Poslední prázdninový den jsme se synkem věnovali cyklovýletování. Naši trasu můžete vidět ZDE.Trochu jsem se obávala, jestli zvládne ujet přes 40 km, ale zbytečně. Trasa je po rovince a měli jsme spoustu času. Nečekejte super snímky, jeli jsme nalehko a zrcadlovka zůstala doma. Pořizovala jsem pouze výcvaky na digitál dokumentačního charakteru…
Vyrážíme ze Šternberka po cyklostezce směr Lužice…
Davča nasadí pekelné tempo a chvíli mám problém mu stíhat. Zvlášť při současném dokumentování a řízení kola jednou rukou…
Za Stádlem cyklostezka končí. Nechce se mi s ním jet po frekventované silnici, proto volíme (sice pomalejší, ale klidnější) přejezd přes strniště. Díky tomu potkáváme srnky i zajíce…
Zastávka na pitný režim u boží muky v polích…
Po vyjetých stopách v trávě pokračujeme loukou k můstku u Liboše…
Máme čas, koštujeme miraberky neboli „špendlíky“…
Davča si pěchuje špendlíky do kapsičky na tričku a pokračujeme do Liboše…
U kapličky v Liboši bočíme vlevo…
Po asfaltce frčíme až do Štěpánova…
…a dál Štěpánovem na odbočku ke Střeni…Tento úsek jedeme zvlášť rychlým tempem, na frekventovanějších silnicích se necítím s dítětem dobře. Kéž by už všude vedly cyklostezky…
Přejezd po nadjezdu nad železniční tratí Olomouc-Zábřeh…
A jsme ve Střeni. V obci zabočujeme vlevo a kousek za ní se napojujeme na cyklostezku, která vede až do Litovle…
Frčíme si lesem po parádní asfaltce…
Blížíme se k ohradám s koňmi v osadě Šargoun…
Od Šargouna vede krásná cyklostezka, lemovaná břízami, do Litovle…
Po příjezdu do Litovle si dáváme pauzu u Olomouckého rybníka. Kačeny chodí Davčovi skoro na klín…
Ani se mu od rybníka nechce, ale já už mám velikou chuť na točenou zmrzlinu…
Ovšem musím ještě akceptovat zastávku u Uničovského rybníka…
Litovelská radnice, opravené náměstí a rozkvetlé květináče…
Výtečná višňovo-vanilková zmrzlina. Dali jsme si nášup…
Přístřešek na vyvýšenině u Uničovského rybníka…
Až do Střeně jedeme stejnou trasou…
Hlavně pozor na závoru, aby na ní nezůstal viset, když se pořád na mě otáčí…
Průjezd Stření…
Tentokrát nebočíme ke Štěpánovu, ale pokračujeme rovně přes Střeň a dál na polní cetu. Tím se vyhýbáme provozu v Pňovicích a míříme rovnou k Žerotínu…
Přebírám vedení. Davča poposedává a stěžuje si na bolavé půlky. Slibuji přestávku u kamarádky v Hnojicích…
Příjezd ke Hnojicím. Dali jsme si asi 2 hodinovou pauzu u přátel a poté jsme dojeli do Šternberka…