S kamarádkou Jitkou a její rodinou jsme se shodli, že po mlsání a lenošení mezi vánočními svátky nastal čas pro pohyb. Původní plán vyjet s dětma na Praděd ztroskotal po té, co jsme dostali informaci, že cesta od Ovčárny k Pradědu není pod sněhem. Kňourání znuděných ratolestí, šlapajících po asfaltce (místy zledovatělé) bez bobů, jsme se chtěli vyhnout, proto jsme plány přehodnotili. Volba padla na Dolní Moravu, kde právě začali zasněžovat sjezdovky…
Parkujeme u Ski areálu poblíž restaurace Na rozcestí…
Všude kolem panuje neprostupná mlha, což jsme věděli už před odjezdem pohledem na webkamery. Volání po pohybu v přírodě je ale silnější…
Míříme vyšlapanou pěšinou podél bobové dráhy a snažíme se najít modrou turistickou značku…
Stoupáme po sjezdovce a u dětí se okamžitě projevuje absence sněhu: v momentě jsou všichni zválení a nepřestávají řádit…
Chytrá aplikace v mobilu mi ukazuje, že modrá značka vede z druhé strany bobové dráhy. Nezbývá, než ji podlézt…
Tady se dá říct jediné: „Zasekla se!“
Funíme vzhůru po sjezdovce. Přes velkou oblačnost, mlhu či inverzi není vidět obrovská stavba nad kopcem: Stezka v oblacích. A možná je to dobře…Podle fotek na internetu, tato stavba dost nevybíravým způsobem zasahuje do krajiny…
Sněhová děla jedou naplno a navíc sněží, což je pro naše raubíře další podnět ke koulovačce…
Vše je potřeba zdokumentovat…
Bobová dráha i dnes fungovala a lidé ji využívali…
Dnešní mládež nic nevydrží: koulování, válení se ve sněhu, lítání, to jo. Ale jak mají jít pomalu a v klidu vzhůru, vzdorují…
Nalézáme strom jako z pohádky o Mrazíkovi…
Modrá značka vede přes sjezdovku k rozcestníku „Pod selskými vrchy“. Podcházíme lanovku a míříme dál…
Zpětný pohled: naše ratolesti střídavě protestují…
Procházíme místem, kde vichřice zničila část lesa…
Kluci opět sabotují…
Všichni se rádi fotí…
Rozcestník „Kolotoč“. Za normální viditelnosti by byla vlevo na obzoru vidět „Stezka v oblacích“…
Pokračujeme stále vzhůru po modré značce. Sjezdovka je příliš prudká na to, abychom se sápali po ní…
Děti zase stávkují a nás rodiče svrbí dlaň…
Raději nevnímáme protesty a lákáme děti na vidinu teplého oběda na chatě Slaměnce…
Poslední úsek cesty se zlomí do prudkého stoupáku vlevo za modrou šipkou. Raději si zacpu uši, abych neslyšela „ohlasy dětí na tuto skutečnost“.
Kráčíme chvílemi po dráze skalního trailu. Teď můžeme, nehrozí, že by tudy teď někdo jezdil na kole…
Odpočinek na dráze…
A pak se před námi na chvíli vynoří z mlhy Stezka v oblacích…
Honem vyfotit děti a už pádíme vzhůru, protože je pořádná zima a fouká nárazový vítr…
V té šílené mlze nebyla stezka skoro vidět. Vždy se jen na chvíli odkryla a zase zmizela…
Společná u Stezky v oblacích…Našli se lidé, kteří i v tomto nečase zaplatili za vstup 190,- a procházeli se po stezce. Nás by ani nenapadlo lézt na ni při nulové viditelnosti. Určitě se na ni vypravíme, ale necháme to na jaro, až bude hezky a normální počasí…
Pokračujeme k chatě Slaměnce…
Těšíme se do tepla a na pořádné jídlo…Uvnitř nás čeká příjemné posezení, výběr z několika hotovek, wc a teplo…
Po obědě se vydáváme na zpáteční cestu. Mlha na chvíli ukázala chatu…
Lanová dráha Sněžník…
Na cca 30 sekund se objevuje Stezka v oblacích. Foťák si už hoví v batohu, proto vytahuji z kapsy mobil a z něj pochází tento výcvak. Poté stezku okamžitě překrývá mlha…
Procházíme po trase Skalního trailu a pak Míša navrhuje sejít dolů po sjezdovce od rozcestníku „Vyhlídka“. Děti se opět nadšeně vrhají na sníh, nikdo nekňourá, střídají se na „lyžoběžce“ a my jim ani nestačíme. Místy je sjezdovka prudká a v kolenech je to znát. V podřepu se kloužu dolů, sem tam i po zadku a odrážím se rukama. Je to paráda…Ovšem až do zjištění, že jsem si rozervala kalhoty na pr…! A Davča samozřejmě taky, aby nebyl pozadu.
Zasněžování…
Jíťa řádí v rouře…
Na závěr si děti zařádí na bobech ve spodní části sjezdovky…
Když se začne stmívat a ratolesti jsou dostatečně promočené, velíme k odjezdu. Po výměně oblečení startujeme k domovu…
Více fotografií je opět na rajčeti:http://acijka.rajce.net/Dolni_Morava_vyslap_ke_Stezce_v_oblacich,_Slamenka…1.1.2016