pozůstatků tří křížů, které tam byly přemístěny (na fotce Doorty Cross). Tradice trvdí, že v minulosti bylo v Kilfenoře křížů 7. Dochovalo se jich do dnešní doby 5, některé jen částečně…
Podobizna biskupa
Jeden z křížů (tzv. West Cross) se nachází uprostřed pastvin…Po prohlídce odjíždíme na Mohérové útesy, na které se už moc těšíme…
Auto zanecháváme na velkém placeném parkovišti a po zaplacení vstupného (dospělí 6 €, děti do 16-ti let zdarma) procházíme vstupní bránou. Parkoviště se rychle plní a lidí je tu jako máku. Není divu: Cliffs of Moher patří k nejnavštěvovanějším místům v Irsku a ročně je navštíví milion turistů…
V roce 2007 zde bylo vybudováno moderní návštěvnické středisko, které je umístěno pod povrchem, aby neporušovalo scenérii útesů. Uvnitř se nachází také restaurace (po procházce po útesech jsme zde obědvali), wc, spousta obchůdků a nová interaktivní expozice…
Cliffs of Moher dosahují výšky 214 m a táhnou se podél západního pobřeží Irska v délce 8 km od Hag’s Head (Hlava čarodějnice) na jihu až za O’Brienovu věž na sever…
Útesy jsou břidlično-pískovcové a spadají kolmě do Atlantského oceánu. Hnízdí zde okolo 30-ti druhů (v počtu kolem 30 000) mořských ptáků, např. alky, buřňáci, několik druhů racků, alkouni a kolonie papuchalků…
Nejprve se vydáváme k O’Brien’s Tower, která slouží jako rozhledna a stojí na nejvyšším bodě útesů…
Rodinné foto u rozhledny…Nahoru jsme ale nešli, protože i zde byl vstup zpoplatněný a v porovnání cena-výhled jsme usoudili, že víc než teď z ní stejně neuvidíme…
Útesy jsou úchvatné, ale také nebezpečné. Po okrajích se vinou vyšlapané cestičky a člověk se tu musí pohybovat s velkou opatrností. Okraje jsou zvětralé a sesouvají se, nejeden bláznivý odvážlivec spadl dolů. Proto se tu budují kamenné zídky, které chrání turisty…
Bohužel se najdou blázni, kteří riskují, zídky přelézají a sedají si až na okraj zvětralých útesů! Při pohledu na toto mi tuhla krev v žilách (a slečna nebyla jediná)…
Pod věží z moře vystupuje ostroh zvaný Branaunmore (označovaný též jako O’Brienův útes)…
K útesům se dá podívat i na lodi. Musí to být paráda, vidět kolonie ptáků zespodu. My jsme je viděli shora a ani dalekohledem se nám nepodařilo identifikovat papuchalky. Až doma při zvětšení fotek na 100% je vidíme.
Foceno přes zídku: spousta turistů za zídkou, spousta před zídkou a dost bláznů na samém okraji útesů…
V tomto místě zídky nebyly, od okraje jsme dost daleko, takže jupííí společná fotka…
„Fajn, Mili, rychlofotka, ale pojď už od okraje…“ Neznamená, že když jsem překonala závratě z výšek, že mi tohle nevadí. Vadí mi vidět kohokoliv stát na samém okraji útesu, zvlášť, když jde o nejlepšího kamaráda…
Přicházíme k jezírku…
Davča háže oblíbené žabky…
Pampelišková louka na útesech…Přecházíme podél louky, dáme ještě jeden ohyb a pak se otáčíme zpátky. Samozřejmě nás láká dojít až k další věži, ale nemáme na to dost času a Davča sil…
Pohled do vnitrozemí…
Na zpáteční cestě pořizujeme skupinkové fotky na zajímavém skalním útvaru…
Z vody ční skály, na kterých sídlí kolonie ptáků…
Loučíme se pohledem na papuchalky na fotografii v návštěvnickém středisku…
Míla má pro nás další překvapení: Doolin Cave…jeskyni, která se nachází jen 2 km severně od vesnice Doolin.Po zaplacení vstupného (dospělý 15€, dítě 8€) se nás ujímá průvodkyně…
Skupiny jsou omezeny do 20-ti osob. Sestupujeme šachtou na dno jeskyně…
Povinně si nasazujeme na hlavy přilby. Brzy zjistíme, proč…
Proplétáme se po chodníku mezi úzkými stěnami a nízkým stropem. Některé prostory jsou spoře osvětlené a průchod tak úzký, že ve tmě zřetelně slyšíme klepání hlav návštěvníků o skálu. Tak proto přilby…
Jeskyně byla objevena v r.1952 studenty jménem J.M. Dickenson a Brian Varley…
Úmyslně si vybíráme každou jinak barevnou…
Brzy se objevuje drobná krápníková výzdoba. Míla překládá výklad průvodkyně a dodává, že „to nejlepší teprve přijde“…
Vcházíme po tmě do dómu, což už samo o sobě je tajemné. Když průvodkyně rozsvítí, celá naše skupina překvapením sborově vydechne…Ze stropu visí největší chlouba jeskyně Doolin: 7,3 m dlouhý stalaktit.
Můžeme jen stěží uvěřit, že byl tvořen z jediné kapky vody přes tisíc let…
Každopádně je to parádní podívaná a stálo zato sem jít…
Průvodkyně nám ukazuje zkamenělinu ryby…Odjíždíme od jeskyně plni dojmů…
Burren County…vydáváme se na procházku po kamenité ploše sahající k Altantiku. Jsou odtud krásné výhledy…
Mezi puklinami rostou barevné skalničky, dokonce i Travnička přímořská, kterou máme doma na skalce…
Scházíme dolů na pobřeží. Vítr je silný, tříští vlny o skály…
Květena na travnatých částech mezi balvany. Spatřili jsme i v poklidu se popásající stádečko krav…
Kameny a zídky…je až neuvěřitelné, kde všude se dělí pozemky…
Burren County
Zídky mě fascinují…
Davča se kochá výhledem na oceán…
Vracíme se do auta a pokračujeme na sever…
Kamenné plochy střídají zelené pastviny…
Black Head
Reklama nedaleko Kinvary…
Po dvoudenním putování po krásách jihozápadního Irska se vracíme zpět do Sliga. Cestou stavíme ve městě Kinvara (odkud jsme ráno vyjížděli od hotelu). Míla se tváří tajemně, bere sebou Boba a za chvíli se vracejí s pořádnými porcemi pravé irské zmrzliny!
Chvíli sedíme a lížeme zmrzlinu s výhledem na Dunguaire Castle…
Za zády máme tyto stylové domy…Zmrzlina je obrovská a natolik sytá, že musím „dojíždět“ i za Davču. Nevadí mi to, akorát mám dojem, že prasknu.
Poslední zastávkou, tohoto na zážitky bohatého dne, je Claregalway Abbey…
Středověký františkánský klášter se nachází v městečku Claregalway, hrabství Galway…
Přilehlý hřbitov je udržován a stále v provozu…
Po prohlédnutí všech zákoutí se vydáváme již bez zastávky přímo do Sliga…
Davča v autě rovnou odpadá do říše snů. Nedivím se mu, ani já k tomu nemám daleko. Kamarád je dobrý řidič a jak sám říká „už je vyježděný“, takže si brzy zvykáme na rychlojízdu po levé straně vozovky. Ve 22 hodin přijíždíme do Sliga a parkujeme před domem. Ano, opravdu v tolik, v Irsku je světlo dlouho, takže se teprve začíná stmívat. Když to tak vezmu, vždy jsme se vraceli z výletů v tuto dobu, nikdy dřív… 
Nášup fotografií z tohoto výletu si můžete prohlédnout zde:http://acijka.rajce.net/IRSKO_3.cast_Poulnabrone,Leamaneh_castle,Kilfenora,Cliff_of_Moher,Doolin_Cave,Burren_County…3.5.