Druhý den našeho pobytu na chalupě v Bernarticích vyrážíme na výšlap směr Královecký Špičák. Nejdeme v plné sestavě: Blanča s Fildou zůstávají v chalupě (Filda dobírá antibiotika a musí se šetřit)…
Na radu našich domácích kráčíme přes pastvinu k lesu. Od Krkonoš se žene černo, déšť nás nemine…
Krávy nás zvědavě pozorují, když si to funíme kolem…
Pastvina končí, začíná les a je třeba podlézt ohradník…
Musíme se dostat na vrstevnici a párkrát zdoláváme Luční potok…
Pěšina vede podél smrkového lesa, kterou lemují břízy. Cestou sbíráme suchohřiby…
Košík jsme sebou nebrali, poslouží tedy igelitka. Nakonec horko není a slunce také nepraží…
Nad vodojemem se ocitáme na vrstevnici, ze které je parádní výhled na naši chaloupku. Voláme Blanči a máváme…
Vrstevnice je zároveň cyklostezkou…
Po několika zatáčkách se nacházíme pod prudkým stoupáním mezi dvěma kopci…
Vrháme se na všudypřítomné sladké lesní maliny…
Nastává prudký výstup. S Bobem se prodíráme zářezem mezi oběma kopci, funíme a cpeme se malinami. Ladik s Lukym a Davčou šplhají jako veverky lesem. Sejdeme se až na vrcholu…
Nahoře se musíme vydýchat a ke všemu nás zastihne slejvák…
S ostatními se setkáváme až na vrcholu Královeckého Špičáku: nejvyššího vrcholu Vraních hor a zároveň celé Broumovské vrchoviny…
Společná vrcholová…Vybalujeme svačinky, pití, relaxujeme a pocháme se výhledy…
Bob pozoruje dění na Sněžce…
Bernartice jako na dlani (nebo alespoň jejich část)…
Déšť ustává, chvílemi jen mrholí. Naše nadšení nic nezkazí…
Je tu krásně…
Na vrcholu Královeckého Špičáku se kromě stolu a laviček pro turisty nachází vysílač…
Na vrcholu se nachází také rampa, využívaná pro závěsné létání a paragliding…
Pohled na důl Jan Šverma u Žacléře, kam se také chystáme…
Po odpočinku se vydáváme na zpáteční cestu. Tentokrát pohodlně po modré značce…
Cestou opět mokneme. To nám ovšem nebrání, abychom se nevrhli na obří borůvky, které hustě lemují cestu…
Ladikův výraz mluví za vše: byla to lahoda… Boule za ušima, cpeme se jak o závod. Říkáme si, že to ani není možné, kolik borůvek tu je a jak jsou veliké. Tady to snad nikdo nesbírá. Litujeme, že sebou nemáme nějakou nádobku, abychom natrhali i Blanči a Filípkovi…
Přestává pršet a dokonce vysvitne slunce. Šlapeme stále po modré…
Kluci v lese nacházejí žabku a tak chvíli pokračuje s námi…
Cesta se na kopci prudce stáčí a následuje pořádný sešup…
Otevírá se nám výhled na naši chaloupku…
Na okraji smrčiny na nás čeká prudké klesání…
Na chvíli se zastavujeme a kocháme výhledy. Naše chalupa stojí na louce uprostřed…
Kluci chtějí další pauzu. Ale co…dnešek jsme si vyhradili na procházku, není kam spěchat…
Takto vypadá pravá nefalšovaná borůvková pusa…
Davča není pozadu: fialový až za ušima…
Chlapi koukají na Sněžku…Odsud začíná prudké klesání. Tak prudké, že schovávám foťák a z tohoto úseku žádnou fotku nemám. Ruce potřebuji na přidržování se a vyrovnávání balance na kutálejících se šutrech…
Dole vycházíme z lesa a od asfaltové silnice, vedoucí k Bernarticím, nás dělí jen tato hedvábná louka…
Výhledy jsou parádní…
Louka je krásně rozkvetlá a všude cvrčí luční koníci…
Vcházíme na silnici a zanedlouho nás vítá cedule Bernartice…
Do cíle musíme ujít ještě cca 2 km, obec má tvar dlouhé nudle. Cestu lemují pěkné chaloupky…
Zahrádky jsou pěkně upravené…
Dnešní cíl jsme splnili a výšlap jsme si užili, přestože jsme 2x zmokli. Blanča mezitím nachystala výtečný oběd, který přišel vhod. Kluci hráli v zahradě badminton až do tmy a také jsme něco ugrilovali…Pokud by někoho zajímala mapa naší trasy (cca 11 km), najdete ji po kliknutí ZDE.
Více fotografií naleznete na tomto odkaze:http://acijka.rajce.idnes.cz/Dovolena_Bernartice_Vystup_na_Kralovecky_Spicak…31.7.2016/